Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Tak už jedeme...

...na vánoční vlně. Krásný den přeji! Vždycky si myslím, jak se ozvu dřív a pak frčí život  svým obvyklým super tempem a já mám co dělat s ním držet krok. Měla jsem pár dní volna a tak jsem měla i trochu plánů kam vyrazím s dětmi. Nakonec jsem ty dny víceméně proležela doma. Nejsem nemocná, ale unavená. A rozhodla jsem se s těžkým srdcem poslouchat svoje tělo a nepřepínat se. Což jde těžko, protože mám tendence si pak nadávat a obviňovat se, že jsem líná.  Ale protože tohle už nějakou dobu nedělám a jsem k sobě laskavá bylo to trochu náročnější:-). Myslím, že jsem to zvládla úspěšně. Ne že bych si nějak zvlášť odpočinula a cítila se líp, ale řekněme, že jsem si nepřitížila a necítím se hůř. A to je vlastně úspěch. Doma jsem chtěla lehce sklidit podzim, což se zvrtlo ve vánoční dekorování. Mimochodem bednu s vánočními věcmi jsem si přestěhovala minulý týden. Zůstala u přítele a já žila chvíli v infarktovém stavu, že se ztratila během stěhování.  Tolik radosti, že se našla ...

Plány , neplány...

... víkend za námi!

Přeji pěkné pondělí!

Tak jsem doufala, že nám vydrží nedělní atmosféra, kterou podpořila ta hodinka navíc. Změny času mě moc netěší, ale musím uznat, že ten o hodinu delší den mi každý rok bodne. :-)

Tak nepokračuje. 

V práci byl takový fičák, že mám pocit, že bych potřebovala navíc další a alespoň dvě :-).


Ještě než víkend vůbec začal, plánovaly jsme se ségrou a neteří přes FaceTime, co budeme péct na Vánoce a kam vyrazíme s dětmi a kam bez nich.

A úplně neplánovaně nás při tom napadlo dát si kafe. To si totiž odpoledne běžně nedáváme, protože bychom pak špatně spaly. :-)




Jako bychom už dopředu tušily, pro co se za pár hodin rozhodneme.

Večer jsme každá doma sledovaly zprávy a dění ve Sněmovně i před ní.

Kolem deváté večer jsme chvíli zvažovaly, že pojedeme na nedělní demonstraci. Nakonec nás ale úplně spontánně napadlo vyrazit už v pátek na Malostranské náměstí a vyjádřit nesouhlas s kroky vlády.

Určitě tomu pomohlo i to, že Andulka zrovna usnula na gauči. Nemusela jsem tak řešit dilema, jestli nechat děti doma samotné, a Max tuhle variantu uvítal s nadšením. :-)



Nechci tady otevírat politickou debatu, ale i politika k životu patří. A k tomu mému rozhodně taky.

K současné vládě mám řadu výhrad, ale respektuji, že byla zvolena. Jsou však věci, které jsou pro mě už za hranicí toho, co považuji za přijatelné v demokracii.

Neprotestuji proti změně způsobu financování veřejnoprávních médií, ale proti tomu, jakým způsobem to tato vláda dělá. Je mi v zásadě jedno, jestli poplatek zaplatím přímo, nebo bude schovaný v daních.

Na Českou televizi se dívám a Český rozhlas poslouchám. Déčko je podle mě jeden z nejlepších dětských televizních programů.

Z toho, co se děje a jakým způsobem se to děje, ale nemám dobrý pocit. Některá vyjádření politiků mi připomínají rétoriku těch, kteří kdysi připravili naši zemi o svobodu.

Přitom by podle mě šlo nastavit jasné záruky přímo v zákoně, aby si veřejnoprávní média nemohla podřídit žádná politická strana.

Demokracie totiž není jen o tom, kdo získá dost hlasů, aby něco prosadil. Je také o tom, jestli se důležité věci řeší otevřeně, podle pravidel a s možností ostatních se k nim vyjádřit.

A ještě jedna věc mě na demonstraci zaujala.

Dav skandoval různá hesla. Vždycky někdo začal a ostatní se přidali. Bylo to opravdu hlasité: „Média nedáme!“, „Veřejnoprávně – tak je to správně!“ nebo „Oto, pojď ven!“ Přidávali se všichni kolem.

Když ale někdo přišel s pokřikem plným vulgarit, zakřičela si jen malá skupinka lidí a zbytek davu se nepřidal. A za to jsem byla ráda.

Návrat domů byl trochu dobrodružství. Zatímco my jsme kolem jedné ráno náměstí opouštěly, směrem k němu se stále hrnuly davy lidí. Domů jsme dorazily kolem třetí.

