VÍTÁM VÁS V NOVÉM ROCE!

Krásný den, přeji!

upozornění: dnešní text a fotky spolu moc nekorespondují :-)


Moc děkuji za milá slova v komentářích i mailech, moc se mi teď hodily.

Nemívám to často a většinou odezní s probuzením do nového dne.
Ale tentokrát mě na pár dní přepadla a ani probuzení do nového roku nepomohlo:-).
Mluvím o blbé náladě.

Už dlouho si připadám na všechno sama, muž má hodně práce a tak odchází kolem šesté a vrací se zase kolem šesté. Sedm dní v týdnu. Takže vlastně doma sice je , ale není.
A to je blbá situace, protože když jsem doma sama a muž na cestách, klidně si řeknu někde o pomoc , kde je potřeba chlapská ruka a nebo o hlídání dětí ve večerních hodinách.
Takhle je to na prd, protože mi přijde blbost nechat si pomáhat vrtat polici od někoho večer po práci zatím co můj muž by ležel v obýváku po práci :-).
Navíc každý kdo by byl schopen mi tu s nějakou prací pomoci už pomáhá mému muži :-).

No a nechat si hlídat děti, zatímco muž odpočívá ve stejném pokoji je taky blbost a i když mi řekne , že je pohlídá, tak z toho mám zase špatnej pocit já, že bych mu je nechala po celodenní práci na krku.

Během svátků byl s námi doma 2 a půl dne a z toho jsme byli jeden den v aquaparku.
Tam když jedeme, tak nás jede hodně a jsme tam opravdu celý den.
Já si tentokrát doslova ukradla 3 hodiny pro sebe, které jsem si užila v sauně.
Nádhera!
Moc mi to pomohlo fyzicky a myslela jsem si jak mě to nakopne i psychicky.
No nakoplo...
...ale dolů ze schodů.

Těsně před odjezdem mi ten blažený pocit narušilo marné hledání Adama v celém areálu a tak jsem se vydala za plavčíky aby mi ho vyhlásili tlampačem.
Zatímco jsem v kukani plavčíků diktovala jméno našeho ztracence, na jednom z monitorů, kde plavčíci sledují vstupy a výstupy skluzavek a toboganů jsem ho zahlédla.
Odvolala jsem tedy pátrání a poprosila plavčíky a by mi ukázali tu díru ze které vypadne.

Duševní pohoda samozřejmě v tahu a vlastně nevím ve které chvíli se o mě pokoušel infarkt víc, jestli když jsme ho nemohli najít, nebo po nalezení :-).

To byl čtvrtek.




Od té doby se mě tahle mrcha blbá nálada ne a ne pustit.
Na silvestra jsme měli v plánu poklidný večer a jen jsme zašli na skleničku a popřát si s místními kamarády a pak honem kolem deváté domů, protože to už zase vyrážel mezi lidi můj instantní synek, který tentokrát hlídal sám.
Děti cítily , že se bude něco dít a neusnuly před půlnocí ani na chvíli, ani Anička.
Já jo a muž taky.
Toho probudilo asi právě to řádění našich broučků, které díky blížící se půlnoci a zjištění , že jsou vlastně bez dozoru nabíralo na intenzitě.
Cuknul sebou a shodil první skleničku s vínem na zem.
To už probudilo i mě.
A tak jsme to uklidili a šli se připravit na vítání.
Sáhla jsem do skříně pro šampusky a šup, vázička která stála před nimi byla v kuchyni na tisíc kusů.
Tak jsem to znovu zametla a vyluxovala a šlo se vítat.
Na terasu.
Byl krásně teplý večer, tak jsme si dali na houpačku deku a ani jsme si nestihli sednout a cink, Andulka shodila lahev šampusu mezi šampusky.



Ale půlnoc přišla, rok 2018 taky a my shlédli náš a vesnický a městský ohňostroj a konečně jsme se dostali na místo,  kde jsem už pár hodin toužila být:-).

Trochu jsem doufala, že ráno budou prckové dospávat deficit, ale marně.
Andulka už v 6 rozrazila dveře s výkřikem "stávám".
Dopoledne jsme zajeli k babičce polít ubrus dětským šampusem a po obědě jsem si šla s dětmi lehnout v marné naději , že po vyspání bude líp.

Probudila jsme se dřív než děti , což bylo celkem pozitivní.
Ale dostala jsem chuť na něco slaného, ale ne chipsy a tak jsem sáhla po tortilových lupínkách s rajčatovou salsou ve sklenici.


