radosti...

...a starosti uplynulého týdne

Přeji pěkný pátek!

Tento týden měl Adam jarní prázdniny a přestože se o něj pokoušely nemoci, v sobotu úspěšně odjel na hory.

Tak jsem si malovala plány na to, jak si tenhle týden odpočinu a užiju.

No a docela jsem si užila :-))).

Z pondělí na úterý měl Max záchvat laryngitidy, od dvou hodin v noci na nohou, po zkušenosti z loňska jsem s ním jela raději rovnou na pohotovost, chtěli nás tam nechat, ale když zjistili, že si budu muset dovézt ještě jeden tříměsíční kousek, tak jsme dostali kortikoidové prášky na cestu a hurá domů.

Během druhého dne ještě dost sípal, ale po další dávce prášků ho to přešlo, tak se mi ulevilo.

Ale ne na dlouho, v noci opět nespal, něco ho trápilo a jeho způsob jak si ulevit mě přiváděl k šílenství.

Klekne si v postýlce a začne se pohupovat a pěkně v rytmu bez ustání opakuje něco, nejčastěji mama, ma-ma-ma-ma-ma-ma......, dokud nevstanu neotočím ho, dám dudlík, krtka , přikryju ho a spí se.

Po půl hodině znova!

Do toho se občas ozve Anička, že má hlad.

Ráno jsme jeli na kontrolu s tím, že sípání je fuč, ale měl zvýšenou teplotu.

To nejlepší ovšem přišlo až po dopoledním spánku, kdy se probudil hodně brzo a tváře rudé a na teploměru 40,1.

Takže Adamovi zabíral nurofen, šup s ním tam, ale nic, teplota se nehnula a když, tak ne směrem dolů.

Tak dvakrát zábal.

Zase nic.

To už ale Max jen ležel a těžce oddychoval a já mírně panikařila, protože Adamovi teplota snad nikdy nevyšplhala takhle vysoko a když už byla kolem 39, tak mu stačila jedna dávka sirupu a teplota klesla a tím to skončilo.

Zatímco Adam by tyhle sirupy mohl snídat každý den, Max je absolutně nechtěl.

Tak naštěstí mi ještě v lékárně poradili paralen jako čípky.

U Maxe pak trochu zabrala další dávka, tentokrát paralenu.

Ale jen na chvíli po pár hodinách se teplota zase šplhala k výšinám a Maxovo ma-ma-ma-ma.... nabíralo na intenzitě.

Večer už jsem byla opravdu pološílená, protože on prostě nespal a nespal a teplota ne a ne dolů a on ne a ne zavřít na chvíli pusu a mlčet.

Po další noci, kdy spánek v kuse nepřekročil hodinu, jsem měla pocit, že si na to asi zvyknu, že prostě spát nebudeme a jediné co budeme doma poslouchat  bude ma-ma-ma-ma... .

Ale během dne se teplota pomalu rozhodla, že už nahoru nepoleze a k večeru i Max zmlknul.

Když se vrátil muž z práce, lekl se, protože u nás bylo naprosté ticho.

Max zabral a já si to ticho užívala tak moc, že jsem ani myčku raději nezapla:-).

V noci jsem ještě vstávala každou hodinu, ale spíš pro svůj klid, že je Max bez teplot a občasné zavrnění už nemá s ma-ma-ma-ma.... nic společného.

Hurá dnes je to konečně zase naše veselé a usměvavé dítě, sice má obr kruhy pod očima, ale to já taky:-).

Takže maminky, pokud máte víc dětí a případně jich i víc najednou marodí...

...máte můj neskonalý obdiv, že to zvládáte.

Ale i tak mám pár radostí tohoto týdne:-).

Na stole kytice...

...tulipány z Billy, větvičky z venku :-).

V podkroví dveře...

...z těch mám opravdu velkou radost:-).

A dnes jsem si trochu neplánovaně pořídila kabátek...

...nebo dva :-), je kašmírový a oboustranný.

Vždycky když jsem pokukovala po podobných kouscích, nevěděla jsem jestli se mi víc líbí šedá nebo velbloudí.

Tady je to vyřešeno :-).

Max si trochu pospal a teď si spokojeně hraje, po tom týdnu si toho teď opravdu vážím 

a půjdu udělat nějakou dobrou večeři.

Mějte fajn pátek a užijte si pěkný víkend!

A pokud ho slavíte , tak i krásného Valentýna !