Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

O čem píšu...

 ... o všem! Krásný den přeji! Po mém návratu k blogu zjišťuji, jak málo teď fotím oproti předchozím rokům. A chybí mi to. Taky mi chybělo zaznamenávání života. Moje výzva  - víc fotit, vždycky mě bavilo hledat zajímavé obrázky obyčejných věcí a dnů ! A tak tady u mě najdete takový životní mišmaš – obyčejné dny, malé radosti a občas i témata, která nejsou úplně jednoduchá. Včerejší den byl pochmurný, zataženo mi nedělá dobře. Po práci jsem sjela rychle na nákup, plán byl udělat s přítelem dort na oslavu narozenin jeho dcery. Děti už byly doma a kupodivu bylo celkem hotové i to co měly udělat, takže celkem pohoda.  Měli jsme čas si popovídat, rychle se navečeřet a shlédnout společně film. Snažím se vždycky najít nějaký film, který hlavně děti ještě neviděly a aby to byl příběh, který by je bavil. Trochu mi vstávají vlasy hrůzou z toho, co děti rády sledují na YouTube nebo Netflixu. Často tomu chybí příběh i smysl a je to jen hlučná směs zvuků a obrazů. O to víc se snažím n...

Po dešti...

 

...v lese

Měkoučko - vlhko - dýchatelno.

 



O víkendu jsem si udělala čas jen pro sebe. Šla jsem sama – s foťákem a otevřenýma očima. Všude kolem mě probíhala doslova exploze zeleně.



Nové větvičky na jehličnanech byly tak čerstvé, až se člověk bál dotknout. Na listech se třpytila voda a les voněl jako za mého dětství.







Chyběly mi jen holínky, což jsem si uvědomila když jsem začala cítit mokro v teniskách:-)



Les doslova nabízel různé pocity.

 V místech, kde slunce dosáhlo až na lesní půdu, byl vzduch hřejivý a lehký. Jen o pár kroků dál se zchladil – jako když vkročíte do jiného příběhu.







Stromy šeptali listím, ptáci zpívali své ranní zprávy a já jsem jen šla. Pomalu. Bez cíle.

S díky jsem přijímala tu energii, co se nedá koupit.





V jednu chvíli jsem si uvědomila, že mě po dlouhé době přestal bolet palec na noze, 
který mě trápil celý týden. A přesně v ten moment jsem zakopla. Rozesmála jsem se.
„Jen si pomyslím, že něco nemám – a život mi to hned připomene , že to mít můžu.“

Tak jsem si z legrace řekla nahlas:
„Nemám žádné nové objednávky.“
A hádejte co? Doma na mě čekala. Už zaplacená.



Les mi dovolí vzít si kousek jeho klidu a na chvíli se zastavit v chaosu všedních dní a že já si ten chaos umím udělat :-).

A když pak doma otevřu počítač, šiji nebo tvořím nový vzor, nosím si ten klid s sebou. A třeba se mi povede přenést trochu té lesní atmosféry k vám  tímhle článkem.


Děkuji, že jste tu se mnou. A pokud i vás láká taková procházka, udělejte si na sebe chvíli.

Lucie

Komentáře

  1. Díky, moc ráda s vámi ( o vás) čtu.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám to stejně. A super že píšete .,🌲každý volný den jsem na naší lesní zahradě, klid a příroda 🍀 krásný den.

    OdpovědětVymazat
  3. Cítím to úplně stejně... Ať se Vám daří!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie

Oblíbené příspěvky