Plány , neplány...

... víkend za námi!

Přeji pěkné pondělí!

Tak jsem doufala, že nám vydrží nedělní atmosféra, kterou podpořila ta hodinka navíc. Změny času mě moc netěší, ale musím uznat, že ten o hodinu delší den mi každý rok bodne. :-)

Tak nepokračuje. 

V práci byl takový fičák, že mám pocit, že bych potřebovala navíc další a alespoň dvě :-).

Ještě než víkend vůbec začal, plánovaly jsme se ségrou a neteří přes FaceTime, co budeme péct na Vánoce a kam vyrazíme s dětmi a kam bez nich.

A úplně neplánovaně nás při tom napadlo dát si kafe. To si totiž odpoledne běžně nedáváme, protože bychom pak špatně spaly. :-)

Jako bychom už dopředu tušily, pro co se za pár hodin rozhodneme.

Večer jsme každá doma sledovaly zprávy a dění ve Sněmovně i před ní.

Kolem deváté večer jsme chvíli zvažovaly, že pojedeme na nedělní demonstraci. Nakonec nás ale úplně spontánně napadlo vyrazit už v pátek na Malostranské náměstí a vyjádřit nesouhlas s kroky vlády.

Určitě tomu pomohlo i to, že Andulka zrovna usnula na gauči. Nemusela jsem tak řešit dilema, jestli nechat děti doma samotné, a Max tuhle variantu uvítal s nadšením. :-)

Nechci tady otevírat politickou debatu, ale i politika k životu patří. A k tomu mému rozhodně taky.

K současné vládě mám řadu výhrad, ale respektuji, že byla zvolena. Jsou však věci, které jsou pro mě už za hranicí toho, co považuji za přijatelné v demokracii.

Neprotestuji proti změně způsobu financování veřejnoprávních médií, ale proti tomu, jakým způsobem to tato vláda dělá. Je mi v zásadě jedno, jestli poplatek zaplatím přímo, nebo bude schovaný v daních.

Na Českou televizi se dívám a Český rozhlas poslouchám. Déčko je podle mě jeden z nejlepších dětských televizních programů.

Z toho, co se děje a jakým způsobem se to děje, ale nemám dobrý pocit. Některá vyjádření politiků mi připomínají rétoriku těch, kteří kdysi připravili naši zemi o svobodu.

Přitom by podle mě šlo nastavit jasné záruky přímo v zákoně, aby si veřejnoprávní média nemohla podřídit žádná politická strana.

Demokracie totiž není jen o tom, kdo získá dost hlasů, aby něco prosadil. Je také o tom, jestli se důležité věci řeší otevřeně, podle pravidel a s možností ostatních se k nim vyjádřit.

A ještě jedna věc mě na demonstraci zaujala.

Dav skandoval různá hesla. Vždycky někdo začal a ostatní se přidali. Bylo to opravdu hlasité: „Média nedáme!“, „Veřejnoprávně – tak je to správně!“ nebo „Oto, pojď ven!“ Přidávali se všichni kolem.

Když ale někdo přišel s pokřikem plným vulgarit, zakřičela si jen malá skupinka lidí a zbytek davu se nepřidal. A za to jsem byla ráda.

Návrat domů byl trochu dobrodružství. Zatímco my jsme kolem jedné ráno náměstí opouštěly, směrem k němu se stále hrnuly davy lidí. Domů jsme dorazily kolem třetí.

No, vyřízené jsme byly! :-D

A ještě si neodpustím jednu poznámku: docela bych ocenila, kdyby poslanci pracovali v plné síle a s čistou hlavou, ne v režimu vyčerpání a pod vlivem alkoholu. A to bez ohledu na to, ke které straně patří.

V sobotu jsem se kolem desáté konečně vypotácela z postele a pustila se do přípravy brunche v podobě palačinek. Po probdělé noci mi chvíli trvalo, než jsem se dostala do provozního režimu. A ač jsem se snažila vymyslet, co bychom mohli tvořit, tentokrát se mi do ničeho moc nechtělo. :-) 

Po obědě dorazila ségra s tím, že bychom mohly alespoň vytáhnout paty z domu a vyrazit na procházku. A právě díky tomu jsme zjistily, že kousek od nás v lesoparku se dlabou dýně a tvoří strašidla.

Takže nakonec jsme přece jen objevily program, a to úplně bez plánování. Přesně takové náhody mám ráda, nemusela jsem nic složitě vymýšlet a o zábavu bylo postaráno :-)

Tak nakonec i u nás ta dýně svítit bude.

V neděli jsem se konečně odhodlala k dodělávkám v Andulčině pokoji.

Trochu jsme přeházely nábytek, aby všechno bylo praktičtější. Je pravda, že některé kousky bych ráda obměnila, ale zatím musíme fungovat s tím, co máme. Poličky mezitím trpělivě čekaly v rohu pokoje, až přijde ta správná nálada. :-) Moje správná nálada.

Navrtat první poličku bylo tak trochu martýrium. Stálo mě to čtyři vrty navíc a nějaké ty nervy v kýblu. Nikdo nechtěl spolupracovat tak jak bych potřebovala, vrtáky, zdi, ale ani děti. Ty totiž zrovna neměly čas mi poličku podržet protože se snažily držet v druhé ruce mobil. :-D 

Ale nakonec jseme to zvládli a polička je na svém místě.

Je štěstí, že ten den byl tak dlouhý, protože po tom prvním pokusu jsme si dali oběd. A po něm se mě Andulka ptala jestli se chci zase trochu vynervovat :-). A kupodivu druhá polička šla jako po másle.

A tak jsme se pustily s Andulkou do vybalování dalších a dalších krabic a krabiček.

Andulka je tak trochu sběratel všemožných drobností a postaviček a věciček a tak vím jistě že nám ty poličky stačit nebudou. A vlastně ani všechny šuplíčky světa.

Prokousat se všemi krabicemi nám ještě chvíli potrvá. Takže naše zdánlivě rychlé přestěhování a zabydlení se má tady velké mezery :-)

No a protože jsme našli i krabici s nápisem "děti párty - podzim", máme v pokojíčcích zakomponován i Halloween.

Upřímně, ten pavouk v okně vypadá mnohem „líp“ zvenku. Když jsem ho viděla z téhle strany, dokonce jsem se trochu oklepala. :-D

No a co se týče Maxe, tam mám trochu halloweenský pocit pokaždé, když do jeho pokoje vkročím. :-D

Možná jednou nastane v Maxově tmavém pokoji nějaká světlá chvilka a já ho budu moct vyfotit pořádně. Prozatím tedy alespoň rychlý pohled do pokoje hrůzy, který hlídá Kostík. :-)

Já bych tam tedy oka nezamhouřila. :-D

A to by bylo z mého víkendu asi všechno. Trochu dobrodružství, trochu práce, trochu podzimního tvoření a nedodělky, které na mě zase trpělivě počkají.

Tak se mějte krásně, opatrujte se a nezapomínejte si dělat radost i úplnými maličkostmi. Třeba dobrou kávou, procházkou nebo chvílí, kdy nemusíte vůbec nic. A jestli se vám bude chtít, budu moc ráda, když mi zase napíšete, jak se máte vy.

Posílám vám pozdrav a přeji pohodový týden!

Lucie

Blog chci i nadále tvořit bez reklam a volně přístupný všem. Pokud vám moje tvorba dělá radost a chcete ji podpořit, můžete mi přispět na kafíčko☕❤️

Děkuji.