Stránky

24 září 2018

Z víkendu

Krásný start nového týdne přeji!



Byl to skok.
Víkend jsme zahájili posledním grilováním a posezením u táboráku...
...no možná ne posledním, ale při teplotách těsně pod třicítkou ještě v osm večer,na to už si asi zase chvíli počkáme:-).
A rádi.


V sobotu bylo sice chladněji, ale i tak jsme měli krásný den v lese.
Původně jsme šli na houby, těch jsme našli jen pár, ale zato doma jsme jich pak namalovali plno :-))).

Znám dost lidí, kteří jsou ochotní jít do lesa na houby a pokud nerostou, jsou z toho naprosto zpruzení a naštvaní.
To nechápu.
Já procházky lesem miluju.
Jako dítě jsem v lese trávila všechny víkendy, kolikrát jsem si tam hrála sama a nikdy jsem se v lese nenudila.


A stejně tak naše děti. Do lesa chodí rádi a náramně jim to tam svědčí



Každý si tam najde zábavu podle svého a nikomu nechybí ani televize ani počítač nebo mobil.




A jak nám v lese chutná!


Mám pocit , že svačinky dělám čím dál větší a sní se všechno.
I to nad čím normálně doma ohrnují nos:-).



Když rostou je to fajn, ale když ne, to je pak úplně jiná radost , když někdo najde houbu:-).





A při nejhorším si můžete v lese v krámě u Andulky koupit šišku:-).



A pokud nás bolí nohy, tak si prostě někde sedneme a jen tak pozorujeme cvrkot v lese okolo.



Ale samozřejmě s prázdnou z lesa nejdeme.



Sbíráme kdeco, ale houby jen jedlé.
Pamatuji si, že když jsem chodila na houby s tátou a oni zrovna nerostly, nosili jsme domů košík plný prašivek. Na chalupě jsme to pak vysázeli na stůl, vzali si chytrou knihu a zkoumali co je co a jestli je to jedlé ... jen jednou nebo vícekrát :-).
Náš táta pak občas zkusil něco nového ukuchtit a protože jsme to vždy přežili, začali jsme to sbírat. Mě pak děsně bavilo, jak na nás ostatní houbaři valili oči, co že si to nosíme domů:-))).


My jsme naše poklady využili k malování.



A těch pár jedlých hub si prckové nakrájeli a sušíme.




V neděli jsme vytáhli svetříky od babičky.


Zatímco loni musely mít děti ohrnuté rukávy, letos jim jsou pintlich.
Vyrazili jsme na podzimní slavnosti do Kutné Hhory, ale zrovna se rozpršelo a tak jsme zbytek odpoledne strávili v herně.


V Kutné Hoře , vedle Barbory je galerie GASK a tam se dětem náramně líbí.



Mohou pustit uzdu, jak svému temperamentu...


... tak i fantazii a trochu polechtat svou trpělivost.



Tak tohle byl náš víkend.

A jaký byl váš?


Mějte pohodové dny!

21 září 2018

NA ŘÍJEN

Přeji krásný pátek!

Dnes mi zvedly náladu výsledky od lékaře.
Po hodně dlouhé době jsem si nechala udělat velkou technickou.
Neobejde se to bez nějakého toho drsnějšího servisu, ale v zásadě jsem prošla velmi dobře.
Ale! Měla jsem nahnáno.
Na klasické kontrole u praktického lékaře jsem byla ...
...no hodně dávno.
Vlastně když jsem u svojí doktorky byla naposled, nebyla to ani klasická prohlídka, taky jsem tam šla po delší době a s takový intimním problémem.
Bohužel jsem zjistila, že moje starší paní doktorka už neordinuje a místo ní ordinaci převzal pan doktor.
To mi vcelku nevadilo do té doby než jsem zjistila, že pan doktor je mladý a velký fešák a vzhledem k tomu, že můj intimní problém byl sice nepříjemný, ale nešlo o život, bylo mi jasný, že s ním bych si klidně ráda zašla na kafe, ale o tomhle mu rozhodně povídat nebudu :-))).

Ne vždy je to , když někdo dobře vypadá plus, tady chudák pan doktor přišel o pacientku .
Rychle jsem si vymyslela nějakou banalitu a už jsem se neukázala.

Pak jsem byla často těhotná a v rukou všemožných lékařů celkem často a od narození posledního zlatíčka jsem tuhle generálku úspěšně odkládala až z toho bylo pár pěkných let.
Tak jen pokud je tu někdo takový lajdák jako já, tak doporučuji běžte, ať to máte z krku!


A aby jste na to nezapomněli, napište si termín do nového plánovače :-)




A po delší době zase pár obrázků, které jsem namalovala.

















Některé z nich najdete v mém obchůdku TADY.

Užijte si krásný letní pátek a mějte pohodový celý víkend!

20 září 2018

Zelená oáza...aneb snad už mi to nesežerou

Krásný, stále ještě letní den přeji!



Vždycky se mi líbilo mít doma plno zelených rostlin a myslím, že jsem jich i vždy měla dost.
Nejsem rozhodně nejlepší pečovatel, ale před narozením Maxe jsem to celkem zvládala a zeleni se u nás i dařilo.

Ano hlavní škodič  na zeleni je u nás Max, šel po kytkách od malička a tak trochu je likvidoval, tak jsem ubírala a dávala výš a výš, kde jsem je zase zapomínala zalévat.
S příchodem Andulky se situace přiostřila, ta veškeré rostlinstvo pojídala. Od mala jsem musela pečlivě hlídat, aby při návštěvě květinářství nebo zahradnictví nebyla v dosahu něčeho o čem jsem si nebyla jistá jestli je jedovaté.
Zažila jsem si nejednu krušnou chvilku, kdy jsem na internetu hledala co že je to za rostlinu a jak moc je jedovatá.

Jednou otrhala všechny květy maceškám, jindy žvýkala aloe vera, ale nebylo ani vyjímkou, že po chvíli kdy si s Maxem "hezky hráli" jsem zjistila, že Max krmí Andulu špenátem připraveným z mých sukulentů.



Tuhle etapu u nás přežilo pár kaktusů a paradoxně i pár sukulentů.
Vždycky, když jsem si koupila novou rostlinu, během pár dní jsem objevila první trošku oškubané, propíchané a nebo pomalované lístky a občas jsem dostala do ruky natrhanou kytici 
z pokojových rostlin :-).

Teď už dlouho nic.
Tak snad to nezakřiknu, ale pomalu to vypadá, že si mohu opět vytvořit nějakou tu minidžungli.


Koupila jsem tři nové rostliny a všechny jsou zatím bez újmy. 

Pro jistotou každá na jiném místě a když prcky pozoruji, tak dělají jako že nic.
Doufám, že už to vydrží :-).


Pohled na zeleň je vážně uklidňující, že :-).

Mějte krásný dny!