Holandsko den jedna - cesta a ubytování přes Airbnb

Přeji pěkný večer, možná někomu spíš ráno!

Po tom co mě skolila nějaká viroza nebo zánět doslova v celém těle, jsem skoro nevěřila , že odjedeme.

Myslím, že znám příčinu.

Když jsme jeli vlakem z našeho výletu na kolech, zaregistrovala jsem, že mi je vlastně v kupé zima až téměř ke konci cesty, klimatizace jela naplno, ale říkala jsem si , že to snad bude v pohodě.

No nebylo.

V pondělí večer jsem si zobla první antibiotika a dohromady s ibalginem jsem ještě zvládla dalšího doktora a další pilulky.

No ale všechna ta chemie evidentně zafungovala a my jsme tu  a užíváme si!

Tak to vezmu po pořadě.

Balila sem nás všechny ve středu ráno. 

Do té doby jsem byla docela neschopná.

Ale kdyby jsme nemuseli bojovat s pejskem mojí ségry , který u nás byl do té doby na hlídání a chtěl jet mermomoci s námi a asi třikrát nám utekl od domu zase do auta, tak jsme vyjeli na čas.

Měli jsme rezervu a cesta na letiště byla v pohodě.

Evidentně jsme dlouho nikam neletěli, protože jsme neměli tušení, že na letišti už není McDonald, což děsně zklamalo Adama, ale nakonec se hodilo kafe z KFC, zatímco tatínek si dal ještě jednu okružní jízdu pro batoh zapomenutý v zaparkovaném autě.

Pak už jsme spěchali.

Děti byli zatím celkem v pohodě a já pod všemi prášky taky.

Kafe v klidu jsme si nakonec dali po odbavení, protože náš let měl 20 minut zpoždění.

Horší bylo, že jsme po nastoupení do letadla , čekali dalších 40 minut než se uvolní runway pro odlet.

To už prťata snášela těžce a bez jejich obvyklého  spánku po O , dávali svoje rozladění dost znát.

Trochu je zabavili obtisky, ale už během letu jsem se já necítila nejlíp.

Ale to nejhorší bylo přistání.

Měla jsem pocit že se mi rozskočí hlava a že mi prasknou bubínky, navíc jsem měla pocit , že v nose i v krku mám sucho jak na sahaře.

Po vystoupení z letadla jsem byla fakt moc ráda, že cestu máme za sebou.

Na letišti jsme si půjčili auto, což tady jde pěkně rychle a člověk nemusí k žádné přepážce a pak i s bagáží na parkoviště. Na smluveném místě v příletové hale se sejdetes člověkem z půjčovny a auto máte přistavené přímo u východu, vracíte ho pak zase u vchodu a vše jde rychle a v pohodě.

No tentokrát tam malý zádrhel bude, protože se nám povedlo pošimrat sloupek, když jsme vjížděli do naší uličky.

Tam už na nás čekala paní hostitelka s klíčem od domu, který jsem tentokrát poprvé zkusila rezervovat přes Airbnb.

Původně jsem měla v merku na celou dobu domek, který je ve vesnici, kde bydlí babička, ale ten je k dispozici až od 1.7. , takže zítra se stěhujeme.

Ale k tomu současnému bydlení.

Bydlíme v přístavním městě Harlingen, které leží na severu Fríska.

Je tu opravdu krásně a určitě tomu přispívá nádherný počasí.

A bydlíme v městském domě.

Docela vítám změnu, kdy při pohledu z okna mohu pozorovat cvrkot ulice místo zelenozelené.

Ale natrvalo a srodinou by se mi tohle bydlení nelíbilo.

Pro děti je to děsně nepraktický, protože hned po otevření vchodových dveří na nás vykouknou úzké strmé a točité schody.

schodiště z prvního patra dolů ke vchodu.

V prvním patře je kuchyňský kout, toaleta a obývák s jídelnou.  Je to prostorné a plné zajímavých starých detailů.

Občas musím droboť trochu krotit aby jsme něco nezničili, ale už to s nimi celkem jde.

Jen z těch schodů mám trochu strach, protože mám pocit, že naše schody doma do podkroví jsou luxusní pohodlné schodiště.

Tady jsou ty schody do každého dalšího patra ještě užší a strmější.

tudy k ložnicím



V dalším patře jsou ložnice a WC a koupelna s vanou a pračkou (vůbec si neumím představit jak sem to vybavení dostali).

Je tu mnohem víc postelí, než potřebujeme,

ale jedna z postelí mi udělala obzvlášť radost, hlavně povlečení s motivem akvarelu:-).

A ještě z tohoto patra vede další schodiště k další ložnici, kterou nepoužíváme.

Stmívá se tu o hodinu déle než u nás a tak máme opravdu dlouhé večery.

Předevčírem mě zaujal pod našimi okny kluk tak kolem patnácti na lodi a chytal ryby, což není tak divný, ale nedaleká zvonkohra zrovna odbíjela 22:00.

Náš Adem neváhal seběhl a dal se s ním do řeči.

Za to jsem ráda, jak je bezprostřední a když chce jde se bavit, probrali rybaření a náš Adam byl nadšený, že mohl ven, sám v deset večer a ve městě:-).

Ale měla jsem ho celou dobu na očích, což je super.

Taky mě hodně baví možnost ráno vyběhnout do pekárny , když celý dům ještě spí a nebo vzít prcky s sebou, to je pro nás taky nevšední.

Určitě bych si dovedla představit pobyt tady  bez dětí, ale dá se to zvládnout i s nimi.

Zítra balíme a stěhujeme se do domku blíž k babičce, ten je na samotě, takže jako doma :-).

Krásný dny  a pokrčování bude !

Neslibuji kdy, nevím jak bude signál na wifi a kolik budu mít času :-).