...nový rozměr.
Pokud se jdete koupat poblíž skokánku, nečekejte klid a ticho 😅.
Krásný den přeji.
Dnes mi začal možná nejnáročnější týden. Ale nepředbíhejme. Víme, že život se umí trumfnout.
Mám děti, musíme všechno sbalit, dva dny z týdne budu v Praze u lékařů a v pátek stěhování. Pak zase všechno vybalit a uklidit.
Moje strategie je zapojit děti do procesu stěhování do chvíle, než bude můj pohár trpělivosti a mentální stability naplněn. Pak rozdám mobily, abych měla taky chvíli klid na práci. 🫣
Takže dopoledne se připravuje pokojíček, který si děti docela samy zabalily. Jen mám pocit, že použily nějak moc beden… a kam dám jako zbytek?
Odpoledne jsme pak vzali pár neskladných nebo křehkých věcí a odvezli je do bytu. Max a Anna ozkoušeli sedačku, odsouhlasili ji a chtěli tam dnes přespat. 😂
A pak jsme vyrazili, stejně jako nedávno se ségrou, tím lesem ke koupališti.
Tentokrát jsme tam rozhodně nebyli sami. U skokánku byla už parta hlaholících kluků a naše děti se rychle skamarádily.
Byl to moc příjemný pohled na partu dětí mimo elektroniku. Pravdou je, že děti byly hlučné, Max tradičně nejhlučnější, a peprné výrazy, kterých používaly všichni opravdu požehnaně, mě tedy úplně v klidu nenechaly.
Na jednu stranu se mi nechtělo zasahovat a moralizovat, ale znáte to – čeho je moc, toho je příliš.
A musím uznat, že to děti vzaly. Pak už byla znát snaha peprný slovník trochu omezit. Každopádně volume bylo stále dost vysoko. 😅
A stejně tak se mi zdálo nějak moc vysoko místo, ze kterého všichni kluci skákali.
Odvážných skokanů tam bylo dost, a to mě uklidnilo.
A jak to vidíte vy? Je to podle vás ještě v pohodě, nebo už je to na stromě moc vysoko? 😅
Já jsem si taky užila plavání. S vděčností, že můžu. ❤️
Děti si odpoledne tak užily, že si cestou zpátky vzpomněly protestovat, že je to pěšky dálka-až když jsme byly jen pár minut od domu. Vlastně protestovala jen Andulka, protože si do kecek nevzala ponožky a bude mít puchýř.
Je pravda, že s tím omezeným časem vycházek je to na stíhání trochu větší fofr. 😅
Mějte se moc krásně a děkuji za návštěvy,
Lucie.
Luci, je to krása a vím že dříve se asi jinak u vody neřádilo, ale já bych se no strachy ani koukat nemohla. Přji Vám zdraví s sílu. P.
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatTo bylo i za našeho mládí, při koupání se vždy nedělalo plno hluku.
Je faktem, že těch peprných slov bylo méně a hlavně si nepamatuji, že by děvčata byla tak vulgární, jako dnes.
Je fajn, že máte koupání blízko
Doufám, že budeš mít dost pomocníků ke stěhování!? Lázně na sebe dávej pozor!!!
Luci, dcéra, divoká aspergerka, prežila detstvo vysoko na strome, všetky mamy v okolí ma za to neznášali, no ona to tak mala, začala s výškami dvojročná, veža na pieskovišti bola jej, tak som ju radšej brala do lesa, kde zbierala všetko možné a na šerblíku potom určovala podľa kľúčov a encyklopédií...bola prvá a bol to mazec, zavŕšený Milom, štvrtým v poradí, na koniec....si veľmi dobrá mama a máš super prístup, obdivujem....drž sa! Alena V.
OdpovědětVymazatAlenko, ráda jsem Vás četla! Najdu Vás ještě někde?? tichá a dloooouholetá čtenářka Marie R.♡
VymazatKeďže syn ako 8-ročný pred 2 rokmi spadol z jablone, mal prasknuty stavec a musel ležať 8 týždňov, a minulý štvrtok zoskocil z výšky 1,5 m z preliezky a mal obrovské bolesti chrbta bez RTG nálezu, tak už mu nedovolím skákať z ničoho vyššieho ako 0,5 m.
OdpovědětVymazatDanka
...pohár trpělivosti a mentální stability naplněn. To je tak pěkně řečeno :D já to použiju někdy doma. An.
OdpovědětVymazatNn asi bych to nedovolila,pár let práce na chir.ambulanci
OdpovědětVymazatBezvadný koupání. Vzpomínám ráda na dobu strávenou na chalupě v jižních Čechách,kde u rybníka bylo taky lano-houpačka a po rozhoupání hups do vody. Nebo duše z traktoru na koupališti,to byla taky zábava,ještě dnes cítím ty odřeniny z ráfku pokud jste o něj brnkli:),ale po rozkolíbání to byly vlny:)) zdraví Sylva a ať dobře zvládnete stěhování
OdpovědětVymazatPo nohách a žádná salta.To bych byla v klidu.
OdpovědětVymazat