Back to living

Krásný den přeji!

Vracím se do života.

Pomalu.

Za poslední dva měsíce jsem si prošla osobním peklem.

Po operaci jsem byla plná nového přílivu energie, žila jsem v domění, že projdu ozařováním a tím moje léčba končí.

Bohužel typ nádoru a jeho rychlý růst, jsou okolnosti, které nasměrovaly léčbu k chemoterapii.

Pátrala jsem a hledala pro mě dostatečné důkazy o tom , že je možné chemoterapii vynechat.

Všechny příběhy se šťastným pokračováním, byly ty,  které si chemoterapií prošly.

Tak jsem se rozhodla projít taky.

A je to peklo.

Nic horšího jsem v životě nazažila.

Nechci tímto vyděsit vás, kteří si procházíte něčím podobným, protože každý má průběh léčby svůj a spoustu dalších faktorů, které její zvládání ovlivňují.

Sama sleduji na instagramu několik žen , které si prochází léčbou podobnou

 té mé a zvládají ji mnohem lépe.

Můj stav fyzický i psychický souvisí nejen s léčbou chemií, ale také s několika údálostmi, 

které se prostě sešly ve stejnou chvíli.

Hned po první chemoterapii jsem si prošla zemětřesením ve vztazích s lidmi, kteří mi

 byli posledních pár let nejbližší.

Do toho se rozběhla epidemie coronaviru.

Do detailů zabíhat nebudu, je to pro mě stále příliš čerstvá rána, která ještě občas dost krvácí, ale sáhla jsem si na dno a běhom nejhorších dní jsem pochopila proč si někteří lidé dokážou sáhnout na život.

Pro mě to byla ta nejhorší zkušenost a vlastně mohu poděkovat , že vcelku krátká, vím, že je spousta lidí, kteří s tím bojují mnohem déle. Ma druhou stranu vím, že ani já nemám nad těmito stavy zdaleka vyhráno, ale jsem vděčná za pocit, který mám teď, už nikdy nechci nic takového zažít a že chci žít.

Učím se přijmout životní okolnosti tak jak jsou,  smířit se s tím co zrovna je.

"Že  nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí"

                                                                                        Dalajláma

Rakovina prověřuje mé vztahy skrz na skrz a já jsem zjistila, kolik lidí na mě myslí, přeje mi zdraví a štěstí. Dostala jsem tolik milých vzkazů a slov podpory na instagramu, facebooku a chodí mi mnoho emailů. Největší pomocí je mi moje sestra, která mě vozí na chemoterapie a pak se o mě stará několik dní, než jsem schopná zvednout se z postele a starat se o sebe sama. Pomoc od mých přátel je neuvěřitelná a dojímá mě, moje nejlepší kamarádky mi pomáhají každý den. Kolik vás z toho virtuálního světa se stalo mými mnohem bližšími přítelkyněmi je neuvěřitelné.

To že jsem se rozhodla znovu otevřít blog je i proto, že to byla součást mých radostí , která mi chyběla.

Jsem opravdu moc vděčná za všechny vaše emily a zprávy, kde jste mi někdy i hodně osobně psaly jak moc vám pomáhalo chodit si jen tak číst s kávou na moje stránky, jak jste z blogu čerpaly inspiraci a jak vám přinesl radost. Moc za to děkuju.

Všem vám moc děkuju za radost !