dva týdny...

...do Vánoc!

Přeji krásné pondělí!

Ano správně už je to vlastně deset dní, to snad radši ani nechci vědět:-))), dnes se u nás bude ještě pracovat, řezat a montovat. 

Díky tomu, že jsme přesunuli nábytek v každé místnosti, jde mi shazování poporodních kilogramů velmi snadno. Co já toho nachodím, než najdu to co potřebuji.

Jen tak namátkou, vařím večeři a nastane panika , že nemám cibuli, ale ta je na svém místě v komodě, která putovala z kuchyně do koupelny. Ráno se hádám s Adamem, že v roztrhaných kalhotách do školy nepůjde a on že prý jiné nemá, tak běžím po schodech dolů dokázat mu že má...ale vždyť já už mu ty věci vlastně přendala nahoru, tak běžím DVĚ patra nahoru a nesu, s jazykem na vestě, vítězoslavně kalhoty neděravé ( to že si přitom myslím, že příště může jít klidně v teplákách, to si nechám pro sebe :-))) ).

Ale binec a zmatek nikam neuteče (pěkně na nás počká a dokonce, se každým dnem množí) a já slíbila Adamovi, že spolu upečeme perníčky.

Takže můj letošní recept na perníky:

těsto si koupíte hotové v Bille...

...a dáte ho dětem na hraní :-)

Maxovi se práce s těstem moc líbila a Adam byl rád, že ho mohl zaučit...

...občas musel Max snášet Adamovy prsty v puse, to když byl Max nedočkavý a ládoval se syrovým těstem a Adam se ho snažil zachránit (ne Maxe, ale to těsto :-)).

Ale splněno máme a děti spokojené.

Poprvé jsem byla vlastně celý víkend sama doma se všemi dětmi.

Trochu jsem se toho bála, ale dá se to.

Max pomáhal s výzdobou...

...a Adam pomáhal s Maxem i Annou...

...a dokonce jsme konečně stihli i tu svíčku zapálit na věnci v neděli a ne až během týdne :-).

A když už jsem tedy zmínila , že zbývá ještě (jenom!!!) deset dní do vánoc, tak to abych se taky pustila do nákupu dárků .

Mějte prima start týdne !