Lucie Living

...Vám všem přeji,  aby Vaše cesta rokem 2019 byla taková, na které si po každém úseku řeknete, že jste vděční že po ní můžete jít, že jste vděční že je dlouhá, krásná, někdy namáhavá a jindy lehká, že jste vděční za rozhodnutí, které jste udělali na poslední křižovatce  a že jste vděčni za setkání s těmi, kteří po ní jdou ať už s Vámi, za Vámi , před Vámi a nebo proti Vám. Tak nějak to cítím já. Když se ohlédnu za uplynulým rokem, je vlastně těžké hodnotit ho, když si člověk nedal žádné cíle, ale ještě že mám blog, nějaké přece, třeba jsem moc chtěla znovu cestovat, nebylo to sice cestování úplně podle mých představ, ale když se podívám, kde všude jsme byli tak se mi to vlastně krásně splnilo a i tak jak jsem si přála, protože já si ani nepřála konkrétní podobu cestování :-). Asi je opravdu dobré přát si správně :-))). A tak pro rok 2019 už mám pěkně rozepsaný diář, s konkrétními cíli a postupy jak se k nim dostat, ale jak mi tenhle systém bude fungovat nebo nebude, to

Přeji pěkný den! Snad užíváte vánoční svátky v pohodě. My už také. Váhala jsem jak dalece se mám na tohle téma rozepisovat, ale pokud tady chci být upřímná, tak nemůžu napsat , že jsme měli úžasné Vánoce. Měli jsme Vánoce a bylo to náročné. Z nemocí, jsme se všichni celkem dostali a na samotný Štědrý den byl nemocný už jen muž. Tento rok jsme tu měli babičku, mojí maminku. A i když mě to mrzí, tak je to důvod proč naše svátky byly náročné. Nebylo to vůbec o tom, že bych nějak extra uklízela, zdobila nebo vyvářela, dokonce jsme 24. prosince  měli čas se povalovat a užívat si. Ale maminku jsem vyzvedla už ráno a strávila s námi celý den, noc a ráno, kdy si rozbalujeme dárky. Kdysi jsme to tak zavedli, protože to tak praktikovali v Holandsku  a mě to přišlo  (a stále ještě přijde ) ohromě praktické, hlavně s malými dětmi. Navíc kdysi dávno, když k nám na svátky jezdili ještě 4 malí instatní synci a já ani ještě nemeěla svoje děti, lpěla jsem na

Krásný den! Zdravím Vás z našeho lazaretu. Letos budeme mít Vánoce v komorním počtu. Jsem za to ráda, protože maroděním dětí,  jsem už dost vyšťavená. Snažím se čerpat energii z maličkostí. Třeba zatápění v kamnech, je pro mě relax. Jo je s tím práce, popel se sám nevynese, dřevo samo nedonese a asi se i víc práší, ne vždy mi to chytne na první dobrou... ...ale když je pak za okny zima (tedy když JE)... ...tak je to krásný koukat do ohně, poslouchat jak praská a prostě jen tak být. Taky mám ráda pohled do oken zvenku. Teď s těmi světýlky je to kouzelný. Většinu minulého týdne to u nás vypadalo takhle... ...s tím jak nemoci ustupují, nastupuje mnohem větší binec :-))). Samozřejmě nic nestíhám, ale snažím se nestresovat, občas to na mě sice přijde, ale snad i tím, že Štědrý den se blíží a je jasný, že většinu toho, co bych bývala chtěla stejně nestihnu,  házím to za hlavu :-) To nejdůležitější máme.

...aneb vánoční pohoda nade vše! Tak nejprve ta dobrá zpráva. Máme stromek. Stojí. Svítí. Ale! Krásný den přeji! To je tak, když se člověk moc snaží, tak to neklapne. Letos jsem dostala nápad, dojet si uříznout vlastní stromek na nejbližší plantáž ,  což bylo cca hodinu cesty od nás. Muž byl 14 dní služebně v USA, takže původní plán byl jet tam společně se sestrou, ale protože nabídka na řezání byla jen na dvě po sobě jdoucí soboty a tu první bylo teplo , foukalo a pršelo nechala jsem to na tu další. To už měl být doma náš taťka a tím pádem snažší manipulace, přecijen dvoumetrový  chlap se hodí, že:-). Ale večer před odjezdem jsem našla informaci na stránkách plantáží, že je sobotní řezání zrušeno. No nic, tak pojedeme pro stromek do obchodu. Jenže těšení se na stromek dětí a jetleg mého muže se kolem sedmé ráno nějak nesešly a tak místo krásné rodinné akce, jsme tu měli tři zpruzené děti a tři zpruzené dospělé (ségra chtěla jet s námi).

Krásný den přeji! Sněžení mi dělá radost jako malé holce. Krásně podporuje vánoční náladu. tak nevím jestli to mělo být jen z nedostatku sněhu a nebo z lenosti ... sněhuláka máme jen bustu :-)        Přestože jsem letos s některými věcmi ve skluzu náramně si to předvánoční období užívám. Jasně není to jen samá radost, v předvčerejší chumelenici se mi podařilo nabourat auto. Couvala jsem z parkoviště a někdo mi do cesty postavil barák! No a ještě k tomu náš barák :-))). No nic, auto jezdí a probrala jsem s ním, že se holt s nějakým tím pomuchláním musí smířit, nikdo nemládneme a narozdíl ode mě ono dostane za nějaký čas plastiku a bude zase jako nové. Ale vzhledem k situaci na silnicích kdy jsem potkala během 20 ti minut sanitku 3x a kvůli nehodě jsme to museli do naší vesnice objet delší cestou, je malý nedostatek na kráse mého vozu banalita. Bylo by moc fajn, kdyby vydrželo bílo do Vánoc,  to by uvítal snad i velmi zatvrzelý odpůrce téhle bíl

Přeji krásné úterý! Tak konečně mi zase funguje blogger a mohu psát články! Nejdříve mi nešlo odpovídat na komentáře a pak ani přidat článek. Teď už vidím jen malý zádrhel v zaseknuté klávesnici, kdy mi prostě občas nechce napsat písmeno č nebo číslo 4. Asi tam ulpělo na klávese něco z nenechavých prstíků prcků:-). Tatínka máme pracovně na druhém konci světa a tak jsme si se sestrou řekly, že si ten předvánoční čas užijeme a že když bude u nás upečeme každý den nějaké cukroví. První týden to vypadalo spíš, že skoukneme všechny vánoční filmy včetně těch největších braků, ale se zapáleným krbem, rozsvícenými světýlky a sklenkou vínka to byla celkem slušná vánoční atmosféra a v neděli jsme tak zamakaly, že máme napečeno 6 druhů i během přítomnosti všech dětí, dokonce Adam tu měl kamaráda a ještě jsme večer stihly saunu a další film :-). Pravda, přišlo nám divný , že je neděle tak v pohodě a maličko jsem měla hrůzu aby se to v noci nezvrtlo:-). Tak dnes pár f