Když jsem se snažila sklenici otevřít vyklouzla mi sklenice z ruky a to tak, že salsa byla všude.
Já ji měla ve vlasech, na obličeji, na všem oblečení, v botech, taky byla na všem co bylo zrovna na stole včetně svíček, vázy, cukroví a několika kusů čistého prádla a taky tam byl počítač a telefon.
Nechtěla jsem vzbudit děti a křičet nahlas všechna sprostá slova co mi šla hlavou a tak jsem rukou vztekle bouchla do pytlíku s tortilama, který prasknul a .....
... no když si to teď představím s odstupem času, tak se musím zasmát:-)))).

Na to, že jak na Nový rok, tak po celý rok asi raději už nevěřím...
leda by to znamenalo, že odolám všem nezdravým nástrahám v jídelníčku :-))).


Ale musím to zaťukat.
Dnes jsou děti ve škole a školce, muž s instant synkem v práci a já sama doma.
A to mi dost chybělo.
Být sama doma:-).

Dokonce mám pocit, že i počasí navzdory, se mi vrací energie .
A já si konečně můžu zase vychutnat  svoje hygge momenty.



Snad byla vaše změna letopočtů veselejší a nebo alespoň poklidnější:-).

Mějte se moc krásně!

Komentáře

Bětka píše…
Když se daří, tak se daří. Určitě brzy přijdou opět dny plné energie.
My skončili s naším nejmladším před Vánoci na JIPu s febrilními křečmi, pak honem doladit vánoční přípravy a dnes, když zbylí tři odešli do školy a my jsme s Tomáškem sami doma, dolehla i na mě pořádná únava.
Přeju pohodové dny plné energie:
Luci,no panejo, tolik štěstí v podobě střepů! Ale chápu, že to bylo dost o nervy. Tak snad už máte vybráno. M.
Plihalova píše…
Lucko,kdyz se dari tak se dari...v techto situacich si predstavuji nase prababicky...na vse byly samy,chlapi nefungovali a nemely ani ty nase pomocniky(aut.pracky,pap.pleny atd...atd..) Jen hezke dny.Krasny novy rok cele Vasi rodine.JP
Anonymní píše…

Lucie,Lucie....klííííííííííd:)

Tak teď já....když po předvánočním stěhovacím maratonu přišla únava...., tak jsem si vzpomněla, že oko i duši pohladím a od všeho uteču čtením.
A proto, že knihy jsou stále zabalené k krabicích, tak moje myšlenka putovala k Vám.

