Výlet se všemi dětmi...

...a starosti všedních dní.

Krásné dny. 

Čas letí. Ani se nestihnu v pondělí nadechnout a je tu další. 

V uplynulém týdnu se změnilo počasí a s ním i celková atmosféra dnů. 

Pořád se snažím o pravidelný pohyb, ale musím uznat že k pravidelnosti má teď dost daleko. Co  mě asi trochu drží nad vodou, je chození do práce a z práce pěšky. Vyrazit na svoji hodinku lesem se mi povedlo jen dvakrát. 

S pochmurnějším počasím by se mi asi líbilo chodit do sauny i s Aničkou, ale v rámci svého finančního rozpočtu jsem saunu omezila na jednou za čtrnáct dní v týdnu kdy nemám děti.

Všední dny, kdy chodíme do školy a do práce si našly svůj rytmus. Víme kdo kdy kde má být, jak se tam dostane nebo jak si poradí. Na jednu stranu je to příjemné zklidnění, ale na druhou stranu mám v hlavě prostor pro mnoho dalších myšlenek. Bohužel ne vždy jsou to kreativní nápady. Často si ten prostor zabere strach, smutek a obavy.

Padla na mě únava a s ní hned přišly obavy o zdraví a strach, že když si dovolím odpočívat, nezvládnu to finančně. Je to začarovaný kruh.

A tak nádech výdech a vracím se v hlavě k období, kdy se  mi vrátila rakovina v tom nejmíň vhodném období a já jsem se dokázala psychicky nastavit tak, že jsem vše zvládla až s podivem dobře.

Moc mi pomohlo uvědomit si, že opravdu stačí udělat pokaždé jen malý krok, malý posun. Někdy úplnou banalitu. Ale mít vždycky na mysli, jestli je to, co právě dělám, v souladu se mnou. Jestli jsem tady sama pro sebe a stojím při sobě. Tomu, co nemohu ovlivnit, věnuji minimum energie. Asi to neumím správně popsat, ale vlastně o tom dnes mluví kdekdo ve všemožných seberozvojových materiálech. Ale funguje to.

Povedlo se mi tento týden udržet rozpočet na jídlo tak, jak jsem si nastavila. Nakoupila jsem na týden a držela se nastaveného jídelníčku. Smířila jsem se i s tím, že budu dělat polotovary, jako třeba lasagne, o kterých vím, že je všichni jedí a stačí je jen ohřát. Mám z toho radost. Jediná menší kolize nastala, když si jedno odpoledne náš Max zvládl vypít 3 litry mléka (takže všechno co doma bylo) a musel tedy na nákup. Další věc, kterou jsem začala až úzkostlivě hlídat, je spotřeba vody, elektřiny a plynu. Je to náročné, hlavně vysvětlit to dětem. Ale nechci jásat předčasně, tento týden se mi to celkem dařilo. :-)

Na víkend jsem chtěla s dětmi něco podniknout. Něco finančně nenáročného, protože chodit pořád jen do lesa taky nejde. :-)

A tak dostaly na výběr výlet do Prachovských skal, nebo do muzea Škodovky. Protože volba padla na Mladou Boleslav a muzeum škodovek, nabídla jsem účast i Adamovi.

Adam nejenže s námi rád jel, ale dokonce to odřídil!

Hurá, sny se plní! Vzpomněla jsem si, jak jsem kdysi psala o tom, že už se těším, až bude mít Adam řidičák ( TADY ) 

Musím uznat, že to byl super nápad. Máme to od nás do muzea Škoda v Mladé Boleslavi asi hodinku autem.

Adam byl moc spokojený a už pokukuje po možnostech exkurzí do výroby a návštěvě depozitáře 😊.

Ale líbilo se nám tam všem, strávili jsme tam asi dvě a půl hodiny.

Skvěle strávený čas s touhle bandou :-).

Ale víkend taky přinesl sychravé počasí a během propršené soboty se nám vůbec nechtělo vytáhnout paty z domu a doslova těla z gauče :-).

A přitom venku je to taková krása.

A potom si doma udělat útulno, kafe nebo čaj a skouknout nějaký film nebo seriál. 

Já jsem o víkendu dala na Netflixu hororový seriál Tam dole. Mám tyhle minisérie ráda, nejvíc mě baví začátky. Záběry jakoby běžného života městečka na pobřeží, jen kousek od plujícího obrovského ledovce. Krásné záběry a atmosféra obyčejnosti většinou vydrží jen první díl, někdy ještě druhý. Ty mívám nejradši.

Pak mě ještě baví, když to začíná být napínavé a záhadné. U tohoto žánru se to většinou ještě před polovinou stočí k až moc sci-fi a absurdním zápletkám, a to někdy ani nedokoukám. Tady jsem ale kupodivu dokoukala, a přestože to občas mělo k přehánění nakročeno, nakonec to bylo, v uvozovkách, „uvěřitelné“. 😉

Na Instagramu jsem se vás ptala, co na blogu rádi čtete, a moc děkuji za všechny komentáře. Vychází z toho, že vás nakonec stejně baví ta všehochuť. Někdo má rád víc interiéry, někdo tipy na výlety s dětmi nebo tvoření. Dokonce je vás pár, které baví outfity a moje obrázky. Tak doufám, že vás nezklamu.

Užívejte krásné dny a těším se zase na další psaní.

Lucie

Blog chci i nadále tvořit bez reklam a volně přístupný všem. Pokud vám moje tvorba dělá radost a chcete ji podpořit, můžete mi přispět na kafíčko☕❤️