Stránky

19 července 2018

Léto v plném proudu!

Krásný den přeji!




Dnes jsem se po dlouhé době zase trochu vyspala.
Poslední dny jsem totiž vstávala většinou před šestou a rekord byl 5:10.
Člověk nad tím mávne rukou  a řekne si "no jo matka" :-).
Ale děti za to nemohly!
To náš malinkatý pes se rozhodl být  čistotný a i když si nějakých šest let dělá louže kde se jí zachce a z tohoto důvodu spí v koupelně, kde tu louži najdu a vytřu dřív než to někdo roznese po celém domě, teď začala dělat děsný rámus, škrábe na dveře a kňučí.
Což sice oceňuji, protože nemusím vytírat, ale upřímně snad bych to po ní raději uklízela, než vstávat kolem páté:-))).
Dnes mi dala dárek a spalo se do 7:00 a bez louží !!!!

Trávíme letní dny doma.
Občas vyrazíme na výlet, ale tenhle a příští týden jsou ještě trochu pracovní.
V srpnu bych s dětmi moc ráda zkusila nějaký kemp.
Máte někdo tip?

Ale doma si užíváme taky.

Vlastní postel a rozkvetlou levanduli.






Staráme se o záhonky se zeleninou.


Mimochodem cuketa už nám leze i ušima :-))).
Kdyby jste někdo měl nějaký neotřepaný tip na její zpracování, tak předem díky!!!



A před spotřebou cukety vede ještě spotřeba zmrzliny, taky všeho druhu :-))).


Každý den děti několikrát obléknu a večer sbírám po zahradě , trika, kraťasy, sukně , prdečky, ponožky....a to od nejmenších po nejstarší :-).

Letos jsem pověsila záclonové teepee pod strom.
Nechávám ho tam za každého počasí a jen uklízím deku a polštáře.



Baví všechny.



Děti i zvířátka:-).



Grilujeme téměř každý den. 
Už asi nebudu umět vařit na sporáku.

Mějte se moc krásně a užívejte letní dny!

16 července 2018

Když najdu chvilku!

Přeji pohodový start nového týdne!

Prázdninové dny dny utíkají, ale i tak když se najde volná chvilička beru do ruky štětce a barvičky.

Jsem moc ráda, že se moje obrázky líbí, že si je objednáváte a že se mnou máte občas svatou trpělivost:-).



Ale není to jen tak.
Je to opravdu zajímavý, jak má člověk někdy nápad, chuť, nával inspirace z čehokoli a potřebu jít všeho nechat a malovat.
Ne vždy to jde, což je trochu škoda.
Člověk by asi musel být "opravdový" umělec , tělem i duší aby mohl jít hodit veškerý praktický život za hlavu  (včetně dětí překřikujících se na toaletě "bóóóbeééék") a to já nejsem :-).
Zatím ne. Protože nikdy neříkej nikdy , že :-))).

Ale protože jsem šla do výzvy a začala malovat i obrázky na přání, občas je to trochu boj s múzou.
Potřebuju namalovat něco konkrétního a nepřichází žádný nápad na realizaci.
To je pak lepší jít od toho a realizovat se v nějaké užitečnější činnosti.
Třeba praní prádla, skládání, vysávání, vytírání, vaření...a podobné radosti :-).

Někdy stačí přestat se snažit malovat to co bych měla , ale malovat to co chci.
Ale někdy mi nejde nic. 
To je pak pravá tvůrčí krize  a je lepší vše uklidit a jít se naplno věnovat něčemu úplně jinému.
Ale naštěstí je chvilek , kdy mě to náramně baví a chce se mi mnohem víc než těch , kdy se mi vlastně taky chce, ale nic nejde:-)))).

A tak jsem do mého SHOPU , přidala pár nových obrázků.

A tady na blogu máte průřez mojí tvorbou uplynulých dní.
Jo a vlastnětrochu slavím.
 Koncem minulého měsíce to byl rok co intenzivně maluju.

Dny,  kdy jsem nevzala do ruky štětec by se daly na prstech rukou spočítat a den , kdy bych si na malování ani nepomyslela asi ani nebyl.
Kdo by to byl řekl :-).












Ještě jednou Vám všem moc  děkuji za podporu!

Mějte krásný týden!

12 července 2018

Holandsko - poslední den a adrenalinový návrat

Přeji krásný den!

