stereotyp...

...všedních dnů

Přeji pěkné podzimní dny!

Kde jsou ty časy, když jsem si vymýšlela další a další podzimní dekorace?!

Copak vymýšlet si můžu, ale na realizaci není čas ani místo.

Obývák je herna a z jídelny se pomalu stává učebna :-))).

Tabuli, kterou tu mají děti na kreslení, teď místo obrázků ovládají vysvětlivky jmenných rodů, dělení a násobení, na každém rohu se válí nějaká věc související se školou, cedulky se slovními druhy visí i v oknech a podobně.

Dokonce ani miska s hromadou kaštanů, není jen dekorace ale matematická pomůcka :-).

Ale už jsem asi přišla na to, proč mám v tom každodenním shonu, potřebu a chuť něco tvořit .

Celé dny mám práce až nad hlavu, po tom co se mi povede den rozplánovat tak, že úspěšně během dne rozvozím děti tam kam je potřeba a pak je zase odpoledne úspěšně posbírám a dokonce i lehce naplánuji přesuny na další den, zvládnu nakoupit, uvařit nebo připravit jídlo a nakrmit, stokrát poklidit, roztřídit ponožky tak, že z pytlíku kde mám asi 30 lichých zmizí 2 a přibude jich 8 :-), přebalit x plen a převlíknout x oblečení, vyprat a složit prádlo a roztřídit další "hromádky"  na praní, vyčistit kamna, zatopit, přiložit...a pak znova tak 3x za den, protože v přikládání jsem 

fakt nedůsledná :-))), vyluxovat tak 20 x za den pod jídelním stolem a kolem kamen, vytřít, naučit se Adamovu probíranou látku (díky internete!!!) a pak se snažit ji naučit Adama...

...ale na konci dne nemám vůbec pocit, že jsem něco udělala, znáte to?

A tak mi doslova zvedne náladu, když si v tom shonu najdu čas uháčkovat kus rozháčkovaných polštářů a nebo něco ušít, prostě vytvořit něco na co se na konci dne můžu podívat a ono to tam je a pokud to děti nerozpářou, nebo jinak nezlikvidují bude to tam i zítra a nebo za pár let.

Jako třeba podzimní listy ze samotvrdnoucí hmoty, které jsem dělala před lety  a teď zdobí podkroví. A nebo list co mi donesl Adam a chtěl abych si ho nechala na památku a tak jsme ho obtiskli na polštář, který s radostí na podzim vytahuji.

A protože na tyhle věci mi moc času nezbývá, přijde mi že psaní o všedním shonu by byla nuda , tak to i tady na blogu vázne.

Ale abych to trochu napravila, tak na příště pro vás budu něco mít!

Mějte se moc prima a užívejte podzimní, všední i nevšední dny!

P.S. Včera, se mi do našeho všedního programu povedlo zařadit zase po dlouhé době kadeřníka, takže radost veliká, dokonce jsem doma nechala i všední vohoz a vytáhla novou košili, vrátila jsem se s krásným pocitem, že mi to sluší a s radostí jsem se poňuňala s mojí malou princeznou, ta zvládla hodit svou obvyklou "mléčnou šavli" a zasáhnout nejen mou novou košili, ale i nový účes.

Tak jsem hodila košili do prádla, otřela vlasy a stáhla je do drdolu, oblékla všední triko a pokusila jsem se dostat zbytky i ze sedačky...

...tolik ke zpestření všedních dní :-).