No, vyřízené jsme byly! :-D

A ještě si neodpustím jednu poznámku: docela bych ocenila, kdyby poslanci pracovali v plné síle a s čistou hlavou, ne v režimu vyčerpání a pod vlivem alkoholu. A to bez ohledu na to, ke které straně patří.




V sobotu jsem se kolem desáté konečně vypotácela z postele a pustila se do přípravy brunche v podobě palačinek. Po probdělé noci mi chvíli trvalo, než jsem se dostala do provozního režimu. A ač jsem se snažila vymyslet, co bychom mohli tvořit, tentokrát se mi do ničeho moc nechtělo. :-) 

Po obědě dorazila ségra s tím, že bychom mohly alespoň vytáhnout paty z domu a vyrazit na procházku. A právě díky tomu jsme zjistily, že kousek od nás v lesoparku se dlabou dýně a tvoří strašidla.

Takže nakonec jsme přece jen objevily program, a to úplně bez plánování. Přesně takové náhody mám ráda, nemusela jsem nic složitě vymýšlet a o zábavu bylo postaráno :-)


Tak nakonec i u nás ta dýně svítit bude.



V neděli jsem se konečně odhodlala k dodělávkám v Andulčině pokoji.

Trochu jsme přeházely nábytek, aby všechno bylo praktičtější. Je pravda, že některé kousky bych ráda obměnila, ale zatím musíme fungovat s tím, co máme. Poličky mezitím trpělivě čekaly v rohu pokoje, až přijde ta správná nálada. :-) Moje správná nálada.

Navrtat první poličku bylo tak trochu martýrium. Stálo mě to čtyři vrty navíc a nějaké ty nervy v kýblu. Nikdo nechtěl spolupracovat tak jak bych potřebovala, vrtáky, zdi, ale ani děti. Ty totiž zrovna neměly čas mi poličku podržet protože se snažily držet v druhé ruce mobil. :-D 

Ale nakonec jseme to zvládli a polička je na svém místě.


Je štěstí, že ten den byl tak dlouhý, protože po tom prvním pokusu jsme si dali oběd. A po něm se mě Andulka ptala jestli se chci zase trochu vynervovat :-). A kupodivu druhá polička šla jako po másle.

A tak jsme se pustily s Andulkou do vybalování dalších a dalších krabic a krabiček.

Andulka je tak trochu sběratel všemožných drobností a postaviček a věciček a tak vím jistě že nám ty poličky stačit nebudou. A vlastně ani všechny šuplíčky světa.

Prokousat se všemi krabicemi nám ještě chvíli potrvá. Takže naše zdánlivě rychlé přestěhování a zabydlení se má tady velké mezery :-)



No a protože jsme našli i krabici s nápisem "děti párty - podzim", máme v pokojíčcích zakomponován i Halloween.


Upřímně, ten pavouk v okně vypadá mnohem „líp“ zvenku. Když jsem ho viděla z téhle strany, dokonce jsem se trochu oklepala. :-D


No a co se týče Maxe, tam mám trochu halloweenský pocit pokaždé, když do jeho pokoje vkročím. :-D


Možná jednou nastane v Maxově tmavém pokoji nějaká světlá chvilka a já ho budu moct vyfotit pořádně. Prozatím tedy alespoň rychlý pohled do pokoje hrůzy, který hlídá Kostík. :-)

Já bych tam tedy oka nezamhouřila. :-D

A to by bylo z mého víkendu asi všechno. Trochu dobrodružství, trochu práce, trochu podzimního tvoření a nedodělky, které na mě zase trpělivě počkají.

Tak se mějte krásně, opatrujte se a nezapomínejte si dělat radost i úplnými maličkostmi. Třeba dobrou kávou, procházkou nebo chvílí, kdy nemusíte vůbec nic. A jestli se vám bude chtít, budu moc ráda, když mi zase napíšete, jak se máte vy.

Posílám vám pozdrav a přeji pohodový týden!

Lucie

Blog chci i nadále tvořit bez reklam a volně přístupný všem. Pokud vám moje tvorba dělá radost a chcete ji podpořit, můžete mi přispět na kafíčko☕❤️

Děkuji.


Komentáře

  1. Lezarts
    Díky za okomentování aktuální politické situace, mluvíš mi z duše. V neděli jsem do Prahy nemohla a tak jsem to sledovala v přímém přenosu na iPadu. Bylo to povzbuzující. Snad se mi podaří účast na Letné?!.
    Moc mě pobavilo nakouknutí do dětských pokojů, hodně mě to připomnělo pokoje mých děti, když byli ve stejném věku:-).
    Někdy být bez plánu není také špatné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Snad se povede časem více nakouknutí do pokojíků, ale je to tam většinu času "vstup na vlastní nebezpečí " :-D. Bez plánu je fajn, ale někdy to bodne, když se daří trochu podle plánu 😅.

