Uzdravování...

...nejen jizev na těle!

Krásný den přeji.

Dnes je to zhruba týden od operace a týden od chvíle, kdy jsem se vrátila domů.

Než napíšu cokoliv dalšího, chci vám znovu poděkovat.

Za zprávy.

Za vaše zkušenosti.

Za objetí na dálku.

A také za finanční podporu, která mi přišla po zveřejnění odkazu na "kafíčko".

Možná to zvenku vypadá jako drobnost, ale pro mě to znamená mnohem víc než jen peníze. Znamená to menší strach. Klidnější spaní. A možnost soustředit se víc na uzdravování než na počítání každé koruny.

Fyzicky se hojím dobře.

Jizvy vypadají pěkně, každý den zvládnu o něco víc a vlastně mě překvapuje, jak dobře se s plochým hrudníkem cítím.

To nejtěžší teď ale není bolest, ale je to čekání. Čekání na výsledky histologie.

Ty rozhodnou o tom, jak bude pokračovat moje léčba.

Měly by být na páteční kontrole. Vím, že s tím jak se ten termín bude blížit tyhle pocity budou sílit.

Snažím se věnovat energii tomu, co můžu ovlivnit. Neutíkám před strachem. Nechám ho přijít i s těmi nejhoršími scénáři a že jich mysl umí vytvořit, to je panečku fantazie. A už mám tak nějak nastaveno, že v nějakou chvíli si řeknu "tak pojď fantasie a zase to vezmeme z druhé strany spektra možností"😊  

A jdu si udělat další krok do části mého světa, která má plány, budoucnost a rovnováhu.

Uvědomuji si, jak obrovské štěstí mám na lidi kolem sebe.

Adam mě odvezl do nemocnice a z nemocnice, byl se mnou ve chvílích, kdy jsem to potřebovala nejvíc, a vlastně jsme spolu i přes všechny okolnosti měli hezký čas.

Moc doufám, že to cítí stejně.

Pak je tu moje ségra.

Kamarádky, přátelé a sousedé.

A také partner, od kterého se sice stěhuji, ale místo mlčení nebo výčitek mi nabízí pomoc.

Toho si opravdu vážím.

Příští týden přijedou děti. Mám vycházky, takže už teď přemýšlím, co spolu podnikneme.

Bazén u kamarádky, buřty, procházky, les, piknik, návštěva kamarádů a vlastní pizza, protřídit některé věci před stěhováním.

Všechno bude záležet na tom, kolik energie budu mít.

Přestože se cítím dobře, tělo mi několikrát připomnělo, že prodělalo velkou operaci. Stačila delší procházka a večer jsem zase sáhla po Ibalginu.

Poslouchám svoje tělo a když to nejde zvolním, další den jsem místo procházky sedla po dlouhé době k malování. Krásná relaxace, ale abych si k malování mohla sednout musí k tomu být speciální konstelace - a to by bylo zase na další dlouhé psaní, možná napíšu extra článek, protože to sahá hluboko do minulosti, do dětství.

A dalším krokem na mojí cestě byla rezervace sedačky do bytu. Děti budou mít každý svůj pokoj a já musím vymyslet svoje spaní. Hledala jsem horem dolem sedačku malou, ale rozkládací, levnou a pěknou a včera jsem zarezervovala v Jysku ve slevě tuhle 

Mám z ní radost a už si v hlavě plánuji jak si byt vybavím, což mi téměř jistě překope fakt až si budu moci vše přeměřit a vytvořit plánek 😊.

Dnes je moc fajn příjemná neděle, dnes dopíšu článek, dopiju kafíčko a půjdu na tu svou procházku do přírody už se na ni těším.

Děkuju, že jste tady se mnou. Že čtete, píšete, sdílíte svoje příběhy a dodáváte mi odvahu jít dál. ❤️

Pokud vám moje články přinášejí radost, inspiraci nebo třeba jen klid u šálku kávy, můžete mě symbolicky pozvat na jedno kafíčko. Budu za to moc ráda. Je to pro mě nejen podpora blogu, ale i připomínka, že to, co tady společně vytváříme, má smysl.

Lucie