Obdivuji Vaši vytrvalost a odhodlán, elán , chuť prožít plnohodnotně život společně s dětmi, zachytit všechny ty chvíle, být součástí velké rodiny, všechno naplánovat a přitom nechat děti objevovat, zkoušet, podporovat je a rozvíjet, všechno jen tak mimochodem ...
Máte v sobě obrovskou vitalitu a i když přijdou chvíle bilancování a únavy, možná smutku......,tak já Vám chci říct, že jste báječná a děti mají skvělou maminku. Asi takovou, která jim nedá do ruky jen tablet, tisíckrát uklidí kuchyňský stůl, zamete rozsypanou mouku, utře podlahu od mokrých tapiček z běhání v dešti, skočí si k holiči na pánské a v noci namaluje nádherné pohlednice.
Jste jedinečnáááááááááá :)))))) Tailor
Anonymní píše…
Luci, preto u nás plechové poháriky, pribetónovaný nábytok a tehlové schody, žiadna dovolenka, behanie v dave, po vonku a na spoločenských udalostiach... nebol to oddych, ale ďalšie x-možností vymýšľať, vymykať sa, správať sa po svojom, veď vieš o čo ide...snívala som o tom,že raz osamiem medzi stenami plných kníh a nikdy neotvorím nikomu dvere a nikde nepôjdem...steny sú krásne tehlové, moc von nechodím, ale ešte ich dosť ostáva doma, ale z domu odišli tie knihy...
S mužom to poznám, neviem či je lepšie, keď bol roky mimo domu, alebo teraz, keď má kanceláriu doma, ale kvôli autizmu nie je úplne k dispozíicii...
Myslím, že ten najpravdivejší život je aj tak, keď sa to všetko sype, vtedy jasne človek volí najpravdivejšie, najvynaliezavejšie a najjednoduchejšie a odtiaľ sa vydá skutočne kvalitne správnym smerom...ja v týchto okamžikoch robím životné rozhodnutia:-)
Páči sa mi rada až spirituálna:
Ak prichádzate o nervy, zanechajte ich (tie nervy)...:-)))
papa!
Anonymní píše…
Pripojuji se tu k pani, ktera Vas jen chvali a ma proc. Take moc rada sluduji Vas blog a obdivuji, i to, jak zvladate svoje deti, ale i ty instantni, to by kazda nedokazala. A berte to porad jako pochvalu, ale kdybyste nasla v tu chvili, kdy byl nejvetsi neporadek, silu, a nafotila, urcite by se Vam nikdo nesmal!!! Preji v novem roce jen to nejlepsi! Jarka
Len píše…
Luci dnes musím napsat i já. Mám to teď úplně stejně.., jak s únavou, tak s dětmi (a to mám jen dvě), tak s partnerem (o vánocích s námi teda ale byl déle, jinak dost podobné) a nás navíc přemohla ještě i nemoc a byli jsme tak mezi svátky v nemocnici, obě děti naráz, já k tomu a ještě "své dny", takže mi do zpěvu taky moc nebylo. U Vás se vždy dobíjím! Ač to tak Vy možná nevidíte v takovýchto chvílích, hodně pomáháte jiným ;)... nadhled, inspirace, kreativita, úžasný domov i děti a Vy!
Anonymní píše…
jÁ SE S DOVOLENÍM TAKÉ PŘIPOJUJI K TAILOR,PROTOŽE MILÁ LUCI BYCH TO LÉPE NENAPSALA,ANI NEVITE JAK JSEM SE DNES TESILA ZE MÁM VOLNO A BUDU SAMA DOMA,NAPLÁNOVALA JSEM SI SAMÉ DOMÁCÍ PRACE,RANO VSTALA V OSM...A NEDELÁM NIC A JSEM TAK DNES SPOKOJENÁ,UŽÍVÁM SI DÁRKY A STROMEČEK A UŽ NEVÍM KOLIKÁTÉ KAFE A JE MI BLAZE,ZA CHVÍLI BUDE TMA A OD SVÍTÍCÍHO STROMEČKU NEBUDE TA PODLAHA POTAPKANÁ TAK VIDET,A CO, PRÁCE NEUTEČE,NÁŠ PSÍK TU LEŽÍ U KRBOVEK A BLAŽENĚ CHRNÍ A JAKO BONUS ČTU VÁŠ PŘÍSPĚVEK MILÁ LUCIE,A ...PROSTĚ JSTE BEZVADNÁ A JE MI S VÁMI FAJN...DAE
Lezarts píše…
...snad cizí neštěstí potěší, nám dnes v noci odešel pes do psího nebe:-(
Ale věřím, že až si odpočineš, tvoje pověstná dobrá nálada a kreativní múza se navrátí!!! Takové konce roku, jsou následky únavy z předvánočního stresu a upozorněním že je třeba něco změnit v rytmu života v roce nastávajícím.
Držím palce, ať je to rychle!!!
Anonymní píše…
Jak mají děti volno,tak to je konečná asi všude.Jsou všude,hlavně tam,kde nemají co dělat a je jich všude plno.Ale teď nastává chvíle klidu do jarních prázdnin a tak pořád dokola.Tak užívej zaslouženého klidu.Marie
evulekotule píše…
Lucie, držte se. Taky občas potřebuji být sama doma, ne vyrazit ven, ale být doma.
Anonymní píše…
Luci, já si vzpomněla na první dny po narození syna, kdy manžel odjel na služební cestu asi na 3 dny, já byla sama doma: zatopila jsem v krbu a kojila, mezitím vyhaslo, zatopila jsme znovu a znovu kojila, mezitím vyhaslo, zatopila jsem, začala vařit, kojila ... odpoledne jsem brečela našim, že tohle nezvládnu, že jsem za den nic neudělala ... můj taťka se rozhlédl a povídá: "no jo, fakt!" - a pak jsme se oba rozesmáli, ze mě to spadlo a blbá nálada byla pryč. Přeji ať i vám odejde stejně rychle. A ty střepy ... to bude moře štěstí v roce 2018! moc zdraví Peťula
Anonymní píše…
Dobrý den Lucko,musím se usmívat, u nás to vypadalo dost obdobně.Taky máme tři děti.A závěr?Když už jsem se těšila,že kluci půjdou do instucí,tak mladší má zánét spojivek,tak zůstal doma hned a toho staršího jsem si autobusem neb nám nejede auto,dovezla domu s bolestmi břicha.Tak třeba budu odpočívat příští týden:)Dit
Anonymní píše…
Milá Lucie,vůbec se nedivím, že máte všeho dost. Člověk nemůže do nekonečna žít v takovém zápřahu jako vy, 3 malé děti, velký dům a vše okolo, na všechno v podstatě sama...je potřeba si občas sobecky zařídit čas jen pro sebe a pokud je možnost,tak tu smečku svěřit někomu na hlídání.Máte toho zkrátka plné zuby a nemusíte mít výčitky,naprosto vás chápu. Snažte se ukrást si občas chvíli pro sebe, mimo domov a dosah dětí. Držím vám palce, ať se vám to daří a přeji vše dobré v novém roce. I.N.
Kamila píše…
Milá Lucie...
asi je nás takových vic...manžel v práci, děti pořád jen se námi, všechno na nás leží...Když je to normálně přes rok, tak člověk funguje a nějak to dává...ale jakmile přijdou svátky, výlety, oslavy...a člověk něco očekává...joooo pak jsou z toho depky!
U mě nejvíc zabírá...opravdu jen nic neočekávat, spoléhat se jen na sebe...a pak je občas člověk i mile překvapený:-)
Vy jste mou inspirací, jste přesně ta ženská, která se z toho všeho nezblázní a ještě se zasměje...mám moc ráda váš humor a často se při čtení vašich humorných příspěvků směju nahlas! Jen tak dál! :-) Kamila
EMa píše…
Zdravím všechny tady,
mám dojem, že si za ty nálady /mám to podobně/ můžeme trošku samy?
Dít se takové nepříjemnosti třeba vlétě nebo jindy, tak to tak neprožíváme.
Ale samy si vánoce představujeme při vší té adventní snaze asi idealizovaně,
ony potom do romantických představ mají daleko a my to bereme téměř jako osobní selhání.Ale věřte - i o vánocích se umírá a dějí se mnohem horší věci...
I když je to zase jen rutina - jídlo, úklid, prádlo etc., pár hygge chvilek
přeci jen bylo a o to přece jde.
Všem tady do nového roku dobré zdraví, hodně sil a mějme samy sebe rády.
Ev@
Anonymní píše…
Milá Lucie, byla jsem sama 8 let s dvěma kluky,tatínek byl pouze víkendový. Nic moc dobrého to nepřineslo, leda to, že jsem si je vychovávala dle svého a je to teď poznat - kluci jsou fajn a každou chvíli mi řeknou jak mě strašně milují a jak jsem báječná. Leč jsou věku kdy už potřebují chlapské hovory a na to je otec nejlepší.Je také pravda, že jsem za ty roky co jsem na ně byla vpodstatě sama zjistila, že zvládnu všechnu a že si umím vše perfektně zorganizovat:). Jen to nesmí nikdo moc vědět(manžel),aby toho nezneužil(jak to tak muži obecně dělají). Takže bacha, bacha - Vy si Lucie udělejte 1xtýdně čas pouze pro sebe i když by Vás to mělo stát peníze za nějaké hlídání a prchněte z domu(na chvilku). Dost Vám to pomůže a zbytek rodiny si Vás začne víc cenit. A to myslím zcela vážně. Nic neosvěží tak dokonale, jak hovory s kamárádkou u vína o rtěnkách(či jiných nezbytnostech), případně sauna, případně cvičení či něco jiného:):).
Přeju krásné dny :).
katka z km
Šárka píše…
Milá Lucie, na každý Váš příspěvek se těším a následně se stydím, že toho tolik jako vy nezvládám a že to snad ani není možné, vše je tak dokonalé - nazdobený interiér, aktivity pro děti, malování, šití, dovolené, domek na zahradě, zahrada....nechápala jsem a nechápu. Tento příspěvek ukázal, že i vy máte slabší momenty, kdy vše není tak dokonalé a máte na ně právo. Pro mne jste stále tou superženou a supermatkou......Ráda se na Váš blog chodím inspirovat, jste prostě úžasná
Žensvět píše…
Bože, tak nádherné prostředí <3

www.mummysweetbaby.blogspot.cz
Plihalova píše…
Hygge--- prachobycejne flakani , lenoseni,odpocivani???Ano i to se musi umet.Hezke dny.JP
Anonymní píše…
Luci,moc zdravím.Tak to jste měli doma tedy veselo.To co jsi psala,tak to by nevymyslel sebelepší spisovatel.To se musí fakt prožít a zažít.Papa Lenka.K
Šárka S. píše…
Lucko, to znám, můj drahý celé dny v práci a já sama s dětmi... ono to leze na mozek ať člověk chce či nechce. Tyhle stavy jsem tento (vlastně minulý)rok měla často ;( i se slzami v očích. Je to těžké, ale vždy je něco za něco ;) ... a střepy jsou jen a jen štěstí, rozhodně bych tomu věřila ;)
Anonymní píše…
Luci, s tim muzem Vam to nezavidim,je to vycerpavajici a demotivujici situace.Zazila jsem to dva roky a dodnes mam z toho vycerpani zdr.nasledky.To jste skvela,ze to takhle jeste zvladate.Jinak ja videla stromecek jeden den,cukrovi par kousku a od te doby jsem totalne odpadla tyden v horeckach se zapalem plic,atb nezabrala tak mam dalsi dvoje jina. Ze byl Silvestr vim z doslechu za oknem.Manzel si uziva deti jako si je za ty roky neuzil.Pekne dny,bude lip!Katka
Zuzana píše…
Tolikrát jsem Vám chtěla napsat, že bych prosila radu, jak to všechno zvládáte, zrovna před pár dny jsem říkala manželovi, jak mi někdy pomáhá vědět, že jsou ženy, které také žijí v domě skoro na samotě, říkala jsem mu, to víš, ta Lucka, zdá se mi, že taky nemá chlapa skoro doma, taky žijou, se mi zdá, trochu mimo civilizaci...a to má ke všemu děti tři!!!:) Musim říct, že po přečtení shora napsaného jste mi ještě bližší:), byť trochu závidím den pro sebe, to u mě ještě dlouho nehrozí, zas je to moje rozhodnutí, takže si nemohu stěžovat, že?:) Přeji, ať je líp.
Anonymní píše…
Teď to možná pro nějaké škarohlídy bude vypadat jako fanklub, ale to je mi jedno, protože, Lucie, já se taky připojuju. Obdivuju tu Vaši vitalitu taky, sama jí mám mnohem mnohem míň, ty blbé nálady zvládám podstatně hůř, ale občasné nakouknutí k Vám mě vždycky pozitivně naladí, ovlivní, nakopne, pomůže.... díky Věra
Káťa píše…
jsem ráda,že tohle píšete..tey ne že bych vám to přla,ale staal jste se pro mě uvěřitelnější:) prtože já si kolikrát říkala- jak to může zvládat, vždyt je pořád na všechno sama, já bych se zbláznila..a mě by to netěšilo a asi by muselo dojít k zásadní změně..vím vím peníze co manželé nosí..ale ta cena je vysoká...žena potřebuje oporu a přítomnost muže a děti taky...já bych byla smutná a říkala jsem si ,jak to můžete všechno zvládat a nikdy si nestěžujete ani náznakem..brala jsme to jak blogovou stylizaci..přeju vám, at to co je trocha rozbité a hlásí se o pozornost rozbíjením, at se to spraví:)
Leona píše…
Souhlasím s každým slovem. Lucka má můj hluboký obdiv.
Anonymní píše…
Luci musí to být velmi náročné, starat se o tak veliký dům, zahradu, 3 malé rošťáky a být na všechno sama. Moc Tě obdivuju, jak i přes to všechno si dokážeš každičkou chvíli života užívat a ještě pro děti vymýšlet různé aktivity a ještě vše zachytit na foťák a pak nám tady díky tomu rozdávat radost a energii z Tvých fotek a článků! Jsi skvělá! A drž se! Musí to být náročné, když je Tvůj muž tolik času v práci. Můj je občas v práci déle a už to mě štve. A to ještě jezdí domů brzo oproti Tvému muži. Zatím nemáme děti, ale stavíme si sami dům a je kolem toho spousta práce a starostí. Měj krásné dny a vydrž! Špatná nálada časem určitě přejde. S příchodem jara a sluníčka určitě! :-) Moc se na to těším! :-) Papa
Anonymní píše…
Nevím, ale trochu to uráží, věta Snad cizí neštěstí potěší..je trochu mimo. A zrovna ještě na takovém blogu plném normálních lidí. Takže Lezarts, ne, cizí neštěstí opravdu nepotěší!Alespoň lidi podobně smýšlející jako paní Lucie ne...Hana H.
Anonymní píše…
Už jsem to zde jednou psala, obdivuju Vás, hlavně proto, že to všechno zvládáte sama. Často na blozích (píše se to tak?:-)) přicmrndávájí ženám i chlapi, se vším jim pomáhají, pořád ty ženy chválí, podporují na každém kroku, prostě tvoří s blogerkami tým. To se to pak všechno zvládá. Ale Vy jste na to tak trochu sama. Já to mám doma taky tak, takže proto k Vám chodím nakukovat a čerpat motivace. Mějte se krásně Hana H.
kašpinka píše…
Vy toho Lucie zvládáte strašně moc, já to nechápu. Ale prostě vždycky se nedaří. U nás na Štědrý den "jen" rozbitá sklenice, rozražený ret osmileté dcery (při sezení na gauči u pohádky, záhada), naražený loket pětileté dcery (nevybrala zatáčku do pokoje), i tak jsem byla na nervy a chtěla odejít do lesů...
Jarča píše…
Téda smekám klobouk,sice znám tyhle situace taky ale z tolika děti i těch instantních bych asi zbláznila, vlastním ,,pouze" dva kousky zato jsou opravdu exklusivní,tak hodně sil v novém roce a věřte že se na tom časem zasmějete a bude líp.
Míša píše…
Lucie mám moc ráda Tvůj blog, sleduju i Instagram. Díky za články a fotky a inspiraci! U nás podobné, manžel pracuje do večera. Akorát mám děti jen dvě, a nemáme dům. Furt jen lítám kolem dětí, domácnosti, všude hory prádla. Pro mě je největší svátek, když manžel vezme děti a odjede s nimi k rodičům přes noc na víkend, poslední dobou to už skoro vypadá blbě, že k nim nejezdím, ale přece tam nepojedu, když můžu být sama doma :-)Moje doporučení: za každou cenu si urvat pravidelně aspoň jeden večer v týdnu pro sebe, a vypadnout někam z domu! (protože doma, i když se zamčeš v ložnici, tak tě nakonec stejně dostanou)
Dáša F. píše…
Lucko, i když jsi měla dny Blbec, mne si hodně pobavila. Smála jsem se nahlas a ještě směju. :o) Někdy se opravdu nedaří a pak člověk propadá špatné náladě, která se stupňuje s každým malým nezdarem. Ale nakonec jsi vše zvládla a doufám, že máš letos vybráno.
Přeji již jen příjemné dny plné sluníčka. D.
Lucie Living píše…
Ajaj, no tak vida, nemoci se nám letos naštěstí během svátků vyhnuli. Moje blbá nálade je zdá se pryč a tak doufám , že i vaše nemoce. Pohodový rok přeji!
Lucie Living píše…
Marcelko taky doufám, že to byly střepy štěstí :-))). Vše to nej do nového roku!
Lucie Living píše…
Jiřino moc děkuji a přeji taktéž!
Lucie Living píše…
Moc Vám všem děkuji za tolik chvály, ale veřte , že je toho milion co nestíhám a nezvládám, ale možná to že si píšu hlavně to co jsem stihla a udělala a zažila funguje jako taková samoterapie :-))). Kdybych si totiž pasala to co jsem nezvládla možná bych se brzo přivedla do deprese:-). Přeji spoustu energie do nového roku!
Lucie Living píše…
Alenko, díky za radu. Většinou se mi daří ty nervy nechat jít :-))). Taky to mám tak , že ve vcypjatých situacích se nakonec nějak dokážu nastartovat a nějak vše vyřešit a jak píšeš mnohdy udělat zásadní životní rozhodnutí. Zdá se , že už jsem zase našla pevnou půdu pod nohama ...doufám :-))). Přeji mnoho sil a mnoho pěkných chvil v novém roce!
Lucie Living píše…
Len , moc děkuji a vidím, právě s odstupem času, že šlo o prkotiny . Nemoci se nám vyhnuli a naštěstí i "mé dny" (což je taky akapitola sama pro sebe) už byly za mnou :-))). Je to zajímavý, jak stačí pár drobností, co se nakupí a člověk se sype paradoxně možná víc, než když jde o něco mnohem vážnějšího . Tak pevné nervy, mnopho sil a hlavně spousty pohody v tom novém roce!
Lucie Living píše…
