Odpočinkový víkend...

...v uvozovkách.

Přeji pěkné pondělí.

Moc vám všem děkuji za gratulace ke zdraví i k přestěhování :-).

V komentářích mi často píšete, ať odpočívám. A já se toho snažím držet. Ale to přestěhování je pro mě jako injekce života do žil.

Ale snažím se hlídat si to. Víkend byl tedy trochu víc v odpočinkovém módu. Sobotní odpoledne jsem strávila po dlouhé době opravdu dovolenkově. Děti samy navrhly jít k vodě opět pěšky a dokonce pomůžou vzít bágly s pitím a občerstvením. To mi udělalo radost.

Já si hlavně vzala čtení. Knihu, kterou jsem si dala k Vánocům a pak ji marně hledala, když jsem si ji chtěla vzít do nemocnice. Během stěhování vyplavala sama.

Kniha sama věděla, že k pohodovému dni u vody se hodí líp než k onkologické operaci. :-)

Alespoň mě to takhle funguje.

 Lucie píše knížky se zvláštní lehkostí. Ještě ji nemám dočtenou, ale čeká mě týden bez dětí, takže se určitě najde chvilka na pohodu ve Španělsku. 😉

Knížku koupíte TADY.

Dětičky mi dopřály samotu na dece vždycky přesně do uschnutí plavek :-).

U Maxe je „výhoda“, že nemusím mít starost, jestli žije. On tu pusu zavře vždycky jen, když je nutné se na chvíli potopit. A to možná taky často poruší, protože cestou od vody to v něm škrundá jak v rybníku. Snad nevypil žáby. 😅

Doma si užívám teplotu. Je fajn, že nemusím hned navlíkat teplé ponožky a huňatý župan. Chlad starého domu má pro mě výhody jen v těch opravdu parných tropických dnech a nocích, jinak jsem pořád zmrzlá. Tady je fajn.

Pomalu se probírám zelenýma stěhovacíma bednama v pyžamu, bosa a s hrnkem kafe v ruce.

Věci dostávají svá místa. Máme nějak moc bot a malý botník. Jdu ke kompu hledat něco jako botník. No, ale chce se mi dávat peníze za nový botník do chodby, která má k dokonalosti daleko? Nechce.

Koukám na „kostka-regál“ vedle gauče. A už se mi hlavou honí nápad použít ten regál jako botník a kouknout po něčem pěknějším do obýváku. 

Jsem netrpělivá. Potřebuji mít místo, kde trávím nejvíc času, uspořádané. Nedokážu v klidu spát v místnosti, kde je kolem chaos. A tak v neděli jedeme pro regál do Jysku, kde se mi jeden moc líbí. Zrovna u něj běží časový odpočet do konce platnosti slevy 🫣.

Zatímco chodím s kafem a přeměřuji, zatím jen pohledem, padne mé oko opět na lampu. Jde se mnou už dlouho a štve mě od prvního přestěhování. Ty nohy jí stěhováci tenkrát poškodili a od té doby nedrží.

Ta lampička mi pije krev.

Ale během nákupu okukuji vyhlédnutou jinou lampu a není to ono. Takže zatím holka zůstává a já nabírám síly vzít zase šroubky, lepidlo a šroubovák a snažit se to zase nějak „provizorně“ poladit.

Z nákupu jedeme na kafíčko ke kamarádce, vykoupat se do bazénu a domluvit si další dny. Potkávám se tam s Adamem. Její dům je takový „meeting point“, děti jsou kamarádi od narození a kluci právě vyrážejí do skateparku. Tak ještě rychle domluvíme, že potom přijedou ke mně na palačinky a pomůžou mi sestavit regál.

Po dlouhé době se mi "vaří" s lehkostí a radostí. Anička pomáhá :-).

Kluci přijeli dřív, než jsme čekali. Adam kulhá, tak si jde hned schladit nohu. Alespoň nezraněný kámoš pomohl Maxovi donést z auta těžkou krabici. Max ho hned zaměstná nějakým „laděním“ elektroniky.

Děti do sebe nahrnuly všechny palačinky. A mě hřeje na srdci pohled na plný stůl a všechny moje děti pohromadě. 😊

Regál stavím nakonec sama, protože "netrpělivost je mrcha" 😅.

Adam před půlnocí volá, že to na sádru není, a já si lehce po půlnoci užívám přicházející bouřku. Ještě stihnu sundat prádlo.

Anička právě našla moji podložku na jógu! Hurá! Konec výmluv, dopiju kafe a jdu na to.

Užijte si dny, snad konečně i s kapkami deště!

Lucie