Jak já jsem ráda...

...že máme terasu!

Krásné úterý, blogerky!

Včera jsme ještě užívali letního dne a dnes to venku není žádná sláva. Není zima, ale tady u nás je zataženo a prší.

To, naštěstí Maxovi nevadí a pěkně si chrupká venku v kočárku pod slunečníkem :-).

Když byl malý Adam, tady se stavělo a my bydleli v paneláku. Dodnes si vzpomínám, jak jsem každý den řešila...kam jít s kočárem?

Tady je to pohoda, Max nijak nevyžaduje vození a tak vlastně od narození tráví nejvíc svého času venku na terase :-).

A mně to zase spoustu času ušetří. 

S Adamem jsem neustále řešila , že nic nestíhám, to že jsme jezdili celé dny po venku bylo znát doma, kde jsem se pak snažila dohnat všechno po večerech, ale i tak moje hory špinavého a pak i čistého (připraveného na žehlení) prádla mohly směle konkurovat Mount Everestu.

Měla jsem z toho trochu strach jak to budeme zvládat teď s Adamem ve škole...

...a tedy každodenním bojem s domácími úkoly.

Přečíst si tři slova v zadání úkolu Adamovi zabere snad hodinu, během které se brečí, vzteká a všechno se vzdává...

...pak to konečně přečte a úkol během deseti minut udělá...

...říkám si, že příště si snad scény na začátku ušetří...

...ale to on ne:-)...snad ho to někdy přejde!

Ale zpátky na terasu...

...hrozně moc bych potřebovala navštívit nějaké zahradnictví a pořídit něco do bandasek a vůbec nějaké sezónní rostlinstvo, ale protože náš Max je tak velký necestovatel, tak to pořád odkládám.

Ale včera jsem natřela jednu ze špulek černým mořidlem, aby nám sem lépe pasovala...

...měla totiž na sobě kromě klasických razítek, které špulky mívají, taky pár modrých stříkanců, které nešly dolů a jsem ráda, že to mořidlo zakrylo...

...letos mám fakt radost z muškátů, kupovala jsem je minulý rok...

... přežili zimu a letos stále krásně kvetou !

Tak snad se mi je podaří zase uchovat do dalšího roku :-).

Mějte hezký den!