Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Tak konečně ...

...ta rajčata dozrávají. Krásný den přeji! Než se pustím do dnešního článku, chtěla bych vám zase jednou úplně obyčejně, ale opravdu ze srdce poděkovat. ❤️ Za to, že sem chodíte, čtete mě, píšete mi komentáře a sdílíte se mnou svoje myšlenky, zkušenosti a často i kus svého života. A moc děkuju také všem, kteří mě podporujete příspěvkem na kafíčko. Věřte, že to pro mě není samozřejmost a že pro mě vaše podpora opravdu znamená hodně. Nejen finančně, i když právě teď samozřejmě i to hraje svoji roli. Ale hlavně proto, že díky tomu vím, že to, co tady už tolik let píšu, má pro někoho smysl. Že na druhé straně obrazovky někdo je. 😊 Takže děkuju. Opravdu. ❤️ Na zahradě u přítele začala konečně dozrávat rajčata. A bylo docela zajímavé zjištění, že pro jejich dozrání asi nebylo potřeba tolik slunce jako spíš vody. Keře jsou obsypané už dlouho, ale postupně jsme trhali jen ta rajčata, která zčervenala. A nebyla to ta, která jsou celý den vystavená slunci, ale naopak ta schovaná uprostřed zalis...

Co mě drží...

...nad vodou.

Krásný den přeji!


Na jaře jsem se necítila dobře. Přibrala jsem, byla jsem unavená a měla jsem pocit, že moje tělo potřebuje změnu. Žádný velký plán jsem neměla. Jen jsem si řekla, že zkusím každý den vyjít ven. Musela jsem se donutit. Najít důvod proč každý den vytáhnout paty z domu.

Postupně se z procházek stával běh. Bylo mi pak dobře a já se na každý den večer začínala těšit. Dokonce mám pocit, že moje rozhodnutí udělat něco pro sebe nastartovalo dalších několik životní rozhodnutí.

Hned začátkem července jsem byla na operaci, oboustranná mastektomie proběhla bez komplikací a hned jak to bylo možné začala jsem alespoň pravidelně chodit. Každý krok navíc mi dělal radost.





Už koncem července jsem zvládala svých každodenních 6,5 kilometru. Dnes jsem si spočítala, že jsem jen během července ušla téměř 70 kilometrů. A když si uvědomím, že měsíc začínal operací, přijde mi to neuvěřitelné.

Postupně si chůzi zpestřuji cvičením. Protahuju ruce tam kam to jizvy dovolí a snažím se posílit nohy a břicho. Přidala jsem si na každém rozcestí dvacet dřepů (přiznávám, některá rozcestí vynechám 😉). Když potkám padlý strom nebo kládu, používám ji jako přírodní cvičební pomůcku. Střídavě zvedám nohy, protahuji se, rozhýbávám ramena a ruce.





Je to fakt zábava, jdu si svojí trasou a protahuji se, různě se kroutím, funím a soustředěně cvičím. Pak náhodou zvednu oči...

...a na posedu sedí myslivec.

Chvíli jsme na sebe koukali a pak jsme oba dostali záchvat smíchu.

Omluvila jsem se mu, že jsem mu nejspíš vyplašila všechnu zvěř.

Jen se usmál a odpověděl, že se alespoň nenudil.

No od té doby se před každým cvičením trochu rozhlížím 😅.


No a trochu mě mrzí, že jsem se nezvážila těsně před operací. Dodnes vlastně nevím, kolik vážila prsa, o která jsem přišla. Takže si ani netroufnu říct, kolik kilogramů jsem skutečně shodila.

Vím ale jedno.

Kalhoty jsou mi volnější.

Do schodů se mi chodí mnohem lépe.

A hlavně... cítím se zase dobře ve svém těle.



Pohyb mi ale nepomáhá jen fyzicky. Je pro mě obrovskou oporou i po psychické stránce.

Už několik měsíců žiji v nejistotě. Čekala jsem, jak dopadne operace. Čekám na výsledky vyšetření. Čekám, jaká mě bude čekat další léčba. Do toho řeším stěhování, nový domov i to, jak všechno zvládnu finančně.

Byly by to dobré důvody propadnout strachu.

Jenže jsem si vybrala jinou cestu.

Neříkám, že se nebojím. Bylo by to neupřímné. Strach přijde. Někdy větší, někdy menší. Ale snažím se, aby nerozhodoval za mě.

Místo toho se držím svého plánu. Dělám malé kroky směrem, který mi dává smysl. Jeden den ujdu pár kilometrů. Další den udělám pár dřepů navíc. Připravím a naplánuji pár věcí na stěhování. Napíšu článek na blog.Krok za krokem dělám něco, co můžu ovlivnit.

A možná právě díky tomu mám pocit, že jsem se sama sobě stala oporou.

