Listopad vědomě - bullet journal

Krásný den přeji!

Listopad je za dveřmi a s ním i připravené další stránky v mém bullet journalu, jehož tvoření mě opravdu baví a nabíjí energií.
Podělím se tedy i tady na blogu o pár stránek.
Už když si dávám dohromady obrázky k úvodu měsíce napadají mě témata a přichází ke mě nápady jakým směrem se bude měsíc ubírat.

Například září jsem měla ve stylu relax a péče o sebe a intenzivně jsem na tom pracovala - masáž, sauna, kadeřnice, vana, procházky lesem... v říjnu z toho samo vyplynulo plánované společenské žití, kafe venku, navštívit nějakou akci,kino, lekce jógy a listopad mě navedl k vědomému žití a jeho praxi.

Jsou asi čtyři roky, kdy jsem začala pomalu cítit něco jako nepohodu ve svém životě. Rozhodně nešlo o nic zásadního a komukoli jinému než mě, by moje pocity mohly připadat banální a absurdní, protože  mám vše tak co bych ještě chtěla.
A to je ta otázka, co bych ještě chtěla?


Nechci dávat rady, protože sama se v tom pomalu učím chodit.
Teď už dlouho přemýšlím jak to vlastně napsat,
ale já byla ohledně všech věcí týkajících se duševna velký skeptik,obloukem jsem obcházela knihy jako Tajemství (The Secret), upřímně jen jsem viděla kousek dokumentu a ani dnes nemám chuť si knihu přečíst nebo dokument dokoukat, spíš než obsah mi tak nějak nesedí forma jakou je tento zázrak předkládán.

Ale postupně jsem se od plánování a seberozvoje dostala i k tomu duševnu.
A dnes si myslím, něco na tom je.
 Souvisí to s tím co bych ještě chtěla!
Chtěla bych být v pohodě, umět se postavit k životním situacím s klidem a rozvahou, nevyčerpávat svou celodenní energii přemýšlením o ranní hádce s mužem, neztratit balanc při řešení starostí mých dětí, nemávnout rukou nad tím co se děje zrovna teď a říkat si jak to bude skvělý až...

...žít vědomě mi pomohlo.

Pomalu a opatrně jsem si zkusila žít tady a teď dle rad v knihách.
Nešlo mi to hned jak bych chtěla, ale když se mi to na chvíli povedlo byl to tak fajn pocit, který dobíjí baterky.
Vlastně jsem to trochu uměla, ale asi jen při procházce sama přírodou, asi ne pořád, myšlenky se nechtějí vzdát a pustit, ale takové malé záblesky vědomého bytí tam byly.
Ještě jsem možná takový pocit mívala před bouřkou.

A teď, teď si ho umím navodit teď a je to opravdu balzám pro duši.
Není to nic závratného jako bungee jumping nebo skok padákem, ale je to jako takový malinký krůček k rovnováze.

A tak v diáři u listopadu mám tahák na vědomý prožitek.

Kdykoli v jakékoli situaci během dne  se snažím na chvíli si uvědomit právě teď, pomáhají k tomu výborně smysly.
Cílem je vypustit na okamžik myšlenky na minulost nebo budoucnost a opravdu vnímat přítomnost.

Uprostřed činnosti jako třeba teď psaní článku se zastavím a VNÍMÁM

 co slyším
Vůbec to nemusí být jen zpívající ptáci, já teď slyším hlasy v televizi v obýváku, pak kočku co si čistí kožich v okně a trochu hukot lednice a trochu tikot hodin.

co čichám
Kafe který mám před sebou, a vydýcháno (důležité je nehodnotit to, neřešit hned, prostě jen vnímat tak jak to je)

co cítím
Tady myšleno na co si kolem mohu sáhnout, hladký klávesy notebooku, kovový povrch notebooku ještě hladší než klávesy, papír mého diáře, teplý hrnek s kafem a na něm hrbolky vzorku, měkký svetr  v kterém sedím, dřevěná struktura stolu a cítím taky chlad, průvan a maličko bolest zubu ...

co vidím
Notebook , klávesy, diář, mobil, hrnek , vyfouklé rukávky na plavání, talíř s nedojedeným jídlem okno a na něm šmouhy.... a opět to neřeším, nepřemýšlím o tom jestli okno musím umýt , prostě vidím zrovna teď tohle, kytku s povadlým listím, šmouhy od fixy na stole rozsvícené světla , koš s jablky, brouka na zácloně, dýně v okně, kočku v okně....atd

co chutnám
Pokud si tuhle chvilku uděláte během oběda, nebo svačiny bude tahle část mnohem zábavnější :-), já chutnám teplou kávu

jak dýchám
Moc důležité a vlastně možná dýchání je to co si při tady a teď uvědomím jako první a zklidním si dech na dýchání nosem 4 doby nádech 4 doby výdech, to mi vyhovuje.

co si myslím
Tohle je zajímavé, postupně se mi daří se zastavit a uvědomit si, že ted' zrovna myslím na něco co bude a stresuju se zbytečně obavami abych něco nezapomněla a nebo možná ještě hůř přemýšlím o něčem co bylo a a co by bylo kdybych.

a jak se cítím
Cítím se dobře, spokojeně. To úplně stačí, někdy jsem nadšená, pobavená a někdy jsem smutná, zklamaná, někdy rozlobená. Jde o to si ten pocit pojmenovat a vědět, že to tak je.

 A právě tohle zastavení se ve vědomém teď a tady dokáže od myšlenek odtrhnout, já sama z toho mám pocit jakoby bylo přerušené odsávání energie a že ve chvíli kdy vnímám to vše kolem si naopak tu energii zase nasávám.


Hodně mi to pomáhá.
 Třeba ve vztahu k dětem, kdy se mi daří když slyším nebo vidím, že dělají něco za co bych je dřív napomenula a nebo na ně vyjela, zastavit se a uvědomit si co vidím a co slyším a dost často je  to vlastně čirá radost dětí a nebo jejich učení se komunikaci , pak se mi i daří zasahovat mezi ně (pokud je to nutné a jde o život) bez afektu .
Taky v situacích kdy s vypranými ručníky vyndám z pračky i tři žebra pračky.
A nebo když si uvědomím co všechno musím udělat a že není možné vměstnat to do časového úseku, který na to mám, nepanikařím, vše si napíšu a vědomě vyberu priority.

zdroj pinterest

Ale buďte v klidu, stále se mi stává, že najednou zjistím , že jsem na něco zapomněla a nestíhám, možná že se mi ani tak nedaří víc věci stíhat a ani mít je pod kontrolou, ale spíš si za chyby a nedostatky méně nadávám a méně si je nevyčítám a taky tolik vyčítám ostatním a neobviňuji.

Čas ukončit článek, nejsem moc velký pisálek a tak
sama nevím jestli to někomu jinému bude dávat smysl.

Budu ráda, když mi tu necháte vaši zkušenost nebo názor na vědomé žití.

Mějte krásný dny!