Lucie Living

...v procesu! Přeji pěkné úterý! Hned na začátek upozorňuji, pokud jste zarytí odpůrci IKEA, tak už dál ani nekoukejte... ... vybavení je skoro vše právě z IKEA :-). Původně jsem chtěla nábytek do podkroví na míru nebo vestavěný, ale asi díky svojí neustálé chuti něco někam přesouvat, se mi nelíbí mít kus nábytku, který pasuje jen na jedno místo a měl by tam třeba zůstat na dobro:-))). Pokoj je docela maličký 3,5 m x 3,6 m plus hodně zkosená střecha ,tam kde se sbíhá s podlahou je vlastně jen 30 cm stěna  a druhá stěna má asi 4m do štítu, to jen pro představu. Jako všude ani v pokojících nechci zasekat prostor nábytkem, ale znáte to,hračky se hromadí. Hodně přemýšlím jestli dát udělat vestavěný úložný prostor právě pod to zkosení pod okny (které se v Maxově pokoji budou dělat teprve letos ), ale je spousta otazníků. Pokud by to byly police s dvířky, tak se zašupovacími aby nezabíraly prostor pokoje , ale díky zkosení se pak budou ukládat malé věci d

...už kvetou:-) Krásný pátek, přeji! Zatím jen doma, ale i tak je to krása. Větvička ve váze už nám krásně rozkvetla.  Galerie v patře je jediné místo, kde je skoro pořád uklizeno. Důvod je jasný, výskyt dětí je tam dost omezený (zatím) a když už tam děti jsou, tak vždy pod dohledem a většinou si tam čteme knížky. Jindy si tam zase já užívám chvilky "samoty", kdy jsou prckové za dveřmi v pokojících a chrní. Včera jsem seděla v křesle a snažila se zase uháčkovat pár řádků, během hlídací služby :-). Připadala jsem si jako nějaký dozor na dětském táboře nebo možná spíš v ozdravovně (kam jsem jako dítě často jezdila, abych přibrala nějaké to kilčo ). Max má totiž novinku, večer po uložení do postýlky, už způsobně neleží, ale snaží se několikrát nenápadně vyplížit a tak máme ukládání tak na 5x. Abych si ušetřila běhání do schodů posedím chvíli za dveřmi a nakonec po několikátém uložení si dá říct. Anička je naštěstí moc hodná a jde spá

...a co nadělá radosti :-))) Přeji pěkný středeční podvečer! Ještěže mi dnes volala paní doktorka a řešily jsme termín objednání dětí, protože já měla do té doby čtvrtek :-)...no jo prázdniny... a tak v tom mám zmatek. Tak kapři jsou už dole u Adama v pokoji, kde teď mimo jiné úřaduje i můj instantní synek a tak zavírám oči i dveře a lituju ty ryby v akváriu, které mají ten binec celý den na očích. Když už kytka ve váze nevypadala nejsvěžeji, vzala jsem nůžky, drátky a základy na věnečky nakoupené před vánoci a ozdobila si větev tak trochu v jarním duchu. Ono se to sice nezdá, dnes se ani slunce neukázalo, ale to jaro bylo cítit ve vzduchu. Byli jsme do pěti venku a bylo krásně teplo.  Max se sice vrhal střídavě do louží a do poslední hromady sněhu, která zbyla po iglú, ale já už lehce začala uklízet terasu, už se těším na první kafe na terase, to je stejně nejlepší :-). Bude to asi dekorace jen na chvilku, ale  i teď večer vypadá ještě k světu

...ve velkých dávkách! To je přesně to, co potřebuju v únoru nejvíc! I když sluníčko nás občas navnadí a zvedne náladu, boty obalené blátem bych ještě zkousla i dítě obalené blátem se dá zvládnout, ale dvě prťata který se hrnou domů bláto nebláto a k tomu skoropuberťák, který se sice raději svléká venku ale klidně se u zouvání a svlékání kalhot drží zablácenou rukou okna nebo ještě lépe omítky...to už mi občas hýbá tlakem a když pak muž nebo instantní synek v zablácených botách jenom "přeběhne" přes chodbu pro nějakou nezbytnou nutnost, kterou potřebuje a evidentně jsou překvapeni a zaskočeni faktem, že za sebou nechávají nánosy bláta...to už chce nějakou tu radost pro udržení rovnováhy :-). Potok bez ledu a plný vody mi dělá radost. Větvička ve váze, kde začínají rašit lístky a květy mi taky dělá radost:-). A největší radost mi dělá slunce. Chudák únor, když nad tím tak přemýšlím tak by ho asi hodně lidí označilo za nejh