Renátko, díky myslím , že blbou náladu už jsem zahnala. Je mi moc líto, že vám hned v úvodu roku zemřel pejsek, cizí neštěstí potěší, když končí dobře a nebo když jde o h....:-), tohle nepomáhá . Ale s tím rytmem života je to sakra pravda! Mnoho sil a mnboho pěkného v novém roce!
Lucie Living píše…
Marie díky, je to fakt. Ale já si vždy říkám, jak to zvládají ty ženy co mají dětí mnohem víc a třeba ještě děti učí doma. A já se občas až stydím, že jsem ráda, že jdou děti do školy a školky a to tam ti moji chodí rádi a s nadšením.
Pohodové dny celého nového roku přeji!
Lucie Living píše…
Evule vše nej do nového roku! Přesně. Být sama. Tak ať je "být sama v novém roce houšť!
Lucie Living píše…
Peťulo díky, zdá se že blbá nálade je pryč, prostě jen pár drobností na jedný kupě a člověk se hned sype :-). Přeji mnoho sila apevné nervy v novém roce !
Lucie Living píše…
Zdravím Dit a přeji ať je lépe! Vš nej do nového roku!
Lucie Living píše…
Díky, už je líp, ale je pravda, že se musím naučit ukrást ten čas pro sebe , to pomáhá :-). Přeji také tak v novém roce!
Lucie Living píše…
Kamilo, moc díky. Myslím, že je to pryč a vrací se mi chuť do života, pravda asi to souvisí s odjezdem instatních dětí a odchodem mých dětí do školy a školky, ale zase té enargie pak na víkend :-)))! Přeji vše nej do nového roku!
Lucie Living píše…
Emo díky, je to tak určitě si za to můžeme samy, ale tedy za léta svých zkušeností,už si svátky rozhodně neidealizuji a to že se dějí mnohem horší věci vím, prostě to je život. Možná právě proto se člověk víc sype , když se nakupí několik drobností, zatímco na řešní těch púodstatných věcí sil ani energie neubývá (až ve finále) , tak to míávám zatím já. Ale je to tak, pár chvil kdy nejsem pro nikoho podstatným článkem jeho žoivotra a je mi hned líp :-))). Přeji vše nej do nového roku!
Lucie Living píše…
Katko díky, to že zdrávo udělat si občas čas jen pro sebe vím, jen se to hůř uvádí do praxe:-))). Přeji pohodový rok 2018!
Lucie Living píše…
Moc díky za milá slova , ale já mám sama podobné pocity u čtení jiných blogů :-). je na světě mnoho superžen a supermatek, které toho zvládají ještě mnohem víc. Ale nakonec si musím říct, času máme každý stejně, ale pravdou je , že někdo je už díky genům víc organizovaný, klidný a disciplinovaný a pak toho zvládá víc než já (a to nemluvím op tom , že má určitě i ty děti klidnější :-))) ) . Moc děkuju a přeji mnoho sil a energie do roku 2018!
Lucie Living píše…
Moc díky a vše nej do roku 2018!
Lucie Living píše…
Lenko díky, to je život, ten nejlepší spisovatel:-). Přeji pohodový nový rok!
Lucie Living píše…
Šárko děkuju moc, já to taky beru tak, že je to dočasné. je mi jasné že až budou prckové starší trochu opadne ten pocit, že musím být neustále ve střehiu a k dispozici a jsem moc ráda, že se navzájem mají, protože vlastně všechny moje děti se mají navzájem fakt rádi (zatím...a budu doufat, že jim to vydrží :-))) ) Sama jsem si zrovna letos říkala jak se blaženě usmívám, když vidím, že spolu velcí kluci mého muže komunikují, kupují si dárky a nebo si volají o radu. Jo a ty střepy štěstí ...to bude nářez :-))). Přeji mnoho sil, energie a všeho dobrého v novém roce!
Lucie Living píše…
Katko, tak vidím, že tady mohu přát do nového roku jen a jen zdraví! Ať je brzy lépe. A přesně to je to, čeho bych se nerada dobrala, nějakého kolapsu a nemoci. Tak letos budu bojovat o čas pro sebe v rámci zachování zdraví celé rodiny(já myslím, že to prospějě všem :-)) . A je zajímavý jak ti chlapi dokážou v krizi fungovat jako nikdy. Držte se všichni ať je lépe !
Lucie Living píše…
