Slavíme padesátku ...
... čas který na jedné straně ukrajuje a na druhé dává.
Krásný den milé čtenářky.
Děkuji za trpělivost. Pár dní jsem tu nebyla, protože můj čas tentokrát dostaly moje kamarádky.
Věnovaly jsme kamarádce, která v naší partě odstartovala tento životní přelom náš čas.
Mám pocit, že je to vlastně to nejvíc co můžete dát i dostat.
Jana je tou z nás, která miluje rostliny, zahradu a bylinky. A tak jsme pátraly po nějakém workshopu, kurzu nebo výstavě s tímto zaměřením. A našly jsme!
Přestože kamarádka slaví v lednu zamluvily jsme jednodenní kurz v bylinkářské dílně na kokořínsku. A protože "když už zážitek - tak společný", daly jsme si k tomu celý víkend v tomto kraji.
O sobotě strávené s bylinkovou terapií, napíšu samostatný příští článek.
Vezmu to popořadě.
V pátek jsme vyrazily kolem poledne a nikam jsme nespěchaly, měly jsme pro sebe celý víkend. Ubytování jsme měly zamluvené na
krásném místě.
Homutův statek je příjemné místo, které se k bylinkaření náramně hodí.
Po příjezdu jsme si prohlédly interiér i exteriér statku, náš pokoj a sunu kterou jsme měly zamluvenou na dvacátou hodinu.
Pokoje mají svoje kouzlo, jednoduchost a vzdušnost, staré trámy, dřevěná podlaha...
... a dřevěná pavlač jen podtrhnou atmosféru venkovského stavení.
Světlé dřevěné obložení a minimalistický styl je můj šálek kávy :-).
Dostaly jsme instrukce ohledně podávání snídaní a samoobslužného bufetu fungujícího nepřetržitě v naprosto jednoduše a stylově zařízené jídelně.
A tak jsme daly na posilněnou vlastnoručně natočené pivko a nakládaný hermelín...
...a na prosluněném nádvoří jsme si v klidu plánovaly pěší procházku lesem na hrad Kokořín.
Navigace nám ukazovala příjemných 3,5 km a tak jsme nikam nespěchaly.
Kochaly jsme se krásami kokořínských lesů a skal.
A že je čím se kochat.
Přesto se nám asi po půlce cesty nějak nezdál ten počet kilometrů, což nám potvrdil i pár který jsme náhodou v lese potkaly .
Elánu bylo ještě tou dobou na rozdávání a baterie v mobilech taky, takže jsme dál pokračovaly celkem na pohodu, fotily kde co a nikam nespěchaly.
Vlastně až ve chvíli kdy byl hrad na dohled, začalo jít do tuhého.
Naše do té doby dost hlučná a vysmátá výprava trochu ztichla.
Jednak se celkem slušně snížila kapacita baterie v mobilech, v nohách i v plicích :-) a pak nastala obava, že nestihneme tu saunu ( a co hůř - padla i obava , že se nestihneme předtím najíst :-))
Daly jsme to - až k hradu, to byl cíl a splněn. Takže spokojenost, že je hrad zavřený jsme věděly, takže někdy příště si dám tuhle trasu pravděpodobně s dětmi - už řádně připravená:-).
Cestou zpět už jsme zapínaly navigaci jen u každého rozcestí a náš krok se celkem zrychlil - tep taky - hlavně při představě, že se ztratíme a zůstaneme mezi těmi krásnými skalami v roklích a soutěskách sami beze světla a bez jídla :-)
Dát si jen tak z fleku 14 km celkem terénem, tak na to naše těla rozhodně nebyla připravena :-), ale stihly jsme si dát i malou večeři před saunou a pak dvě hodinky, které naše těla opravdu ocenila. A protože dech se zklidnil, mohly pokračovat v nekončících debatách.
A ač nám přibývající čas ukrajuje léta , každým rokem si těch let společného přátelství vážíme víc a víc. Myslím , že jestli jsem na něco měla v životě štěstí, tak kromě ségry jsou to tyhle moje přítelkyně.
Postupně se prokoušu milionem fotek a přidám další část našeho slavení.
A co jste dostali, dali a nebo by jste si přáli třeba k padesátinám vy?
Mějte moc fajn start pracovního týdne!
Mohlo by se vám líbit
Komentáře
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie