Poprvé po operaci...
...v lese. Krásný den všem! O víkendu se nám podařilo krásně sesynchronizovat moje vycházky s deštivým počasím a vyrazili jsme na chvíli do lesa. Já to prostě miluju. Pár hodin mezi stromy, promočené boty, ale tolik načerpané energie. Co mě překvapilo, že tentokrát se chtělo i dětem. Myslím, že je to pro ně taková známka toho, že se věci pomalu vracejí do normálu. Není obvyklé, aby se máma válela přes den na gauči. Není obvyklé, aby neunesla nákup nebo koš s vypraným prádlem. A tak mám pocit, že návrat k těm úplně obyčejným činnostem děti vnímají jako ujištění, že všechno zase bude dobré. Přestože jsme se snažili trefit mezi dvě bouřky, stejně jsme zmokli. V hustém lese totiž ještě dlouho stékala voda z větví. Les voněl po dešti a tam, kam dopadaly sluneční paprsky, se voda pomalu odpařovala. Kouřilo se třeba z hromady klacků a roští. Max to šel hned prozkoumat. Byl přesvědčený, že tam někdo sedí a kouří, protože přece není možné, aby to bylo jinak. No... možná si tam někde dole...
