v obýváku...
...když Max spí:-).
Přeji krásné úterý!
Poslední dny jsou dost náročné, člověk by řekl, že se nic neděje, ale ono jo.
Taťku máme už nějaký ten pátek služebně pryč a tak válčíme sami.
Minulé pondělí měl Max úraz, naštěstí vyvázl jen se dvěma stehy na bradě a na náladě mu to neubralo, narozdíl ode mne.
Nechali si nás dva dny na pozorování v nemocnici, kde mě naštěstí dost uklidnily sestřičky, že děti toho zvládnou opravdu hodně.
Jen jsem mu teď ještě mnohem víc za "zadečkem" tak mu nezbývá než doufat, že mě to do jeho puberty přejde, jinak si chudák nic neužije :-))).
Tenhle týden jsem zase myslela že si z neděle na pondělí budu volat záchranku já, bylo mi od deseti do tří do rána hrozně zle, ale fakt celkem krize, ale představa, že když si zavolám doktora, nechají mě zase v nemocnici alespoň den a já budu zase muset řešit co s dětmi, tak jsem to přetrpěla a dnes už je zase hej.
Měla jsem něco podobného asi před deseti lety a to jsme tenkrát jeli na pohotovost, přítele tenkrát vyhazovali, že jako není můj příbuzný tak tam nemá co dělat, ale já byla ráda, že nakonec odolal a zůstal, protože když jsem si musela odběhnout na WC v nemocnici (což byl vlastně ten nej důvod proč jsem tam jela neb jsem se z oné místnosti téměř nevzdálila několik hodin) tak WC na dlouhé chodbě za několika rohy a tam žádný toaletní papír, kdyby mě nehlídal tenkrát přítel, tak by mě tam asi nechali.
Ale už je zase dobře, Max mě nechal vyspat a venku je nádherně.
Z víkendové kytice moc nezůstalo...
...ale poslední dvě růže a pár čerstvých větviček...
...mi dělá parádu na stolku, ale jen do doby než se vyspí Max, pak musí všechno ze stolu do vyšších pozic :-)))...
...zatím na komodu tam se nedostane :-)...
...a tak komoda je jedno z mála míst kde si občas pohraji s dekoracemi...
...ale často jí teď dekoruje i něco co tam být nemá, ale je to tam odloženo před Maxem :-))).
Nad komodou bude ještě (možná ) police, už je na cestě, ale musí jí přidělat muž, je to původní zeď a to si na svědomí nevezmu, jsou tam totiž na mnoha místech místo cihel kameny.
Takže to nechám na muži...
...tzn. cesta police na zeď bude dlouhá:-).
Mějte krásné dny!
Komentáře
znám, ikdyž zatím jsem to pokaždé taky nějak přižila. Nemocnice nesnáším, tak se raději pokaždé nějak zmátořím. Když byl malému rok, upadla jsem s ním na ledě a rozrazil se mu o štěrkovou cestu ret. Záchranka nás odvezla do nemocnice - musím tedy podotknout, že v našem případě s tím měli docela problémy, jelikož jsem byla údajně schopný řidič - to že jsem byla na pokraji zhroucení při pohledu na malého nikoho nezajímalo. Také si nás nechali na pozorování přes noc, syn dostal 7 stehů a věřte mi, vypadal příšerně. Dodnes když vidím jizvu na jeho pusině, je mi úzko. Ale jsou ještě mnohem horší věci a takových úrazů bude asi v životě mnohem víc :-). Takže hlavu vzhůru.
Přeji aby se vám manžel co nevidět vrátí - být sama na vše a nemít nikoho kdo vás večer obejme je nešťastná situace.
krásný večer Jiřina
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie