NIC TO NESTOJÍ

Přeji prima nedělní večer!

Jaký byl víkend?

Z výsledku voleb se neraduju...

...ale jedeme dál !

 Tak moje snaha vytáhnout děti někam za zábavou sama, protože tatínek ještě stále pracuje i o víkendech se daří víc než dobře.

Každý víkend se k nám zatím přidává nějaká teta:-).

Takže sobotní návštěva muzea LEGA v Kutné Hoře proběhla v pohodě.

Muzeum je přesunuté (už asi dlouho ) do menších prostor a hlavně prostor herny byl na původním místě mnohem příjemnější, ale děti si vyhrály celé dopoledne a díky prckům a jejich živosti, se tam určitě zase někdy podíváme:-).

Já jsem si nestihla všechny exponáty prohlédnout a baví mě hlavně ty hodně staré kousky.

Jenže jakmile jsem se na chvíli zahleděla do vitríny, Andulka už se hrnula rozebírat Bigben, který byl větší než já a tak jsme raději zaparkovali v herně.

V každém případě je muzeum součástí obchodu a tak mě ta návštěva taky něco stála:-).

A ne málo, naštěstí lego je velmi vděčná hračka, která v podstatě nestárne a neničí se, jen kdyby se chtělo každý večer samo sbírat:-).

Musím uznat, že jsem žasla jak už je Max v tomhle samostatný a podle návodu pěkně skládá.

Jediný krizový bod byl oběd s dětmi v restauraci.

Už byly unavené a Andulka o žádný oběd nestála ani za mák a Maxe zase štval tatínek, který se na oběd utrhl z práce a chtěl po prťatech nějaký výkon "stolování" a to oni vždycky vycítí a bojkotují to opravdu všemi silami:-))).

V neděli jsme si jeli provětrat hlavy na výlet do lesa.

To je skoro zadarmo.

Nebyly jsme tentokrát v našemm lese, ale popojeli jsme do lesů mého dětsví.

Ta vám bylo takových atrakcí a protože jsme měli s sebou svačinu, děti šly po návratu domů spinkat úplně dobrovolně a bez oběda:-).

Tohle je zatím trochu  výletní brzda, to odpolední spaní.

Ale prckové to potřebují a jakmile se nepodaří ten správný odpolední spánek ať u Maxe nebo u Andulky, mám zaděláno na velmi výživné rodičovské odpoledne:-))).

Les je prostě dobrodrůžo se vším všudy.

Chvíli krotily kameny jako koně.

Pak přesedlaly na větve a do sedel.

Ušli jsme docela velký kus cesty a Anička to zvládala docela v pohodě.

Občas sice trochu zaprotestovala.

Třeba tím,. že si lehla a že dál nejde, ale nakonec si vždycky rozmyslela, pravda pamlsky na cestu udělaly svou službu.

A taky teplý čaj.

To stačilo nalít a jít s nalitým hrnkem svižným krokem a děti se za mnou hrnuly jak vosy :-))).

Příroda je nádherná v každé roční době a i když nejprve se člověku při pohledu na polomy způsobené vichřicí svírá srdce, teprve zblízka si člověk uvědomí tu sílu a velikost, jakou v sobě příroda má, včetně všech živlů.

Ale vyřádili jsme se :-)

Líbilo se to všem věkovým kategoriím a brzy vyrazíme zase.

Protože i takové přírodní bludiště stojí za to!

Mějte pěkný večer, dobrou noc a s chutí do nového týdne!