Jsou dny ...

...kdy se netěším domů.

Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná.

Nejvíc sama k sobě.

Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením.

Jsou dny kdy se netěším domů.

A pak se za ten pocit ještě stydím.

Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou.

A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím.

Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole.

Dopadla dobře.

Ta věta by měla stačit k úlevě.

A ona taky přišla. Na chvíli.

Ale spolu s ní přišlo ještě něco jiného.

Tiché uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost.

Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“.

Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve naplno.

A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty drobnější signály.

Stažené hrdlo.

Tlak na hrudi.

Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala.

Dřív bych to možná přešla.

Řekla bych si, že musím vydržet, že to přejde, že jiní to mají těžší.

Dnes už vím, že právě tohle je cesta, kterou jít nechci.

Ne proto, že bych měla všechno vyřešené.

Ale proto, že si začínám víc všímat sama sebe.

Kde ustupuju víc, než chci,kde se snažím udržet klid za každou cenu.

A kde už to není o trpělivosti, ale o tom, že se pomalu ztrácím.

Moje současné nastavení není dokonalé.

Je spíš křehké. Upřímné. Rozpracované.

Ale možná právě to je ta správná cesta.

Protože dnes už si nedokážu říct, že na mně nezáleží a že moje pocity mohou počkat.

Nemohou.

A možná to není slabost.

Možná je to začátek toho, že se k sobě konečně začínám chovat s respektem.

Možná to není jen můj příběh.

Možná je nás víc, kdo se snaží fungovat, zvládat, vydržet -

a přitom někde uvnitř cítí, že by to chtělo jinak.

Já sama zatím nemám jasnou odpověď.

Jen vím, že už nechci tyhle pocity přehlížet a zlehčovat.

Učím se je brát vážně.

Učím se víc vnímat sebe.

A učím se nezůstat v místech, kde se dlouhodobě necítím dobře.

Nevím, kam mě to dovede.

A pokud to prožíváte podobně, budu ráda, když se o to podělíte.

Možná právě v tom sdílení je kousek úlevy, který občas všichni potřebujeme.

Krásné dny.