Jaká zpráva...
... je dost dobrá zpráva ?! Krásné dny přeji! Opět začínám velkým poděkováním. Mám radost, že vám čtení blogu dělá radost, i když jsou teď témata občas trochu těžší. Další týden utekl jako voda. Rány se hojí tak, jak mají, a mně je den ode dne lépe. Trochu to bolí, ale celý týden jsem se obešla bez léků proti bolesti. S plochým hrudníkem jsem spokojená. Aby to ale nevypadalo, že je to procházka růžovou zahradou, jsou věci, které jsou opravdu nepříjemné. Nejvíc mi dává zabrat spaní na zádech. Nikdy jsem tak spát neuměla a pořád si na to zvykám. S tím souvisí i únava. Stačí málo a jsem vyčerpaná, takže dny s dětmi jsou občas náročné. Svou roli určitě hrálo i čekání na výsledky histologie. Přesto jsou moje pocity úplně jiné než před šesti lety. Jsem mnohem klidnější. Znám sama sebe a vím, že potřebuji procházet podobnými situacemi po svém. Hodně čtu příběhy lidí, kteří si rakovinou prošli nebo právě procházejí. Pomáhá mi to podívat se na vlastní situaci s větším odstupem. Vlastně si uvěd...
