Jaká zpráva...

... je dost dobrá zpráva ?!

Krásné dny přeji!

Opět začínám velkým poděkováním. Mám radost, že vám čtení blogu dělá radost, i když jsou teď témata občas trochu těžší.

Další týden utekl jako voda. Rány se hojí tak, jak mají, a mně je den ode dne lépe. Trochu to bolí, ale celý týden jsem se obešla bez léků proti bolesti.

S plochým hrudníkem jsem spokojená. Aby to ale nevypadalo, že je to procházka růžovou zahradou, jsou věci, které jsou opravdu nepříjemné. Nejvíc mi dává zabrat spaní na zádech. Nikdy jsem tak spát neuměla a pořád si na to zvykám. S tím souvisí i únava. Stačí málo a jsem vyčerpaná, takže dny s dětmi jsou občas náročné.

Svou roli určitě hrálo i čekání na výsledky histologie. Přesto jsou moje pocity úplně jiné než před šesti lety. Jsem mnohem klidnější.

Znám sama sebe a vím, že potřebuji procházet podobnými situacemi po svém. Hodně čtu příběhy lidí, kteří si rakovinou prošli nebo právě procházejí. Pomáhá mi to podívat se na vlastní situaci s větším odstupem.

Vlastně si uvědomuji, že jsem na tom velmi dobře. A je jen na mně, jak se k jakékoli zprávě o svém zdraví postavím.

Asi nejtěžší je přijmout, že ani dobrá kondice a výborný fyzický stav neznamenají, že se uvnitř těla nemůže odehrávat něco vážného.

Vím o sobě, že mnohem lépe zvládám situace, když jsem připravená i na tu nejhorší možnost. Ne proto, že bych byla pesimista, ale proto, že mě pak realita tolik nezaskočí.

To, že jsem doma, má vlastně i jednu výhodu. Děti nejsou samy a máme na sebe mnohem víc času.

Přestože nejsou zrovna zvyklé vrhat se do domácích prací bez hodinového vyjednávání o tom, kdo vynese odpadky, teď se zapojily a fungují překvapivě dobře.

Hlavně máme čas si jen tak povídat. Bez spěchu. To mi v běžném životě hodně chybí.

Ve střídavé péči je totiž každý společný týden strašně krátký. A i když vím, že někde může fungovat, pořád si myslím, že pokud mezi rodiči není dobrá komunikace, odnášejí to hlavně děti. Ale to je zase téma na úplně jiný článek.

Díky vycházkám jsme si zvládli užít procházky, které už jsou čím dál delší.

Taky bazén a zahradu mých přátel. Když jsme s kamarádkou seděly u kávy pod břízou a dívaly se na naše dospělé syny, musely jsme se pochválit.

Vzpomínaly jsme na dobu, kdy byli kluci v plenkách a my se bály, jakou budou mít pubertu a jestli se budou kamarádit i jako dospělí.

Představovaly jsme si rebely, průšviháře nebo věčně uražené teenagery. Nic z toho se naštěstí nestalo.

Jsou z nich krásní mladí muži a my jsme si po patamatovsku musely potvrdit:

„A je to!" 😊

Ale nechvalme dne před večerem, máme tu ještě další adepty a tak budeme doufat , že si zase za pár let budeme moci poklepat na ramena 😅.

Další kamarádi nám zase rádi uvaří, třeba domácí pizzu, každý si ji připraví podle svého a my se tak na chvíli můžeme cítit jako v Itálii, navíc když nám u toho pustí z repráku cikády 😊.

V pátek jsem jela na kontrolu a pro výsledky histologie.

Odjížděla jsem v dobré náladě a v duchu jsem si přála, abych se ve stejné náladě i vracela.

A tentokrát se to povedlo.

Histologie naštěstí potvrdila to, co naznačovala už biopsie.

Nádor měl 10 mm,

všechny odstraněné uzliny byly čisté,

nádor se podařilo odstranit celý.

To všechno jsou velmi příznivé zprávy a faktory, které snižují riziko, že se nemoc rozšířila.

Na druhou stranu jde o triple negativní nádor, grade 3 s Ki-67 70 %.

To znamená, že nádorové buňky byly biologicky velmi aktivní a rychle se množily.

Navíc jde už o druhý nádor při genetické mutaci BRCA1.

O tom, jestli bude potřeba další léčba, pravděpodobně chemoterapie nebo jiný postup, rozhodne moje onkoložka. Příští týden si domluvím termín a budu zase o něco chytřejší.

A tak , protože jsem počítala s tím nejhorším, jela jsem domů vlastně spokojená, nádor byl zachycen včas a je tady spousta možností, včetně té, že je rakovina venku komplet a já jsem v tomto směru v tuhle chvíli zdravá.

Po dvou týdnech mi vyndali stehy. Tedy stehy ne, protože jsem byla sešita kovovými sponkami, něco jako ty malé do sešívačky. To nás dost pobavilo, protože jsem říkala, že než jsem si stihla požádat jestli chci křížkový nebo řetízkový steh, popadli sešívačku a bylo to. Když jsme byli u ségry v kanceláři na kafíčku, ptala se jestli má schovat magnety z nástěnky - pro jistotu 😂. 

Nevím jestli to má nějaké výhody, ale snad by měla bát jizva menší, to teprve uvidíme. Každopádně po vyndání sponek (což nijak nebolelo), teď ty jizvy citlivé jsou a trochu víc bolí, ale to se doufám brzy zklidní.

Takže já užívám tento týden hodně v leže, když ne v leže tak u plotny, ale jsem ráda , že mi společnost dělá tahle moje banda.

A dnes jsem si byla v bytě přeměřit místnosti, takže už si maluji plánky a vystřihuji nábytek abych věděla jestli bude moje představa fungovat i ve skutečnosti.

Už teď vidím, že některé místnosti mi dají pořádně zabrat.

 A zatímco jsem čekala na otevření bytu obešla jsem si okolí a udělala pár kroků směrem do lesa, který začíná pár kroků od domu, pro mě největší radost.

Tímto dnes končím. Věřím, že příští týden budu mít víc času na odpočinek a nabírání sil, ale taky na dolaďování stěhovacích plánů.

Děkuji, že jste tu se mnou. Za zprávy, podporu, držení palců i za to, že se sem pravidelně vracíte.

Pokud vám moje psaní dává smysl a chcete mě podpořit i finančně, můžete mi symbolicky pozvat na kafíčko. Každý příspěvek mi pomáhá zvládnout období, kdy kvůli léčbě nemohu pracovat naplno, a zároveň mi dává prostor dál psát a sdílet všechno, čím právě procházím.

❤️ Děkuji, že jste součástí mé cesty.