poloostrov Hel Polsko

 Krásné letní dny přeji.

 

Konečně jsem se dostala k napsání článku o našem letním výletu k moři.

Nápad na cestu k moři do Polska jsem měla v hlavě už delší dobu, hlavní roli hrálo shlédnutí obrázků polského pobřeží, které je krásné, severské. Další důležitý ukazatel je cena, je všeobecně známo , že v Polsku je levněji, levněji než u nás a určitě levněji než v letoviscích na jihu. Jen jsem si říkala, že ta dálka na dojetí autem je prostě moc, letecky by to vyšlo draho a vlastně se mi ani nechtělo zkoumat kam a jak... a tak to bylo jen tak někde v hlavě , že jako Polsko někdy možná jo. 

A jednoho dne jsem četla nebo zaslechla informaci, že České dráhy vypravují vlak, který pojede přes noc z Bohumína až do Polska do přímořských destinací. Tak jsem zapátrala kam vlak jede. Poslední stanice je městečko Hel na samém konci poloostrova.

Nejprve jsem našla ubytování. Sice jsem chtěla hodně šetřit, ale vím, že musím šetřit i svoje síly a jsem moc ráda , že jsem se nakonec nechala zlákat na ubytování v centru, v penzionu s restaurací na hlavní třídě a hlavně, že ubytování bylo se snídaní.

Bydleli jsme TADY

Měli jsme to všude kousek a v restauraci jsem mohla v klidu dopít ráno kafe a pustit děti na hlavní ulici, která hýří cetkami a dobrotami pro turisty.  Stravování na dovolené je pro mě téma samo o sobě. Nebaví mě vařit ani doma, natož na dovolené. Vím , že bych tím asi hodně ušetřila finančně, ale nedávám to . Sama nevím jestli na to nemám energii díky věku, nebo nemoci a nebo jsem možná jen líná. Ale opravdu to ubytování s "luxusní" snídaní , jak ji nazvala Andulka bylo super.

A při troše dobré vůle jsme měli i výhled na moře.

Ze těmi retro budovami je celkem pěkný přístav. 

Tohle je tak trochu klasický polský styl řekla bych. Tahle ulice je souběžná s tou hlavní , turistickou. Na jejím začátku jsou ještě stánky s cetkama, ale zbytek ulice je prostě v takovém neutěšeném, surovém, neudržovaném  stavu.

Protože jsme ranní ptáčata, tak jsme vyráželi každé ráno před tou "luxusní" snídaní na pláž, která byla takřka prázdná. 

Počasí jsme měli kolem 20ti stupňů a občas nás dostihla přeháňka a i pár bouřek, ale vždy se brzy vyčasilo a sluníčko pak pěkně hřálo a rychle jsme se usušili.

Voda byla taky fajn, ale koupaly se jen děti.

Já jsem si bohužel už z Mácháče dovezla zánět močových cest. Trochu jsem doufala , že to rozeženu a vezla si ATB s sebou , ale asi i náročná noční cesta moc nepomohla a já byla nakonec za antibiotika vděčná.

Taky jsem byla vděčná za toalety na každém rohu, což musím ocenit , že i celkem čisté, ale placené, takže to chtělo mít neustále po ruce 4 zloté. U mě to tentokrát byla asi nejčastější položka ve výdajích :-).

Max s Annou se koupaly nepřetržitě a to i když jsme šli na procházku oblečení , protože bylo chladněji, skončila jsem s náručí mokrého oblečení, pro jistotu jsem pak nosila všechno náhradní s sebou a ve chvíli kdy jsme se dostali k pláži, vodě na dohled (což bylo na tomhle poloostrůvku často) jsem na děti neustále povykovala "svlíkat, nechoď k vodě v botech, kalhotech  atd... :-)

Písku jsme si dovezli také plné kapsy a spoďáry.

A tady je úplný začátek Polska:

Na Helu je toho celkem dost co dělat a určitě bych potřebovala víc než našich 5 dní.

My jsme  ani nestihli zjistit co všechno by se dalo navštívit, ale dám vám tu odkaz na stránky , kde se něco o Helu dozvíte.

Hodně informací a pěkně popsané jsem to našla  TADY

A pak taky u Lucie najdete pohled na Hel jejíma očima, moc pěkné čtení TADY

Pro mě byla nejkrásnější příroda. Borové lesy kterými dojdete k nekonečným bílým plážím s jemným pískem. Musím říct , že tohle by mi i stačilo.

Ale dětem se určitě líbila i hlavní třída plná stánků a obchůdků , která po ránu vypadala úplně jinak než přes den a večer.

Běžně se tu valí dav lidí tam i zpět.

Navštívili jsme vrak lodi. Na to jsme si půjčili kola a až na tu jednu hlavní ulici plnou lidí kde se na kole opravdu jezdit nedalo bylo kolo super dopravním prostředkem. 

Tohle byl pro děti dost fajn zážitek, nejdřív se jim tak moc nechtělo , nevěděly co přesně čekat.

Ale je to svým způsobem dechberoucí.

Vraky jsou tam dva , jeden je ve vodě a asi při odlivu by byl i víc vidět. Jsou to docela velká železná , zrezlá monstra.

Do fokaria na tuleně jsme nešli , protože fronta tam byla nad naše limity trpělivosti.

