dušičky...

...

Přeji pěkné úterý!

Anička nám svým narozením 2.11. překopala tradice.

Památku zesnulých si tedy posouváme o nějaký ten den dříve a věřím , že všichni naši blízcí, by pro to měli pochopení.

Je tomu rok, co k nim patří i můj tatínek a dětí dědeček.

Kromě toho, že navštívíme hřbitov, položíme kytičky a zapálíme svíčky, tak si na naše zemřelé vzpomeneme i doma a zapalujeme svíčku za ně i doma a povídáme si o nich. Pro Adama je to teď poprvé, kdy nemluvíme jen o někom, koho zná on už jen z fotek, ale o někom, koho měl rád a je vidět, že je upřímně smutný.

Andy a Max tomu sice ještě nerozumí, ale i tak se jim to snažím říkat, tak jak to je, kolik z toho pochopí vlastně sama nevím.

Ale, když Adam donesl na Halloween "dekoraci, kterou dostal za rybaření " a je to plastový hrob s rakví a uvnitř postavička, tak mi to běžel ukázat a křičel "děda, děda", tak to asi trochu chápe.

Pro jistotu jsme se ale společně podívali na nějaké fotky aby neměl představu o dědovi úplně zkreslenou:-).

Na hřbitov  chodí děti rádi a Adama tam beru od malička a líbilo se mi, jak se snažil Maxovi vysvětlit, proč nemá běhat po náhrobcích.

Evangelický hřbitov v Kolíně, je malý a přes sto let starý a vždycky když ho navštívím,  procházím se těmi uličkami s náhrobky a říkám si  jak asi žili a vypadali ti lidé, jejichž jména s datem narození a úmrtí čtu.

Letos si tohle dušičkové a vůbec podzimní období užívám naplno, protože právě díky odchodu tatínka a 5 dní na to narození Aničky, mám podzim minulého roku trochu v mlze.

Připadá mi, že už podzim dlouho nebyl.

Mějte pěkné úterý a příjemný dušičkový týden.