Pohyb mi v tom pomáhá víc, než bych kdy čekala.


Jo a takhle teď nosím klíče od auta, nemám kapsy a do podprdy je teď nedám 😉.




A už si občas hrdě obléknu i obyčejnou podprsenku s těmi základními vycpávkami. Vypadá to hned o něco lépe, protože já tam teď opravdu nemám nic. A na pravé straně možná dokonce ještě o něco míň než nic. 😊

S novým hrudníkem jsem stále spokojená. Když se ale podívám do zrcadla bez oblečení, s jizvou po císařském řezu a novými jizvami po mastektomii, připadám si trochu jako Frankensteinova nevěsta 🫣😅







Děkuji vám za každou návštěvu blogu, každý komentář, zprávu i za podporu, kterou mi posíláte. Ať už je to pár povzbudivých slov nebo příspěvek na kafíčko, všechno dohromady mi pomáhá zvládat období plné nejistoty s o něco větším klidem.

Pokud budete mít chuť můj blog podpořit, odkaz na kafíčko najdete jako vždy níže. A pokud ne, vůbec to nevadí. I to, že se sem vracíte a čtete moje příběhy, pro mě znamená opravdu hodně.

Děkuji, že jste součástí Lucie Living. ❤️

Na kafíčko.

Opatrujte se,

Lucie


Komentáře

  1. Jste úžasná, držím palce do dalších dní. Soňa

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, hltám každý článek a pokaždý je v něm tolik síly a inspirace. Děkuju 🧡 A přeju, ať to pěkně běhá i v srpnu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné ráno, Lucie :) právě jsem při své první ranní kávě dočetla Váš příspěvek a hodně jste mi jím pomohla ... . Děkuji a přeji nám "dobrý den" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší nejvíc a přeji mnoho, vlastně samé "dobré dny".

      Vymazat
  4. Luci jste skvělá.Preji hodně zdrávi 🍀☀️ Vlasta

    OdpovědětVymazat
  5. Klobouk dolů, jste fakt dobrá! Tleskám vám 👏♥️
    Adéla

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za clanek. Par vet v nem mi ted pomohlo v mem momentalnim rozhodovani. Alena
    A

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, díky, mě to obrovsky těší číst, že moje slova někomu pomohla, jestli je to tak, pak to zas pomáhá mě .

      Vymazat
  7. Luci, presne tak to je. Pohyb je zivot. ❤️ Pomaha fyzicky i psychicky. A vsechny ty male krucky k tomu nam davaji pocit, ze mame aspon neco pod kontrolou. Mezi vsim tim blazincem, ktery proste neovlivnime. 😅 A doufam, ze se budeme moct hybat a byt tak svobodne co nejdele. 🤗 Drzim palce, at se ti vse povede zvladnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky Lucko, přesně tak je to trochu blázinec a ještě bude 😅. Držme se .

      Vymazat
  8. Lezarts
    Fakt ta nejlepší volba! Držím stále palce, aby vše pokračovalo jen, jak má.
    Já bych řekla že jsi takový “Cínových vojáček” , který našel lásku k sobě se vším co to obnáší!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé díky , to je hezké přirovnání :-), trochu to tak bude . Krásný dny!

      Vymazat
  9. 👍♥️🍀 Romana KV

    OdpovědětVymazat
  10. Lucie,děláte dobře. Já začala s během před 9ti lety a změnilo mi to život nejen po fyzické stránce,ale i psychické. Tohle je naprosto nepřenosná zkušenost. Pomalý běh je meditační záležitost. Pomohl mi zvládnout náročné životní situace,když zvládnu 20k,zvládnu i tohle,tamto..to člověk pochopí až s naběhanými km. Začínala jsem stejně jako vy lesem,protože tam nacházím odpočinek a když byly děti malé,tak jsme tam trávili hodně času procházkami. Tenhle měsíc mi bude pade a běhám pořád,odplaví to škodlivé metabolity,člověku je líp,není to žádný útěk,kdo má rád sport,tak to ví. Takže běhejte,plánujte byt,pište blog,přesně tak -pomalu krok za krokem,držím Vám palce. Sylva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sylvo moc děkuji za potvrzení i za držení palců. Krásné dny s pohybem!

      Vymazat
  11. Jste skvělá, držte se! IK

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Lucie, před časem jsem si prošla stejnou nemocí. Musím potvrdit, že pohyb, protahování a pobyt v přírodě je ten nejlepší lék pro tělo i duši. Moc Vám držím palce🍀🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky. Taky to tak vnímám , hýbat se co to jde a ono to půjde :-). Přeju ať už se nikdy neobjeví!

      Vymazat
  13. Luci, jste úžasná, přeji, ať se vše daří.🍀
    Liba❤️

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie