Krok...
...za krokem. Někdy si myslíme, že už víme, kam jdeme. Krásný den přeji. Poslední měsíce jsem měla pocit, že se po dlouhé době zase nadechuji. Začala jsem běhat. Ne proto, abych podávala výkony. Prostě proto, že mi bylo lépe venku než doma. Každý kilometr byl malý krok zpátky k sobě. Běh se stal něčím, co mi dobíjí energii. Současně jsem začala řešit věci, které jsem dlouho odkládala. Rozchod. Hledání nového bydlení. Navýšení příjmů. Možnost brigády. V hlavě se pomalu rodil plán na nový život. A začínal se rýsovat. Brigáda téměř domluvená. Několik možností podnájmu. Počítám finance. Dělám rozpočty. Přemýšlím, jak to všechno poskládat. Pak přišla kontrola. Magnetická rezonance. Sono. Biopsie. A najednou jsem seděla v ordinaci a poslouchala slova, která jsem už jednou slyšela před lety. Rakovina. Nevím ještě, jak bude léčba vypadat. Nevím, jak dlouhá cesta mě čeká. Nevím, jaké budou další výsledky. Vím ale něco jiného. Před pár měsíci jsem měla pocit, že stojím na místě. Dnes mám strach....
