Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...
Luci ,to je skvělé jak se mláďa u vás na zahradě napasou.Nejdřív mrkvička ,rajčata....nyní víno.Jsou úžasní.A ten kout s kamennou zdí je moc krásný.
OdpovědětVymazatLucka, deti su uzasne...a ako im chuti :) Aj my mame na zahrade par korenov hrozna...volame ich samorodaky...nie je o ne ziadna starost, len na jar ich ostrihame a v septembri sa nam odvdacia sladuckymi strapcami...mnam :)
OdpovědětVymazatTak to je úroda. Věřím, že si dětičky pochutnávají. Moc pěkné fotečky.
OdpovědětVymazatHezké dny!
Hanka