Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Tak už jedeme...

...na vánoční vlně. Krásný den přeji! Vždycky si myslím, jak se ozvu dřív a pak frčí život  svým obvyklým super tempem a já mám co dělat s ním držet krok. Měla jsem pár dní volna a tak jsem měla i trochu plánů kam vyrazím s dětmi. Nakonec jsem ty dny víceméně proležela doma. Nejsem nemocná, ale unavená. A rozhodla jsem se s těžkým srdcem poslouchat svoje tělo a nepřepínat se. Což jde těžko, protože mám tendence si pak nadávat a obviňovat se, že jsem líná.  Ale protože tohle už nějakou dobu nedělám a jsem k sobě laskavá bylo to trochu náročnější:-). Myslím, že jsem to zvládla úspěšně. Ne že bych si nějak zvlášť odpočinula a cítila se líp, ale řekněme, že jsem si nepřitížila a necítím se hůř. A to je vlastně úspěch. Doma jsem chtěla lehce sklidit podzim, což se zvrtlo ve vánoční dekorování. Mimochodem bednu s vánočními věcmi jsem si přestěhovala minulý týden. Zůstala u přítele a já žila chvíli v infarktovém stavu, že se ztratila během stěhování.  Tolik radosti, že se našla ...

Jak ustát stres a najít klid sama v sobě...

 ...vyrazit ven !


Ven , do lesa, do přírody, do klidu, který pomalu přejde i do rozbouřené mysli.



Krásný den přeji.

Občas to doma není úplně jednoduché.
Takové to napětí, kdy se názory rozcházejí a není lehké najít společnou řeč.

A právě v těchto chvílích si čím dál víc uvědomuju, jak důležité je umět stát sama za sebou.

Učím se to.

Neznamená to být tvrdohlavá nebo si za každou cenu prosazovat svou, ale zároveň ani neuhýbat jen proto, aby byl klid.

Hledám  rovnováhu.
Mít zdravý vztah sama k sobě, vnímat, co cítím a co potřebuji, a dokázat to říct nahlas.
Klidně. Bez tlaku. Ale pevně.

Možná je to celé jen o tom, že když mám jasno sama v sobě, nemusím ani bojovat, ani ustupovat.

Vím, že zaručenou cestou k sobě samé je pobyt venku, ideálně sama na pár hodin. Ideálně v lese.


Venku se probouzí jaro.


A já potřebuji tuhle pozitivní energii teď přečerpat do vlastního zásobníku:-).


Tak snad  na vás dýchne alespoň fajn energie fotek.  


Takže nádech - výdech, ono zase bude dobře. 

A jak je dnes u vás?

Pohodové dny přeji.






Komentáře

  1. Krásně jste to napsala, i mně na strasti pomáhá příroda a když je mi hodně ouvej , tak se vrhnu na likvidaci plevelu na zahrádce. vřele dopuručuju ! Vl.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky si nabíjím baterky v okolním lese- sama. Byť si myslím, že jsem člověk docela společenský, tak mám takovou tu moji ,,samotu" ráda.
    Hezké dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Mám to stejně, nejradši jdu na zahradu, do lesa nebo jen tak se psem

    OdpovědětVymazat
  4. Lezarts
    Miluji být sama se sebou.
    V určitém věku (50), jsme se přestěhovali na venkov a tak zahrada a les nám dodával a dodává mi teď samotné rovnováhu. V 50 ti si žena konečně umí pořádně ujasnit co chce a co ne.
    Lucie jsi na dobré cestě, té lesní i osobní. Držím ti palce, teď už po 70 jsem fakt zen :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie