Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Tak už jedeme...

...na vánoční vlně. Krásný den přeji! Vždycky si myslím, jak se ozvu dřív a pak frčí život  svým obvyklým super tempem a já mám co dělat s ním držet krok. Měla jsem pár dní volna a tak jsem měla i trochu plánů kam vyrazím s dětmi. Nakonec jsem ty dny víceméně proležela doma. Nejsem nemocná, ale unavená. A rozhodla jsem se s těžkým srdcem poslouchat svoje tělo a nepřepínat se. Což jde těžko, protože mám tendence si pak nadávat a obviňovat se, že jsem líná.  Ale protože tohle už nějakou dobu nedělám a jsem k sobě laskavá bylo to trochu náročnější:-). Myslím, že jsem to zvládla úspěšně. Ne že bych si nějak zvlášť odpočinula a cítila se líp, ale řekněme, že jsem si nepřitížila a necítím se hůř. A to je vlastně úspěch. Doma jsem chtěla lehce sklidit podzim, což se zvrtlo ve vánoční dekorování. Mimochodem bednu s vánočními věcmi jsem si přestěhovala minulý týden. Zůstala u přítele a já žila chvíli v infarktovém stavu, že se ztratila během stěhování.  Tolik radosti, že se našla ...

BEZ NEMOCÍ



Přeji prima start nového týdne! 



To jaká je to pohoda, když doma nikdo nemarodí si většinu času ani neuvědomuji.
Po minulém týdnu jsem byla vděčná za obyčejný víkend, kdy se u nás
 v noci spalo a přes den řádilo:-).

Pravda nikdo se s námi moc nechtěl kamarádit, ale to se ani nedivím :-))).
Dnes už jsme zase ve starých kolejích a já si právě dávám doma kafe, sama, v úplném tichu.
A moc si to užívám :-))).

Abychom se tedy zdrželi větších kolektivů, zůstali jsme o víkendu zase v lese.
Ale bylo tam moc fajn.
Tentokrát jsem si nezapomněla vzít nosítko a tak jsme si udělali delší trasu.

Ze začátku Andulka celkem v pohodě šlape.


Všechno jí zajímá a moc ráda by se vyrovnala klukům v lezení na stromy a pod stromy a k potoku a v klepání stromky aby z nich spadal sníh...


...ale zatím jsou kluci o dost rychlejší:-).


Ovšem když dojde na sváču, tak je Andy skoro první:-).


A tady mi taky končí sranda.

Andulka nechce dál chodit, musíme dělat tuli tuli po každých pár metrech a ani ty bonbóny v kapse už tak nezabírají.
Na Maxe jo:-).



A tak dál pokračuju se zátěží.
Andulka je totiž velký "troublemaker"  i co se nošení týká.
Když ji vezmu na krk nebo na záda, vůbec nespolupracuje a klidně se zakloní tak, že nemít někoho za mnou kdo ji jistí, jdeme k zemi obě.
Ve chvíli kdy ji vezmou za ruku dva, přestává používat nohy, buď se jen pověsí a nohy tahá za sebou a nebo vyvine alespoň úsilí a nohy sama zvedne a nechá se nést zavěšená:-))).

Jakkoli se jí snažím nést, neobejme vás nohama a rukama, jako každý normální mládě, ale celou situaci komplikuje , protože ona chce zrovna koukat jiným směrem než se ji snažím nést .

A tak nosítko to jistí, ona si v něm tak různě visí na všechny strany a dokud má i co přikusovat, tak to jde :-))).


Pravdou je, že včera večer to trochu pocítila moje záda a díky občasným spadlým stromům přes cestu jsem zjistila, že moje kondice je ve velmi ubohém stavu.
Ale v lese je tak krásně:-).



A dokonce to řekl i náš skoropuberťák, který si cestou do lesa frfňal pod fousy,
 že to zase bude nuda, ale to on vždycky a nakonec se mu tam líbí.

Historicky první selfie mých dětí:-).


A protože o víkendu byly děti plni energie, vařily si samy.


Lívance.



Mějte pěkné pondělí!

Komentáře

  1. Z mé strany nefalsovana zavist...za ten les, pobyt venku, děti,co si samy udělají večeři, ale hlavně to zdraví, i když vám ho vsemmoc preju:), vlastně ho přeju vsem. Pekne dny. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné fotky, Lucko, procházky v lese taky miluju, spolehlivě dobíjí energii :)

    OdpovědětVymazat
  3. Z fotek dýchá moc příjemná nálada:), Andulka je frajerka, i tak mi přijde, že chodí dost na tak malou holčičku:)

    OdpovědětVymazat
  4. juuu ...no pul roku jsem tady nebyla...Andulka jaaaak vyrostla....momentálně i já jsem 6 týdnů s angínou...hloupou angínou doma ..a to se bojím abych nechytla chřipajznu




    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie