Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Tak konečně ...

...ta rajčata dozrávají. Krásný den přeji! Než se pustím do dnešního článku, chtěla bych vám zase jednou úplně obyčejně, ale opravdu ze srdce poděkovat. ❤️ Za to, že sem chodíte, čtete mě, píšete mi komentáře a sdílíte se mnou svoje myšlenky, zkušenosti a často i kus svého života. A moc děkuju také všem, kteří mě podporujete příspěvkem na kafíčko. Věřte, že to pro mě není samozřejmost a že pro mě vaše podpora opravdu znamená hodně. Nejen finančně, i když právě teď samozřejmě i to hraje svoji roli. Ale hlavně proto, že díky tomu vím, že to, co tady už tolik let píšu, má pro někoho smysl. Že na druhé straně obrazovky někdo je. 😊 Takže děkuju. Opravdu. ❤️ Na zahradě u přítele začala konečně dozrávat rajčata. A bylo docela zajímavé zjištění, že pro jejich dozrání asi nebylo potřeba tolik slunce jako spíš vody. Keře jsou obsypané už dlouho, ale postupně jsme trhali jen ta rajčata, která zčervenala. A nebyla to ta, která jsou celý den vystavená slunci, ale naopak ta schovaná uprostřed zalis...

Sbohem ...

...náš parťáku ❤️


Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami.





Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil.










Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu.




Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle. Nezůstaly jen fotografie. Zůstaly všechny ty chvíle, které nám dělaly radost, vytvářely úsměv na tváři. 

Děkujeme Artíku, že jsi byl součástí našich životů.



Opatrujte se .

Lucie


Komentáře

  1. Lezarts
    Už třikrát jsem se musela smířit s odchodem psího miláčka. Sice poslední dva se dožili úctyhodného věku 18 a 15 let. O to horší že ten poslední následoval půl roku po smrti manžela.
    Každý odchod blízkého člověka či zvířecího přítele naše duše potřebuje zpracovat. Jeprýma moci si o tom

    OdpovědětVymazat
  2. P.S.
    Oprava nějak jsem se překlepla
    Je báječné se s někým podělit o hezké suvenýry!

    OdpovědětVymazat
  3. To je mi líto...každého, kdo přijde o milovaného parťáka. Už jsem to zažila a ještě jednou mě to čeká, jen doufám, že až zadlouho.

    OdpovědětVymazat
  4. Je mi to moc líto🥲

    OdpovědětVymazat
  5. Náš parťák odešel po skoro 17 letech a dalšího už nemáme. Ta bolest je velká. Držte se všichni.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný a šťastný pejsek 🐶🌈☀️

    OdpovědětVymazat
  7. To je mi moc líto. Taky máme pejska, tento týden vyla na operaci, tak to byly strašné nervy. Jsou to opravdu členové rodiny a milujeme je. Šárka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie