05 května 2016

Když je ten květen...

...tak květy:-)


Přeji pěkný čtvrtek!

Včerejší vydatný déšť byl trochu ubíjející, zvlášť když je člověk nevyspalý.

Byla jsem s Andy na půlroční prohlídce a už vím, proč mám pořád pocit , že je moc malinká,  Max měl o půl kila víc v jeho 3 měsících než má ona teď :-).
Ale prý je v pohodě, jen bude asi po mamince drobnější...
...hmm tak moje popisky na bednách s oblečením po Maxovi "6m"  "9m"  "1rok" , budou trochu mimo :-), no a  oblečky kde je uveden věk dětí, tak nosí Max pro starší než je, Anna nosí zase pro mladší :-).

V poslední době zjišťuju, že toho mám moc!

Moc díky za komenty, kdy mi píšete jak vám přijde, že vše zvládám levou zadní, ale já mám teď pocit, že naopak nějak nezvládám :-))).

Projevuje se to různě...
...třeba nedávno jsme jeli do Prahy, jela jsem se sousedkou , která mi občas hlídá Maxe a že vezmeme Maxe i Annu , projdeme pár obchodů , dáme si kafe a nějaký ten obídek, seženeme boty pro Maxe a třeba si uděláme nějakou radost.
Začalo to už při odjezdu, potřebovala jsem se stavit u naší dětské doktorky, ale jak jsme se v autě zapovídaly, zapomněla jsem odbočit a tak jsem jen s úsměvem podotkla, že si dáme ještě jedno kolo kolem bloku.
Zrovna všechno krásně kvetlo a svítilo sluníčko a ulice, která vede k ordinaci , je plná stromů s nádhernými růžovými květy a tak jsme to obdivovaly a komentovaly a ...
... a já opět neodbočila :-).
No dobře omluvila jsem to tím, že jedna blondýna v autě si udělá jedno kolečko kolem bloku navíc a dvě blondýny si holt blok objedou dvakrát :-))).

Včera jsem jela do města zařídit 4 věci, vyzvednout zprávu v poradně se mi ještě povedlo, pak jsem měla namířeno na úřad do města, ale když už jsem odbočovala do obchoďáku, tak jsem zastávku na úřadě odložila, ovšem pro benzín jsem se vrátit musela, nebo by mi taky při mých jízdách navíc mohl dojít :-))).

Taky to tak někdo máte?

To že doma se neustále vracím odkud jsem vyšla abych si vzpomněla kam jdu a co jsem tam vlastně chtěla, to už beru jako normálka, ale pak mám něco stihnout, když neustále běhám bezhlavě ode zdi ke zdi !

Asi si budu muset pročistit hard disk, nejlepší by byl vydatný spánek, ale ten zatím v dohledné době nevidím moc reálný.

Nějaký tip? :-)

Jo , ale přibrzdit u silnice a utrhnout si větvičku kvetoucí jabloně...




...to jsem nezapomněla :-))).


Mějte prima dny... snad už i bez deště!





9 komentářů:

  1. Drobná po mamince, to je taky výhoda do budoucna, ne? :-D

    Bude líp, pak na vše budete vzpomínat. Ještě že si to píšete :-)

    Zdraví Vaše věrná čtenářka Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. s tím zapomínám si nic neděljte.... já se v ptek divila, co má vnuk na nohách za cvičky a pak jsem si uvědomila, ýe v zápalu a duchu čarodějnic jsme se zapoměli přezout a zapoměli ve školce i bundu.... doma jssem si vyslechla, že sem sklerotická babička, ale to prý nic.... v pondělí pro změnu odvezl táta kluka do školky v pyžamových kalhotech.... na zapomínání máme všichni nárok....

    OdpovědětVymazat
  3. Pořád lepší u holčiček být drobná po mamince než kolosek po tatínkovi (u nás to je taky tak a jsem ráda :-). Jinak takhle, jako zmatená molekula, běhám po ránu do cca 10 hodin než se proberu. Pak už je to lepší. Ale mít 3 děti, tak to mám asi celodenně...

    OdpovědětVymazat
  4. Dřív jsem někde slyšela na tohle dobré hlášky a pak na vlastní kůži jsem zjistila, že je to pravda :-D Nejdřív je to "těhu demence", pak "vykojený mozek" a pak už je to v háji, protože mozek nenaskočí a člověk se nemá na co vymluvit :-D Tak přeji, aby mozek zase jednou naskočil a běhání ode zdi ke zdi byl jen sportovní výkon a ne celoživotní běh :-D Opět máš krásné fotky, vždycky se kochám takovou pohodičkou, která z nich vyzařuje!!! Přeji pěkný čtvrtek!

    OdpovědětVymazat
  5. Hezký den tak po dlouhém a kvalitnim spánku je mi taky už smutno.Prace na směny,potom dvě těhotenství,porody,kojení,mateřská,znovu práce na směny a nakonec puberta děti,to je jen část "zlodějů" spánku.A až tohle všechno pomine tak nebudeme spát zase proto,že přišlo stáří. To sice nejsou dobré vyhlídky,ale pořád může být ještě hůř. Tak nám všem přeji každý den o pár minut navíc spánku.Svaťka

    OdpovědětVymazat
  6. Zlatá Moniko.Jste skvělá.Ty vaše o b r o v s k é návštěvy z mužovi rodiny.Já bych byla vynervovaná.Vy vše zvládáte.A počkejte,jak bude pokračovat to zapomínání aj.Nevzpomínám si,že by moje rodiče tak zapomínali.Jenže mě přijde,že ještě trochu žili v klidnější době.My jsme babky jiné.Chceme vše to co vy mladší,počítač-bez tohosi nedovedu představit život.Ale dělám takové seky,že by se dala napsat o tom kniha.Nejkrásnější na tomto pozdním životě je to,že máte každý den neděli,svátek.Máte na vše klid.Kéž by to chvíli vydrželo.
    Už teď se těším na další váš příspěvek.Alibabka

    OdpovědětVymazat
  7. Luci,běž na jednu noc do hotelu a děti svěř tatínkovi a že se vrátíš k obědu.

    OdpovědětVymazat
  8. :)) Klasika :))) ... v životě bych neřekla, co dokážu a až od té doby co jsem nastoupila na mateřskou to na sobě vidím... to,že běžně nezamykám auto... oka, to by se dalo pochopit... ale to, že jsem schopná na pražském sídlišti nechat na střeše auta odložené klíče do druhého dne... to už je vyšší level... (ale počkaly tam na mě i s autem... :)) a takových historek by bylo na celou miniknihu... a bude líp? pochybuji... :)) na dokonalý reset jsem taky ještě nepřišla... ale píšu si seznamy - co musím... krátkodobé a dlouhodobé :)) Lucko, držte se a věřte, nejste v tom rozhodně sama ;)♥

    OdpovědětVymazat
  9. Já si na všechno musím psát seznamy a odškrtávat. I na věci typu umýt nádobí, vyluxovat... Každý den začínám seznamem, jedině tak je aspoň teoretická šance, že část z toho za ten den udělám. JInak s eobvykle u něčeho zaseknu, celý den s enezastavím a večer netuší, cojsem vlastně celý den dělala. No a snažím se fungovat stylem "nejdřív dodělat jednu věc a až pak začít druhou". Jinak mám rozdělaných 12 věcí na ráz, pobíhám od jednoho k druhému a nedokončím nic :-/
    A ty velikosti... můj obří synek měl vel. 86 od půl roku do roka a půl, dcerce jsem ji začala v tom roce a půl teprve zkoušet. takže po něm nepodědila téměř nic. On měl ty věci jako miminko, ona už jako slečinka. A nakupování kalhotek ve vel. 74? Koukali na mě jako na blázna, nejmenší měli 92 takže kalhotky a leginky pro droboučkou holčičku bez plen jsem musela ušít sama :)

    OdpovědětVymazat