Dozrávají ...

...ostružiny!

Přeji pěknou neděli!

Snažím se dodržovat klidový režim a tak Maxe nosí kdekdo a já poctivě polehávám na gauči.

Díky polehávání, jsem už na netu přelouskala snad všechny články a diskuse na téma diagnozy: placenta praevia centralis.

Podle všeho je možné, že se vše ještě upraví a moje těhotenství bude téměř normální, ale je i velká možnost, že dojde na nějaké komplikace a taky hrozí, že budu muset před porodem strávit pár týdnů v nemocnici.

Uklidňující je, že ať je průběh jakýkoli, není to vyloženě ojedinělá věc a myslím, že ve velké většině případů, pokud o problému lékaři vědí, dopadá to dobře i pro maminku i miminka.

S císařským řezem se musím trochu smířit, neb je to něco, co jsem nechtěla i přesto, že můj první porod nebyl z těch snadných a normálních, Max mi pocit z porodu trochu vylepšil.

 Těžko soudit jak to bude, ale jestli jsem se doposud cítila fit a všechno mi přišlo, že je tak jak má být, tak teď mi přijde každé píchnutí, tlak a snad i kopání prcka podezřelé a vhání mi slzy do očí.

Snažím se uvažovat racionálně, ale psychika je mrcha:-).

Díky celkem vydatnému nicnedělání, jsem zjistila, že mě ani moc nebaví brouzdat po netu, protože jediné na co narážím jsou buď články o mé diagnóze a nebo spousta inspirace k tomu něco podniknout, vyrobit, udělat...

...no prostě moc podnětů k tomu, co bych teď neměla.

A tak jsem se po dlouhé době dostala ke čtení. Ovšem i to má háček. Jedinou oddechovku kterou jsem doma našla a ještě nečetla je knížka Z lodiček do holin od Marcely Mlynářové a jsem v půlce.

Je to vtipné a mojí nátuře velmi blízké vyprávění o tom, jak si žena z Prahy, v nejlepších letech, žijící sama, koupila chalupu v pohraničí a dala se do jejího zvelebování na vlastní pěst a navzdory všem přibuzným a známým, kteří to viděli černě. Jen mi trochu vadí, že hlavní hrdinka je často sama a tak mě asi čtení bavilo nejvíc, právě v celkem narvané čekárně v nemocnici:-))).

Ale už jsem si objednala další čtení, tak se těším.

Ještě minulý týden jsem chodila kolem keřů ostružin a těšila se , že až budou, upeču celé bandě u nás, nějakou dobrotu. Teď si občas uzobnu jen tak do pusy, ale do pečení se pouštět nebudu. Možná bych mohla zkusit namotivovat bandu aby je otrhali a udělali smoothie, ale znáte to, jak se tak asi dá motivovat parta chlapců kolem 18ti ke sběru lesních plodů :-))).

No a k těm ostružinám ještě pár fotek z minulého týdne, kde jsme komplet  familie (tedy řekněme CZ část :-))) ), což se taky často nestává...

... ale sladit se, aby jsme se všichni dívali do objektivu...

...to nehrozí :-))).

Mějte pohodový večer !