nabírá to...

...na obrátkách .

Krásný den přeji. Venku se nás počasí snaží usmažit. Ta vedra mi dávají zabrat.

Čím dnešní psaní začít? Asi bude trochu nesourodé, protože se toho děje opravdu hodně najednou :-).

Na jednu stranu je fajn, že všechno pěkně odsejpá, ale na druhou stranu se začínám cítit dost pod tlakem.

V úterý, kdy bylo doslova peklo na zemi, jsem byla na scintigrafii skeletu. Víte, na různá vyšetření kvůli téhle, řekněme strašidelné, diagnóze jezdím už asi šest let. A teď se něco změnilo. Za ty roky jsem vždycky jela jen k lékaři, jako tunelem. Vyřídit, co je potřeba, a zase domů. