VÍTÁM VÁS V NOVÉM ROCE!

Krásný den, přeji!

upozornění: dnešní text a fotky spolu moc nekorespondují :-)

Moc děkuji za milá slova v komentářích i mailech, moc se mi teď hodily.

Nemívám to často a většinou odezní s probuzením do nového dne.

Ale tentokrát mě na pár dní přepadla a ani probuzení do nového roku nepomohlo:-).

Mluvím o blbé náladě.

Už dlouho si připadám na všechno sama, muž má hodně práce a tak odchází kolem šesté a vrací se zase kolem šesté. Sedm dní v týdnu. Takže vlastně doma sice je , ale není.

A to je blbá situace, protože když jsem doma sama a muž na cestách, klidně si řeknu někde o pomoc , kde je potřeba chlapská ruka a nebo o hlídání dětí ve večerních hodinách.

Takhle je to na prd, protože mi přijde blbost nechat si pomáhat vrtat polici od někoho večer po práci zatím co můj muž by ležel v obýváku po práci :-).

Navíc každý kdo by byl schopen mi tu s nějakou prací pomoci už pomáhá mému muži :-).

No a nechat si hlídat děti, zatímco muž odpočívá ve stejném pokoji je taky blbost a i když mi řekne , že je pohlídá, tak z toho mám zase špatnej pocit já, že bych mu je nechala po celodenní práci na krku.

Během svátků byl s námi doma 2 a půl dne a z toho jsme byli jeden den v aquaparku.

Tam když jedeme, tak nás jede hodně a jsme tam opravdu celý den.

Já si tentokrát doslova ukradla 3 hodiny pro sebe, které jsem si užila v sauně.

Nádhera!

Moc mi to pomohlo fyzicky a myslela jsem si jak mě to nakopne i psychicky.

No nakoplo...

...ale dolů ze schodů.

Těsně před odjezdem mi ten blažený pocit narušilo marné hledání Adama v celém areálu a tak jsem se vydala za plavčíky aby mi ho vyhlásili tlampačem.

Zatímco jsem v kukani plavčíků diktovala jméno našeho ztracence, na jednom z monitorů, kde plavčíci sledují vstupy a výstupy skluzavek a toboganů jsem ho zahlédla.

Odvolala jsem tedy pátrání a poprosila plavčíky a by mi ukázali tu díru ze které vypadne.

Duševní pohoda samozřejmě v tahu a vlastně nevím ve které chvíli se o mě pokoušel infarkt víc, jestli když jsme ho nemohli najít, nebo po nalezení :-).

To byl čtvrtek.

Od té doby se mě tahle mrcha blbá nálada ne a ne pustit.

Na silvestra jsme měli v plánu poklidný večer a jen jsme zašli na skleničku a popřát si s místními kamarády a pak honem kolem deváté domů, protože to už zase vyrážel mezi lidi můj instantní synek, který tentokrát hlídal sám.

Děti cítily , že se bude něco dít a neusnuly před půlnocí ani na chvíli, ani Anička.

Já jo a muž taky.

Toho probudilo asi právě to řádění našich broučků, které díky blížící se půlnoci a zjištění , že jsou vlastně bez dozoru nabíralo na intenzitě.

Cuknul sebou a shodil první skleničku s vínem na zem.

To už probudilo i mě.

A tak jsme to uklidili a šli se připravit na vítání.

Sáhla jsem do skříně pro šampusky a šup, vázička která stála před nimi byla v kuchyni na tisíc kusů.

Tak jsem to znovu zametla a vyluxovala a šlo se vítat.

Na terasu.

Byl krásně teplý večer, tak jsme si dali na houpačku deku a ani jsme si nestihli sednout a cink, Andulka shodila lahev šampusu mezi šampusky.

Ale půlnoc přišla, rok 2018 taky a my shlédli náš a vesnický a městský ohňostroj a konečně jsme se dostali na místo,  kde jsem už pár hodin toužila být:-).

Trochu jsem doufala, že ráno budou prckové dospávat deficit, ale marně.

Andulka už v 6 rozrazila dveře s výkřikem "stávám".

Dopoledne jsme zajeli k babičce polít ubrus dětským šampusem a po obědě jsem si šla s dětmi lehnout v marné naději , že po vyspání bude líp.

Probudila jsme se dřív než děti , což bylo celkem pozitivní.

Ale dostala jsem chuť na něco slaného, ale ne chipsy a tak jsem sáhla po tortilových lupínkách s rajčatovou salsou ve sklenici.

Když jsem se snažila sklenici otevřít vyklouzla mi sklenice z ruky a to tak, že salsa byla všude.

Já ji měla ve vlasech, na obličeji, na všem oblečení, v botech, taky byla na všem co bylo zrovna na stole včetně svíček, vázy, cukroví a několika kusů čistého prádla a taky tam byl počítač a telefon.

Nechtěla jsem vzbudit děti a křičet nahlas všechna sprostá slova co mi šla hlavou a tak jsem rukou vztekle bouchla do pytlíku s tortilama, který prasknul a .....

... no když si to teď představím s odstupem času, tak se musím zasmát:-)))).

Na to, že jak na Nový rok, tak po celý rok asi raději už nevěřím...

leda by to znamenalo, že odolám všem nezdravým nástrahám v jídelníčku :-))).

Ale musím to zaťukat.

Dnes jsou děti ve škole a školce, muž s instant synkem v práci a já sama doma.

A to mi dost chybělo.

Být sama doma:-).

Dokonce mám pocit, že i počasí navzdory, se mi vrací energie .

A já si konečně můžu zase vychutnat  svoje hygge momenty.

Snad byla vaše změna letopočtů veselejší a nebo alespoň poklidnější:-).

Mějte se moc krásně!