Zelená oáza...aneb snad už mi to nesežerou

Krásný, stále ještě letní den přeji!

Vždycky se mi líbilo mít doma plno zelených rostlin a myslím, že jsem jich i vždy měla dost.

Nejsem rozhodně nejlepší pečovatel, ale před narozením Maxe jsem to celkem zvládala a zeleni se u nás i dařilo.

Ano hlavní škodič  na zeleni je u nás Max, šel po kytkách od malička a tak trochu je likvidoval, tak jsem ubírala a dávala výš a výš, kde jsem je zase zapomínala zalévat.

S příchodem Andulky se situace přiostřila, ta veškeré rostlinstvo pojídala. Od mala jsem musela pečlivě hlídat, aby při návštěvě květinářství nebo zahradnictví nebyla v dosahu něčeho o čem jsem si nebyla jistá jestli je jedovaté.

Zažila jsem si nejednu krušnou chvilku, kdy jsem na internetu hledala co že je to za rostlinu a jak moc je jedovatá.

Jednou otrhala všechny květy maceškám, jindy žvýkala aloe vera, ale nebylo ani vyjímkou, že po chvíli kdy si s Maxem "hezky hráli" jsem zjistila, že Max krmí Andulu špenátem připraveným z mých sukulentů.

Tuhle etapu u nás přežilo pár kaktusů a paradoxně i pár sukulentů.

Vždycky, když jsem si koupila novou rostlinu, během pár dní jsem objevila první trošku oškubané, propíchané a nebo pomalované lístky a občas jsem dostala do ruky natrhanou kytici 

z pokojových rostlin :-).

Teď už dlouho nic.

Tak snad to nezakřiknu, ale pomalu to vypadá, že si mohu opět vytvořit nějakou tu minidžungli.

Koupila jsem tři nové rostliny a všechny jsou zatím bez újmy. 

Pro jistotou každá na jiném místě a když prcky pozoruji, tak dělají jako že nic.

Doufám, že už to vydrží :-).

Pohled na zeleň je vážně uklidňující, že :-).

Mějte krásný dny!