      Vymazat
  2. Hezký den, Lucie. Vy jste neskutečně šikovná, vkusná. Pokojíčky jsou parádní. I ten Maxův. Krásně jste popsala politickou situaci u nás , vnímám to úplně stejně. Přeji Vám hezké podzimní dny a těším se na další příspěvky. Opatrujte se.M. L.

    OdpovědětVymazat
  3. Dcera má pokoj celý černý včetně nábytku a stropu. Jen podlaha má dekor dubu. Vůbec to nevypadá špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by Max zajásal. Má část nábytku po Adamovi černý a slíbila jsem mu natřít postel , stůl a poladit stěnu - když si bude udržovat pořádek - takže se to asi nikdy nestane 😅

      Vymazat
  4. Ráda jsem nakoukla do pokojíčků dětí. Líbi se mi oba.
    Klidné sváteční odpoledne a hezké i další dny.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za Váš postoj k situaci kolem médií. Sleduji Vás už dlouho, máte můj obdiv a úctu a navíc se mi moc líbí váš vkus. Fandím Vám!

    OdpovědětVymazat
  6. Lucie, to byl tedy víkend plný všeho možného! 😊 Obdivuju, že jste se spontánně vydaly na demonstraci, a moc se mi líbí, jak píšeš o tom, co pro tebe demokracie znamená. A pak ten přechod k palačinkám, dýním a domácímu kutilství. 😂 U vrtání poliček jsem se musela pousmát, protože když člověk potřebuje pomoc, najednou mají všichni důležitější práci. A pokojíčky s halloweenskou výzdobou vypadají jako pěkné dobrodružství – pavouk v okně by mě asi taky trochu vyděsil! 😄 Díky za milé nahlédnutí do vašeho víkendu. Přeju ti, ať je ten nový týden o něco klidnější a najdeš si čas i na tu dobrou kávu. ❤️☕

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Lucie, děkuji za Vaše spontánní rozhodnutí a za to, že jste byla kde jste byla.
    Krásné podzimní dny ve zdraví a pohodě přeje Eva

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Lucie, pokojíčky dětí jsou nádherné a určitě se v nich cítí velice dobře. Ráda bych se zeptala, pokud Vám to nevadí, zda Adam s vámi(míněno všemi) v novém bytě bydlí či nebydlí. Jeho pokoj jsem nezaznamenala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děti jsou spokojené a Adam bydlí už třetím rokem u táty, takže pokojík tu nemá . Mrzí mě to, kdysi jsem si malovala budoucnost a těšila se na to jek budou děti dospívat a vracet se domů a s radostí a nostalgií přespávat ve svých starých pokojících...no tak dostala jsem lekci. Adam vlastně v klasické střídavce nikdy nebyl a k tomuhle bydlení nemá žádný vztah. Jede ke mě na návštěvu, ale nevrací se domů.

      Vymazat
    2. Milá Lucie, děkuji Vám moc za upřímnou odpověď. Přesně tak to máme se našimi dětmi. Pokojíky jim zůstaly tak, jak je opustily, jen jsou nyní trochu přizpůsobeny pro vnoučata, ale jinak vše zůstalo tak, jak je měly, aby se u nás cítily pořád doma. Já jsem to u svých rodičů nezažila, už tam jezdím také jen na návštěvu, proto jsem si moc přála, aby se měly kam vracet. Manžel má v rodném domě naopak pokoj stejný, jaký si před mnoha lety vybudoval a jezdí tam stále jako domů. Vše ale záleží na možnostech. Věřím, že Adam si svoji cestu domů najde, ať už to bude kdekoliv. Ještě jednou moc děkuji.

      Vymazat
  9. Tak u nás v širší rodině při setkáních je politika tabu. Stačí poslouchat jakoukoli besedu, která je o tom dehonestovat protivníka, což dělají obě strany, myslet si že politikům jde o blaho lidu, víc než jejich, je naivní. Krásný den. Lena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělý nápad, pokud jsou všichni ochotni to dodržovat 😊. Krásné dny.

      Vymazat
  10. Naprosto s Vámi souhlasím, také z toho doma nemáme nejlepší pocity. Líbí se mi, že se lidé ale semkli. Škoda, že to někdy nejde krapánek dříve. Vždy čekáme až jde do tuhého. Nám ještě navíc přibudou starosti s tím novým EET. Tak snad ten příští rok nebude tak dramatický, jak se teď zdá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie