Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Tak konečně ...

...ta rajčata dozrávají. Krásný den přeji! Než se pustím do dnešního článku, chtěla bych vám zase jednou úplně obyčejně, ale opravdu ze srdce poděkovat. ❤️ Za to, že sem chodíte, čtete mě, píšete mi komentáře a sdílíte se mnou svoje myšlenky, zkušenosti a často i kus svého života. A moc děkuju také všem, kteří mě podporujete příspěvkem na kafíčko. Věřte, že to pro mě není samozřejmost a že pro mě vaše podpora opravdu znamená hodně. Nejen finančně, i když právě teď samozřejmě i to hraje svoji roli. Ale hlavně proto, že díky tomu vím, že to, co tady už tolik let píšu, má pro někoho smysl. Že na druhé straně obrazovky někdo je. 😊 Takže děkuju. Opravdu. ❤️ Na zahradě u přítele začala konečně dozrávat rajčata. A bylo docela zajímavé zjištění, že pro jejich dozrání asi nebylo potřeba tolik slunce jako spíš vody. Keře jsou obsypané už dlouho, ale postupně jsme trhali jen ta rajčata, která zčervenala. A nebyla to ta, která jsou celý den vystavená slunci, ale naopak ta schovaná uprostřed zalis...

podzimní procházka...

...po okolí a zimní obleček pro mojí oblíbenou židli!

Krásný nedělní podvečer blogerky!


Dnes si sice sluníčko hrálo na schovku, ale i tak jsme se A Adikem a Adinou vydali na procházku do lesa, já jsem našla krásnou modřínovou větev a abych se s ní netahal celou dobu, nechala jsem si ji na místě, kudy se většinou vracíme...



...no a dnes jsme to vzali nakonec jinudy, takže pro větev na dekoraci si budu muset zajít příště!

Minulý týden bylo bílo, dnes ještě Adam válel sudy na louce:-)




...procházky po okolí, jsou krásné v každém ročním období, jen mě mrzí, že od podzimu do jara, máme na procházky většinou jen víkendy...



...v pracovní dny bychom museli chodit po tmě :-)...


...dnešní dobrodružnou cestu jsme zakončili zase doma , jen jsme nepřišli po cestě , ale ...
...no řekněme pralesem...


... když se tu procházím, tak si říkám, že škoda , že jsem tady nebydlela od mala...
...nám, tuhle divočinu, vynahrazovalo  na sídlišti staveniště (samozřejmě nejen rodiči zakázané)...
...ale jako děcka jsme se tam dost vyřádili a dodnes na to vzpomínáme :-)))...



...no a doma jsme si pak udělali horkou čokoládu...
....Adam si pustil na DVD film Marly a já (už asi po sté :-))) )...

...a já si zase trochu vylepšila můj pracovní koutek...



...moje oblíbená židle je sice hezká, ale přeci jen trošku tvrdá...



...a během zimních dnů, by byla i studená...


...tak dostala kožich!


V souvislosti s dnešním odpolednem, mě napadá otázka...
...jak jste trávili dětství vy? Na sídlišti? Na venkově? V souladu s představou rodičů?


Tak mějte krásný nedělní večer a zítra super vstup do nového týdne!



Komentáře

  1. Ahoj Luci,krasne si me podzime naladila,to ja nastesti jeste mohu s detmi na prochajdu kazdy den,ale mas pravdu,nekdy mame co delat,abychom se do stmivani vratili.Kozich je szper,i ja si ho obcas prehazuji prez sofa,ale spise na dekoracku.Ohledne detstvi,bydleli jsme v malem mestecku v klidne ctvrti,takze nase litani bylo hlavne na louce pred barakem a na minisidlisti mezi bytovkama blizko zameckeho parku,takze super.

    OdpovědětVymazat
  2. Lucko, kozesinky ja v zime taky rada. Pracovni koutek je uzasny. A prochazka paradni, moc se mi libi ta exploze barev - to umi jen podzim. Ja jsem panelakove dite, ktere melo stesti, ze babicka s dedeckem vlastnili chatu. Tam jsme travili vikendy a prazdniny. Mej prima tyden, Katerina

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Luci, máte tam krásnou divočinu :-)) teď jsou procházky krásné - když je na ně čas...a kožíšek jsem své pracovní židli dala také a pěkně mě teď hřeje :-)) měj se krásně Jana

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie