Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

nabírá to...

...na obrátkách . Krásný den přeji. Venku se nás počasí snaží usmažit. Ta vedra mi dávají zabrat. Čím dnešní psaní začít? Asi bude trochu nesourodé, protože se toho děje opravdu hodně najednou :-). Na jednu stranu je fajn, že všechno pěkně odsejpá, ale na druhou stranu se začínám cítit dost pod tlakem. V úterý, kdy bylo doslova peklo na zemi, jsem byla na scintigrafii skeletu. Víte, na různá vyšetření kvůli téhle, řekněme strašidelné, diagnóze jezdím už asi šest let. A teď se něco změnilo. Za ty roky jsem vždycky jela jen k lékaři, jako tunelem. Vyřídit, co je potřeba, a zase domů. Tentokrát jsem měla po aplikaci radioaktivní látky dvě hodiny času. Dřív bych je proseděla v čekárně, maximálně zašla do parku a v hlavě měla jen čekání. Tentokrát jsem se šla projít, obdivovala domy a jen tak vnímala lidi kolem sebe i atmosféru parného léta v hlavním městě. Nakonec mě ale nesnesitelné horko zahnalo na kávu do klimatizovaného obchodního centra. Čekání na výsledky mě upřímně už tolik nedrtí. ...

BEZ NEMOCÍ



Přeji prima start nového týdne! 



To jaká je to pohoda, když doma nikdo nemarodí si většinu času ani neuvědomuji.
Po minulém týdnu jsem byla vděčná za obyčejný víkend, kdy se u nás
 v noci spalo a přes den řádilo:-).

Pravda nikdo se s námi moc nechtěl kamarádit, ale to se ani nedivím :-))).
Dnes už jsme zase ve starých kolejích a já si právě dávám doma kafe, sama, v úplném tichu.
A moc si to užívám :-))).

Abychom se tedy zdrželi větších kolektivů, zůstali jsme o víkendu zase v lese.
Ale bylo tam moc fajn.
Tentokrát jsem si nezapomněla vzít nosítko a tak jsme si udělali delší trasu.

Ze začátku Andulka celkem v pohodě šlape.


Všechno jí zajímá a moc ráda by se vyrovnala klukům v lezení na stromy a pod stromy a k potoku a v klepání stromky aby z nich spadal sníh...


...ale zatím jsou kluci o dost rychlejší:-).


Ovšem když dojde na sváču, tak je Andy skoro první:-).


A tady mi taky končí sranda.

Andulka nechce dál chodit, musíme dělat tuli tuli po každých pár metrech a ani ty bonbóny v kapse už tak nezabírají.
Na Maxe jo:-).



A tak dál pokračuju se zátěží.
Andulka je totiž velký "troublemaker"  i co se nošení týká.
Když ji vezmu na krk nebo na záda, vůbec nespolupracuje a klidně se zakloní tak, že nemít někoho za mnou kdo ji jistí, jdeme k zemi obě.
Ve chvíli kdy ji vezmou za ruku dva, přestává používat nohy, buď se jen pověsí a nohy tahá za sebou a nebo vyvine alespoň úsilí a nohy sama zvedne a nechá se nést zavěšená:-))).

Jakkoli se jí snažím nést, neobejme vás nohama a rukama, jako každý normální mládě, ale celou situaci komplikuje , protože ona chce zrovna koukat jiným směrem než se ji snažím nést .

A tak nosítko to jistí, ona si v něm tak různě visí na všechny strany a dokud má i co přikusovat, tak to jde :-))).


Pravdou je, že včera večer to trochu pocítila moje záda a díky občasným spadlým stromům přes cestu jsem zjistila, že moje kondice je ve velmi ubohém stavu.
Ale v lese je tak krásně:-).



A dokonce to řekl i náš skoropuberťák, který si cestou do lesa frfňal pod fousy,
 že to zase bude nuda, ale to on vždycky a nakonec se mu tam líbí.

Historicky první selfie mých dětí:-).


A protože o víkendu byly děti plni energie, vařily si samy.


Lívance.



Mějte pěkné pondělí!

Komentáře

  1. Z mé strany nefalsovana zavist...za ten les, pobyt venku, děti,co si samy udělají večeři, ale hlavně to zdraví, i když vám ho vsemmoc preju:), vlastně ho přeju vsem. Pekne dny. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné fotky, Lucko, procházky v lese taky miluju, spolehlivě dobíjí energii :)

    OdpovědětVymazat
  3. Z fotek dýchá moc příjemná nálada:), Andulka je frajerka, i tak mi přijde, že chodí dost na tak malou holčičku:)

    OdpovědětVymazat
  4. juuu ...no pul roku jsem tady nebyla...Andulka jaaaak vyrostla....momentálně i já jsem 6 týdnů s angínou...hloupou angínou doma ..a to se bojím abych nechytla chřipajznu




    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie