Inspirace ...

 ... k životu.

Tak přesně pro tu si chodím do lesa. Taky pro rovnováhu.

Vždycky když se sejdou náročné dny, hodně práce, starosti se kupí, taky nenadálé události se hromadí a plány které člověk v jednu chvíli má jakž takž sesumírované v hlavě se bortí a to nemluvím o tom jak je stresující, když máte ty plány napsané a místo uspokojivého odfajfkování kroužkujete priority a přesunujete plány sem tam .

Poslední dobou se mi daří dobře vycítit kdy mi tyhle situace začínají přerůstat přes hlavu. Do života se vkrádá chaos a každá další maličkost se zdá být větší problém než vlastně je. Třeba jen dorazíte do horkem rozpáleného bytu s rukama plnýma týdenního nákupu, víte že teď zabere alespoň 20 minut to vše roztřídit a po zemi se válí chuchvalec prachu a člověku se najednou chce skoro brečet.

To je ta chvíle kdy je na čase uklidit ten nákup  a vše ostatní co jde odložit a zajet do nejbližšího lesa a prostě se nechat vtáhnout přírodou do klidu. Mně se tohle už mockrát osvědčilo a 2 hodiny v lese jsou nejlepší lék na přicházející úzkost, stres nebo začátek deprese.

A protože já to dnes už cítím dost předem, že bych se mohla dostat za hranici vlastních možností, tak si tyhle pobyty plánuji i preventivně.

Sbalím deku termosku s čajem nebo kafem, svačinu, zápisník a jdu. Jdu sama a bez konkrétního plánu. Po lese chodím podle toho jak se rozhlídnu a kam mě to zrovna táhne, často jsou to místa kam z dálky dopadá slunce na mech .

Beru s sebou zápisník, protože někdy stačí vysypat všechno co má člověk v hlavě na papír, prostě jen tak sedím a vždycky když mě z pozorování přírody odvede nějaká myšlenka tak si to její téma napíšu, jsou to právě většinou všechny ty starosti a věci , které je třeba řešit, ale protože je toho najednou moc nastane zácpa a člověk vůbec neví kde začít. Píšu si to bez ladu a skladu a až doma tomu dávám nějaký řád  :-). V tu chvíli mi to jen uvolňuje místo v hlavě :-).

Pokud mám v dohledu kameny, neodolám a zkouším je postavit. Je to jako meditace a ne vždy jsem v rozpoložení  že to jde. Ale když jo je to velmi uspokojivý pocit. Je to jako důkaz, že něco co vypadalo jako že to nejde, tak nakonec stojí samo a stejně tak se pak dívám na ty svoje starosti:-).Pokud se moc snažím a tlačím na to ba stál, pokud spěchám  tak se to nepodaří, potřebuje trpělivost , klid a mojí pozornost a pak to jde. Přesně jako každá životní situace.

A nakonec les je plný inspirace. Tolik zajímavých detailů. Je jedno kolikrát jsem na tom místě byla, je to prostě vždycky trochu jiný a vždy krásný a uklidňující.

A tentokrát jsem si ustlala na místě kam chodím, když v meditaci slyšíte " zavřete oči a představte si krásné a bezpečné místo" :-)

A jak často zavítáte do lesa vy? 

Mějte pěkné poslední letní dny.