Zuzko moc díky, ale já se rozhodně necítím, že bych mohla radit. Já snad jedině mohu poděkovat někam nahoru, že mám ve vínku moc si věci nepřipouštět a nebrat se tak vážně. To je asi rada největší. Tak jako den pro sebe by byl fajn, já mam spíš dopoledne pro sebe a co si budem povídat, většinou je strávím, nákupem a úklidem a zařizováním všeho co nechci zařizovat s dětma :-). Ale plánuju začít znovu běhat, to by mohlo některé ráno klapnout:-). Přeji mnoho sil, energie a elánu do nového roku!
Lucie Living píše…
Katko díky, ale jestli vše zvládám, tak snad jen proto, že musím. A je milion věcí co nezvládám i když bych chtěla, ale už jsem to tu psala, kdybych psala o všem co nezvládám uhnala bych si deprese :-). A na tom rozbíjení možná něco bude...už se snad blýská na lepší časy někdy kolem února :-))).Přeji vše nej do nového roku!
Lucie Living píše…
Moc děkuji a zdá se že špatná nálada je pryč. Přeji vše nej v novém roce!
Lucie Living píše…
Hanko díky, budu doufat, že letos by se zase mohl muž po dlouhé době do nějakého přicmrdávání zapojit, nějakou naději vidím tak od konce února :-))). Přeji pohodový rok 2018!
Lucie Living píše…
Jarčo děkuji. Měla jsem na mále , ale už je to v pohodě, samota zabírá nejlíp :-))). Pěkný nový rok!
Lucie Living píše…
Tak to já naprostu chápu:-). a mít ten luxus noc pro sebe ...ou jééé to by byl teprve příval energie, protože úplně nejnáročnější je to, že padne tak 5:30 až 6:00 a je jedno jestli víkend nebo pracovní týden, Andula rozrazí dveře z pokojíčku s širokým úsměvem a slovy "stávám" "mama, max, adam stavam!"...a je vymalováno. Zajímavý je , že Adam to neregistruje a Max už občas taky ne , mama jo :-))). Mnoho zdraví, štěstí a pohody v roce 2018 !
Lucie Living píše…
Dášo díky, dny blbec už jsou snad pryč a už se tomu taky směju :-). Pohodový nový rok přeju!
Zuzana píše…
děkuju Luci:)
Lucko, asi by mě trefil šlak :)) Ale Nový rok jste přivítali a blbá nálada jednou odejít musí... naštěstí. Mějte se krásně, krásný celý rok 2018 a moc se těším na vaše další články :) Šárka
Anonymní píše…
Obdivuju vaše akvarely i přírodu kolem domu a ráda čtu váš blog. Čemu vůbec nerozumím, je to nyní tolik populární hygge. Přece kdo si dovede udělat pohodu, ten si ji udělá a nepotřebuje k tomu studovat teorii z příruček a chystat si rekvizity (svíčky, deky, ponožky, kakao). Je to podobné jako jiná moderní vymoženost zvaná prokrastinace - nic takového neexistuje, jen lenost :-)
Radka píše…
Lucko,Vas blog ctu pravidelne a tentokrat jsem mela pocit jako bych ten prispevek psala ja sama nebo ma nejblizsi kamaradka Dana.Posledni dobou mam stejne pocity jako Vy a taky se mi stava,ze jsou dny,kdy se vsechno "sype".Po 6 hodinach spanku se ctyrmi probuzenimi od mladsi dcerky, cely den s dcerami zavrena doma kvůli ryme a kasli,do toho chystat veci na vikend k rodicum,varit,pect,sit ozdoby pro vsechny,kdo me poprosil,planovat,jak se dostanu na vanocni pracovni vecirek (kam me zvou,ikdyz jsem na materske,a kontakty udrzovat musim) mamzel do sedmi v praci,me klekne mycka,do toho me prestava pect trouba a rozbiju hrnec...Ja pak kricim kvuli prkotinam na holky a pak litostive brecim.A pak se zase smeju,jak holcicky blbnou a delaji modelky.Dnesni doba uz takova je.Mame domy,auta,vymozenosti a moznosti cestovat a penize k tomu,ale je toho na nas moc.Ale jsme silne a nakonec to zvladneme.A chce to cas pro sebe. A treba si ho vydupat,aspon obcas.

Za nas za ostatni maminky rikam,nejste v tom sama a zvladate to perfektne!

Populární příspěvky z tohoto blogu

poloostrov Hel Polsko

novinky...

Stědrý den...