Návrat do...
...dětství Krásný den přeji. Dnes je úterý. Včera na mě padla taková zvláštní úzkost. Nebyla nijak velká, spíš se dostavila nechuť cokoliv dělat a celková nenálada. Rozhodla jsem se jí ale neustoupit. Trochu jsem se rozhýbala, trochu zapracovala a nakonec jsem ji alespoň částečně rozehnala. V počítači na mě čekal rozepsaný článek, ale vůbec jsem se nemohla přimět pokračovat v psaní. Dnes je naštěstí lépe. Ráno jsme si s dětmi dali vydatnou snídani, Andulka vyrazila ke kamarádce a Max slíbil, že složí prádlo. No... jak se říká, slibem nezarmoutíš. Tentokrát jsem se ale rozhodla neřešit to hned zákazem elektroniky, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. 😊 O víkendu jsme si se ségrou opět zajely zvednout náladu do našeho lesa, k potoku našeho dětství. Nejdřív jsme si udělaly naši tradiční "marfušpauzu". Kafíčko, něco dobrého na zub, zurčící voda a šumění stromů. Prostě balzám na duši. Jen co jsme si nahlas pochválily, jak je fajn, že nám do toho tentokrát nekřičí děti, ozvaly se...