...nám trochu zhatil plán! Pěkný den! Brzy ráno mě probudilo bubnování deště na střechu a po zhlédnutí předpovědi počasí, mi bylo jasný, že asi přehodnotím náš páteční výlet na hory. Nabídka, jít místo volného dne do školy, se Adamovi nezdála příliš lákavá a tak tu mám plnou sestavu. Ale k mému překvapení jsme dnes dopoledne společně nakoupili na víkend a dokonce jsme pořídili boty pro Andulku! Pravda, stálo mě to asi o pade víc, které naházel Adam do takového toho bagru, který přehazuje plastové kuličky v kleci, ale docela v pohodě jsme to zvládli :-). A díky bagru, jsem si i kytičku stihla koupit, měla jsem chuť na na luční kvítí, ale kam na něj... ...v únoru:-). Koupila jsem tedy to co mi tak nějak kytky z louky připomíná :-). Andulka si tedy trénuje chůzi v botách a vypadá to, že boty vzala na milost (snad to nezakřiknu) :-). Botky jsou z rena značka bama, já mám s touhle obuví dobré zkušenosti, vlastně od dob co se u nás obchody

...a chuť tvořit :-) Krásný čtvrtek , přeji! Že by za to mohlo sluníčko , které už nějaký ten den svítí, nebo nový pracovní koutek a nebo snad "omlazený" počítač, který mám zpět (i když s jednou malou chybkou, ale tu snad brzo doladíme) a kromě toho že má paměť, kterou by mu slon mohl závidět tak je rychlý jako gepard (když už jsem u těch zvířat :-). No a vlastně u zvířat ještě zůstanu, protože náš Max umí být taky pořádný zvíře a protože roste jako z vody, brzy dostane postel pro velký kluky a pár změn do pokojíku. A jak jsem se tak trochu probírala svými odloženými a nedodělanými projekty, během přerovnávání v patře, dostala jsem chuť, sílu a inspiraci alespoň pár věcí dotáhnout. Už to budou skoro dva roky , kdy jsem musela usednout s Aničkou v bříšku a moc se nehýbat. Dečku, kterou jsem začala háčkovat pro novorozeňátko Andulka předběhla a já pak dvakrát koupila další přízi, abych zjistila , že jedna je moc tmavá a druhá moc světlá :-))), p

...přesně ode dne, kdy jsem vyzvedla nové brusle pro Adama :-)! Tušila jsem to :-). Přeji pěkný start nového týdne! Ledy na potoce pomalu tají. A sluníčko je vidět čím dál tím déle. Tady v údolí je všechno ještě pod bílou peřinou. Ale je znát , že tam kam sluníčko dosáhne svými paprsky,  klube se ven jaro :-). Vrstva sněhu je promrzlá a tak se už ani pode mnou nepropadá. A na potoce, kde led ještě nepolevil, by jsme si mohli přečíst , jaká zvířátka se nám potulují kolem domu. Je pravda, že s jarem se zpod té krásné bílé peřiny klube i můj starý známý nepřítel bláto, ale zase už se moc těším, jak si pověsím prádlo ven na svěží vzduch. Tak už jo, už jsem docela naladěná na jaro.  I když je fajn uklizeno pod pořádnou vrstvou sněhu, už se začínám těšit na  nějakou tu čerstvou zeleň, o pár vrstev méně oblečení na sebe... ....a hlavně na děti :-)... ...na otevřená okna ... ...na procházky, le

... zase trochu jinak. Přeji pěknou neděli! Musela jsem odstěhovat naše podkrovní spaní za zavřené dveře! Pelech v mezipatře nám celkem vyhovoval, protože doposud jsem bývala já tím, kdo jde spát poslední a kdo vstává první. Ale když u nás byl teď instantní synek, díval se dlouho na televizi a to mě rušilo, ale nejen mě i Maxe, který se kýbluje ke mě každou noc o minutku dřív, takže místo aby si pomalu zvykal spát sám, pomalu si zvyká spát jen se mnou:-))). A tak vznikl volný prostor, který jsem hned zase zaplnila, pracovním stolem. Vadilo mi, že pracovní stůl pod sešikmenou střechou nemá prostor na zdi, jediná místa v podkroví kde je pevná stěna - kolmá na zem je vedle dveří do pokojů a jedna strana je zabraná vysokou skříní, která se jinam nevejde a na druhé byl pelech. Tak teď to zkusím takhle. Když jsem se dala do focení, probudil se záškodník a nechtěl se hnout z místa :-). Tím, že jsem přendala pracovní kout, vznikl zase prostor na