Prázdniny se krátí...

...škola i moje práce volá!

Krásný den přeji.

Dnes je čtvrtek. Týden s dětmi uhání jako zběsilý a mám pocit, že vůbec nic nestíhám. Přesto vnímám, že poslední dva týdny prázdnin si můžu konečně trochu odpočinout.

A tak zatímco v týdnu bez dětí jsem zvládala pravidelně chodit svou trasu lesem, kolem pole s kukuřicí a písáku zase zpátky, teď je to trochu horší. Je to celkem asi 6,5 km a občas už jsem i popoběhla.

V týdnu s dětmi se mi to povedlo jen jednou.

A tak zatímco Anička si užívá svou „tělocvičnu“ v lese, já se kochám krásou, která mi dává jasně vědět, že prázdniny se pomalu chýlí ke konci.

Tohle je na našem novém bydlení opravdu super. Je tady krásně.

Přesto už se těším na začátek školy a vlastně i do práce. Dny zase dostanou nějaký řád. Alespoň o jedno jídlo denně bude postaráno. Teď mám totiž pocit, že pořád jen vymýšlím, co vařit, a něco kuchtím.

Tohle je dětmi milovaný losos na špenátu. Kdysi jsem psala postup najdete ho  v tomhle článku  , . Jen to červené pesto si teď dělám vlastní, protože kupované nemělo vždycky úplně tu správnou chuť 😉. 

Je to vlastně moje oblíbená nenáročná rychlovka.

Zvažovala jsem, jestli sem vůbec zmiňovat cenu lososa. Ale protože otáčet teď všechno v ruce třikrát a počítat každou cenu je velkou součástí mého život, takže vlastně i tématem tohoto blogu , tak to napíšu.

V Lidlu měli porcovaného lososa, který vyšel cenově mnohem lépe než ten vcelku, tak jsem ho vzala. Byl chutný. Kvalitu jsem extra nezkoumala. 

Radši. 😅

A taky drobenkové koláče frčí. Celkem se mi osvědčilo dělat je s hroznovým vínem. Tohle je kombinace jablek a hroznového vína.

A jednu velmi důležitou věc jsem tenhle týden zvládla.

Těšila jsem se opravdu hodně. Termín jsem zrušila hned, jak jsem věděla, že je rakovina zpět. Smířila jsem se s tím, že o vlasy zase na chvíli přijdu.

A hned jak jsem věděla, že nemusím podstoupit chemoterapii, domluvila jsem si nejbližší možný termín. Protože učesat moje snad více než tři měsíce nestříhané a nebarvené vlasy už nebylo umění. Řekla bych, že už to bylo skoro nemožné.

Jednak už se mi do toho extrémně nechtělo, ale pořád to ještě nebyla délka, při které se daly vlasy svázat. Jenže jakékoli pokusy o čelenku nebo kšiltovku nakonec selhaly. Vždycky jsem je nakonec musela umýt a pak půl hodiny tvarovat, aby to alespoň vypadalo, že jsem prostě vstala a šla.

Jednou z věcí, ke kterým se teď vrátím intenzivně a s radostí, je malování.

Je to pro mě radost a zároveň něco, co mi může trochu vylepšit rozpočet. Kromě samotného malování ale musím nějak oprášit e-shop, dát o sobě vědět a obrázky také nabídnout.

A to je ta horší část.

To mi prostě nejde. 🙂

Přesto mám teď rozjednanou jednu hezkou práci. Ještě není stoprocentně dohodnutá, ale moc doufám, že to dopadne. Jde o ilustrace, takže mi držte palce. :-)

Před koncem prázdnin máme s dětmi v plánu jediné letošní prázdninové dobrodružství. Takže půjdu zkontrolovat stan a spacáky a budu doufat, že nám o víkendu bude počasí přát.

No, v nejhorším případě to bude dobrodružnější, než bych chtěla. 😂🫣

Užívejte poslední dny prázdnin, které mají svoje zvláštní kouzlo – ať už se vás prázdniny nějak týkají, nebo ne.

Děkuji, že jste tady a že čtete můj blog.

Lucie.