Nestíhám nestačím, tak dnes trochu přeskočím...
...a shrnu poslední dva dny dovolené.


Na poslední den dovolené jsme si náplanovali relax.
A opravdu to relax byl.
Celé dopoledne jsme strávili u babičky na zahradě, děti si daly svůj po obědový spánek a na odpoledne jsme vyrazili na nejbližší pláž (rozuměj hřiště s restaurací), která je cca 5 minut autem od domu.


Je to celkem malá pláž hned vedle přístavu.
Ale co je podstatné, že je plná mušliček, že je mělko vlastně během odlivu skoro až na ostrov :-)...




...že je na ní restaurace, ze které vidíte na hrající si děti!

A další důležitou událostí bylo to, že jsem si konečně mohla dát s mužem skleničku, protože už jsem dobrala antibiotika:-).


Zatímco děcka se snažila prohrabat k protinožcům.


Takže jsme si užili moře, plody moře, víno a zmrzlinu až do večera.



To mi bude chybět, ten přímořský vzduch mi dělal moc dobře:-).
Ale třeba se nám ještě povede na pár dní někam letos vyjet.


Večer jsme si ještě sedli s vínkem a nějakým holandským sýrem doma a já pak v noci skoro nespala, protože jsem musela ráno brzy vstát sbalit opět všechny a všechno abychom nejdéle v 7 vyrazili na cestu.

Ovšem ráno jsem nejprve místo balení obíhala kolem domu a fotila, protože to svítání...


...to nemělo chybu:-).





A pak už nastal fofr, vše jsme zvládli a já už se těšila jak sedneme do letadla a děcka si dají dvacet  a než se nadějeme budeme doma.


Opět zpoždění letu.
Andulky výraz kopíruje ten můj, ale ona u toho ještě pořád vypadá roztomile.


Po odbavení jsme se ocitli v přeplněné hale letiště, v hale pro nízkonákladové lety, tedy s asi dvěma obchody a jednou restaurací a pocitem, že lidí přibývá a nic neodlétá.
To naše zvířata už téměř demolovala letiště, klouzačku, ostatní cestující a sebe navzájem. 
Pokud se chcete cítit jako naprostej lůzr, který ve výchově totálně selhal, tak tohle je jedna z ideálních situací:-))).

Naštěstí po hodině se to hnulo a my seděli v letadle, ovšem další čekání...
...na chvíli prcky zabavila letuška a její instruktáž kterou předváděla hned vedle našeho sedadla a jak postupně odhazovala vestu, dýchací přístroj před sebe na zem, dětem to přišlo jako fajn nápad a náhazely jí tam ještě další svoje hračky.
Letuška si pak zahrála na popelku a přebrala to:-).
A konečně odlet!
Po hodince vyčerpávajícího letu , kdy jsme se snažila udržet nevyspalé děti na uzdě (proč je sakra tak snadný rozepnout ten bezpečnostní pás v letadle ?!?) jsme byli nad Prahou.
Povedlo se děti přemluvit, že musí sedět během přistání a když už má člověk ten pocit, hurá teď dosedneme na zem a je to za náma...
...změna.
To se mi ještě nestalo a dost mě (a nejen mě) to vyděsilo.
Pár metrů nad zemí a najednou šup letíme znovu nahoru.
Kupodivu tento neobvyklý manévr měl pilot udělat už dřív, protože na moje děti to zafungovalo jakou kouzlo a všechny tři děti usnuly!!!

Zato já ne.
Všechny vtipné poznámky ostatních cestujících jen zvyšovaly moji hladinu adrenalinu.
První info z kokpitu znělo "omlouváme se, ale jak jste si všimli nepodařilo se nám přistát".
To uklidní že?:-)))
Pak to tedy doplnili o informaci, že to bylo kvůli letadlu před námi , které neupustilo včas runway, ale ať už to bylo jak chce, děcka si dala svou půlhodinku vydatného spánku a já půlhodinku nervů na pochodu a na druhý pokus to klaplo.
Uf.

Příjezd domů ve čtyři odpoledne, tedy 9 hodin na cestě.
Autem by to podle navigace bylo 10, tak nevím jestli to příště nezvážím.
Jak to máte s cestováním s dětmi , létáním nebo dlouhou jízdou autem vy?

Tak tolik z naší dovolené a příště už zase klasika od nás!

Mějte se krásně!