Překročena meta...
…aneb letoškem nám končí éra „…cet“ a začíná éra „…sát“ (což uznávám, zní trochu zvláštně 🙂). Každopádně se nám včera podařilo sejít s mými kamarádkami a jen tak lehce předoslavit první padesátiny jedné z nás. Každé naše setkání je čím dál lepší — nebo možná spíš milejší — a člověk je za něj stále vděčnější. Naše přátelství trvá už 32 let. To už je pořádný kus života. Vídáme se jen dvakrát až třikrát do roka, ale díky technologiím jsme v kontaktu vlastně neustále. Dřív to byl Skype, dnes zprávy WhatsAppu, které propojují naše každodenní životy. Prožíváme spolu radostné i těžké chvíle - vztahy, lásky, rozchody, mateřství i všechny otázky, které si během života klademe při hledání jeho smyslu. Některé společné cesty jsem tu už sdílela a je krásné se k nim vracet a znovu zavzpomínat. Máme před sebou další plány a čím jsme starší, tím víc si na sebe dokážeme udělat čas. Je vlastně zajímavé, že jsme tři - což prý není pro přátelství ideální číslo. Já si ale nepamatuji období, kdy bychom s...
.jpeg)

.jpeg)





.jpeg)

