Hledání domova...
...není tak rychlá záležitost, jak jsem si kdysi myslela. Krásný den všem přeji. Tohle je přesně ten článek kdy stojí za to udělat si kafíčko ... bude to delší Před rokem a půl jsem se přestěhovala do domu ke svému příteli. A budu psát o tom, jak se sžívám s novým "doma" nejen tady. Upřímně, nikdy jsem netoužila po kočovném stylu života, který jsem poslední roky vedla, naopak přála bych si mít svoje místo a srůstat s ním, budovat ho, ladit si ho ke své spokojenosti. Po odchodu ze mlýna, kde jsem nechala kus srdce, jsem si léčila duši, dlouho a poctivě. Odříznout se od místa které jsem tolik let budovala bolelo. Přijde mi, že až teď cítím to správné smíření bez svíravého pocitu na hrudi, který jsem měla třeba i jen u prohlížení starých fotek s dětmi z domu a nebo ze zahrady. Pronájmy byly fajn, první místo byl světlý a prostorný byt na nepěkném místě, ale pro mě má svoje kouzlo. Když jsem začala vážně zvažovat odchod ze vztahu, pochybovala jsem o sobě a pro pomoc psychologa ...
.jpeg)





.jpeg)

