Tak konečně ...
...ta rajčata dozrávají. Krásný den přeji! Než se pustím do dnešního článku, chtěla bych vám zase jednou úplně obyčejně, ale opravdu ze srdce poděkovat. ❤️ Za to, že sem chodíte, čtete mě, píšete mi komentáře a sdílíte se mnou svoje myšlenky, zkušenosti a často i kus svého života. A moc děkuju také všem, kteří mě podporujete příspěvkem na kafíčko. Věřte, že to pro mě není samozřejmost a že pro mě vaše podpora opravdu znamená hodně. Nejen finančně, i když právě teď samozřejmě i to hraje svoji roli. Ale hlavně proto, že díky tomu vím, že to, co tady už tolik let píšu, má pro někoho smysl. Že na druhé straně obrazovky někdo je. 😊 Takže děkuju. Opravdu. ❤️ Na zahradě u přítele začala konečně dozrávat rajčata. A bylo docela zajímavé zjištění, že pro jejich dozrání asi nebylo potřeba tolik slunce jako spíš vody. Keře jsou obsypané už dlouho, ale postupně jsme trhali jen ta rajčata, která zčervenala. A nebyla to ta, která jsou celý den vystavená slunci, ale naopak ta schovaná uprostřed zalis...
Krásně jste to napsala, i mně na strasti pomáhá příroda a když je mi hodně ouvej , tak se vrhnu na likvidaci plevelu na zahrádce. vřele dopuručuju ! Vl.
OdpovědětVymazat🍀
OdpovědětVymazatTaky si nabíjím baterky v okolním lese- sama. Byť si myslím, že jsem člověk docela společenský, tak mám takovou tu moji ,,samotu" ráda.
OdpovědětVymazatHezké dny!
Hanka
Mám to stejně, nejradši jdu na zahradu, do lesa nebo jen tak se psem
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatMiluji být sama se sebou.
V určitém věku (50), jsme se přestěhovali na venkov a tak zahrada a les nám dodával a dodává mi teď samotné rovnováhu. V 50 ti si žena konečně umí pořádně ujasnit co chce a co ne.
Lucie jsi na dobré cestě, té lesní i osobní. Držím ti palce, teď už po 70 jsem fakt zen :-)
❤️
OdpovědětVymazat