Poslední příspěvěk...

...před týdnem.

Podle fotek bych tipovala, že je to tak půl roku :-)...

...podle toho jak mi poslední dobou utíká čas, tak bych řekla že to bylo včera:-).

Kde jsou ty časy, kdy jsem stíhala vkládat na blog příspěvky každý den ?

Ne že by se nic nedělo, vlastně naopak, děje se toho až moc najednou.

Minulý týden jsem obíhala vše kolem příprav na cestu, už už to vypadalo, že se mi podaří po hrozně dlouhé době vytáhnout paty ze mlýna, ale nakonec zase nic.

Muž bude muset pracovně do Švédska, tak to chceme skloubit s takovou malou rodinou dovolenou, ale nějak se nám nedaří napasovat k sobě alespoň 14 dní, kdy nemá muž nebo já nějaké jiné povinnosti a když už to skoro vypadá, že to klapne, zjistím, že musíme s některým z dětí k doktorovi.

Takže pasy má Max i Andy zařízený a já jsem nesmírně šťastná, za babysiter, protože bez její asistence bych se s těma dvouma špuntama ani na ten úřad nedostala o focení prťat na pas ani nemluvě :-))).

Naše Anička už není jen stále spící miminko, ale začíná pokukovat po světě , který je mimo kolébku.

Nový sníh nás trochu překvapil.

A i když mě už sníh od půlky února spíš než baví, celkem vadí, dětem vykouzlí úsměv a zářící očka asi v jakoukoli roční dobu .

Já si hrozně užívám oblékání Aničky a taky skládání těch jejích mini věciček. 

Zítra budou Andy 4 měsíce, ale zatímco u kluků jsem v jejich 4 měsících řešila, že se skoro nevejdou do kočárku, Andy má ještě rezervu. 

Kluci měli Aninčinu současnou velikost a váhu někdy kolem 1 měsíce:-).

Ale i když je Andy drobek, úsměvy už rozdává...

...a nejvíc když ji chovám a povídám si s ní :-).

Docela si už dělá režim, jen trochu jiný než je ten můj.  

Večer ji nakojím kolem 9 a vydrží někdy i do 5 ráno, ale po večerním kojení nejde spát, vykecávala by se do půlnoci, ale to zase nedávám já, takže občas usínám a ona mi ještě něco vypravuje. Je zlatá, nebrečí, jen si tak po tmě něco povídá

Koukám, že u nás právě zase chumelí, takže doma jaro...

...venku vánoce.

Já jsem měla asi pocit, že toho mám málo a tak jsem se zapojila do jednoho projektu pro obchodní dům IKEA.

Více napíšu v některém z dalších příspěvků, ale prozradím, že se bude šetřit, budu potřebovat radu, ale taky pro vás něco budu mít.

No a kdybych se snad i přesto nudila konečně jsem se pustila do dlouho odkládaného vyvolávání fotek.

Zatím jsem nechala vyvolat první várku, ale už mám připraveno v počítači několik dálších, musela jsem si dát  takový jako závazek (příkaz pro sebe ) od kdy do kdy a pak probrat všechny složky, beru to od teď zpátky do historie... a doufám, že se mi povede dodělat to opravdu až do doby , kdy jsem s vyvoláváním fotek skončila.

A to je opravdu hluboká historie, protože to bylo Adamovi půl roku!!!

V dnešní době je sice fajn mít spustu fotek a všechno v PC a pokud poctivě zálohujete, tak i na místě trochu "nezničitelném", ale není nad to, sednout si s albem  na gauč a prohlížet.

Tenhle týden tady děti mají zase velkýho instantního bráchu, takže kluci jsou nadšení. 

Ovšem Adamovo nadšení kazí trochu fakt, že nemá hotové dodělávky do školy.

Během pár dní, kdy byl nemocný, toho dost zmeškal a se svým (ne)soustředěním to ve škole nestíhá, takže domů nosí kromě domácích úkolů, doplňkových úkolů (za zlobení buď jen své nebo celé třídy) taky spostu cvičení označených DOPIŠ!

I když nad úkoly sedí celé odpoledne a dopisuje, nezvládáme to.

On musí nejprve překonat to, že se mu do toho hrozně moc nechce a pak odolat nástrahám jako je hraní Maxe, moje vaření, Aninčino brumlání, sněžení za okny, broukovi ,lezoucímu po stole, divnému zvuku co vydává myčka....a bylo by toho ještě spousta :-))).

Trochu si říkám, jestli to dohánění vůbec k něčemu je, protože místo dopisování by mohl dělat plno jiných možná i pro život přínosnějších věcí.


Užijte si pěkné první březnové dny!