Zato jsme prošli muzeum obrany pobřeží.

Pro milovníky vojenského vybavení je to ráj. Vše je umístěno v základně ve tvaru kruhu , kterých je hned několik na Helu a v určité části expozice ty vzpomínky na válku vehnaly slzy do očí i dětem. Určitě to stojí za to.

Vojenská polní kuchyně je funkční a můžete si tam dát oběd, což má své kouzlo.

Uvnitř areálu je ještě možnost dojet si úzkokolejkou do muzea železnice, kam jsme si my udělali výlet 2x. Protože nejprve jedete asi 10 min k bunkru ve kterém je střelnice , ze které jde respekt, když se tam střílí. Pak se přeběhne na další konec a jede se dalším vláčkem . V samotném muzeu máte asi 20 minut a jede se zpět. Bohužel na nás nevyšlo místo zkusit si vagonek na vlastní pohon.

Ale osud tomu chtěl a na konci zpáteční cesty jsme zjistili, že tam Andulka nechala batoh, to už věděli i na stanci a tak nás vzali znovu. Tentokrát jsme neváhali a vagonek s vlastním pohonem vyzkoušeli.

Různé zákopy , bunkry a střílny najdete i jen tak v lesích po celém ostrově a často se do nich dá vlézt.

V cetru města je také muzeum rybolovu ,  což je taky moc pěkná expozice a děti to bavilo, jen bohužel jako všude chybí alespoň popisky v angličtině.

Jsou to prostory asi bývalého kostela a z věže je pohled na městečko jako na dlani.

Tohle je ten přístav kam by byl výhled z pokoje nebýt těch starých hal.

Co se týká jídla, je tu oproti ČR levněji, stravovali jsme se v restauraci a dalo se to zvládnout. A asi by to bylo ještě lepší, kdybych třeba jeden den neobjednala plný talíř rybích specialit v sladkokyselých a jiných nálevech, možná to byly i syrové ryby, ale já myslela že objednávám ryby smažené v těstíčku . To bylo trochu šlápnutí vedle.

Ale jinak mi tady ryby na všemožné způsoby moc chutnaly a s čím tedy rozhodně neuděláte chybu jsou vafle na všechny způsoby.

Děti ještě naprosto ohromila tahle kuličková zmrzlina.

Na hlavní třídě je večer rušno, je tu hodně restaurací a hospůdek kde se dá příjemně posedět a u hlavní pláže je podium, kde byl každý večer i nějaký program.

    Městečko je to neveliké a všude je na dojití, je tu dostatek obchodů, kde se dají koupit potraviny a drogerie a i dostatek bankomatů. Po Helu se dá pohybovat i takovými elktrobusíky za pár zlotých .

A ještě jeden poznatek, na Helu jsou krom vojenských historických základen i ty současné a tak pokud si zadáte do googlu že chcete z bodu A do B, na cestě  vám najednou stojí vojenská budova obehnaná plotem a nedá se objet a v mapě není.

Určitě se sem ráda ještě podívám , nedošlo na návštěvu Gdaňsku, kam bych se opravdu moc ráda podívala. 

 

Na cestu zpět jsem se netěšila, protože cestou sem jsme jeli z Kolína do Bohumína 3 hodiny v pěkném kupé pro 6  - sami ,chodbičkou rozváželi občerstvení a v kupé byla zásuvka. Bohužel z Bohumína jsme jeli ve starších vagonech , kupé pro 8 lidí a hned od další zastávky bylo kupé narvané. Kolem 22 hodiny přistoupil pán, který nevoněl, rozsvítil si a četl a listoval obrovskými novinami do 3 ráno. Pokud někdo vystoupil jeho místo ihned obsadil někdo další. Nakonec jsem se na to musela podívat tak, že pokud bych to jela autem sama, byla bych na místě asi v horším stavu než tím vlakem, ale z cesty zpět jsem měla hrůzu.

Nakonec jsem byla mile překvapena , vagony sice stejné , staré a bez zásuvky , ale cca třetinu cesty jsme jeli sami, ještě v Helu se děti skamarádily s holčičkou z vedlejšího kupé a strávily společně večer, pak přistoupila mladá rodina se dvěma dětmi a tak se kolem desáte zhaslo a celkem pohodlně spalo , protože v kupé pro 8 nás bylo 3 dospělí a 4 děti, já se na každé stanici modlila ať k nám nikdo nepřistoupí a byla jsem vyslyšena :-). Přesto jsem v Bohumíně jásala nad vagónem se zásuvkami , protože veškerá elektronika byla mrtvá. V ECečku jsem se i probojovala vlakem plným lidí jedoucích z Colours k jídelnímu vozu a koupila tousty za tu nejluxusnější cenu z celé dovolené a ještě jsem z toho dětem musela vypreparovat sýr, ale v Kolíně na nás už čekala ségra a jeli jsme na oběd a na dortík a pořádný kafe.

Máme na co vzpomínat, bylo to moc fajn.

Už jsem se pomalu prokousala prací  a horami prádla a zpustlou zahradou , takže je nejvyšší čas zase brzy sbalit a hurá za dalším dobrodružstvím.

A děkuji mým čtenářům na IG za nakopnutí k napsání článku na blog .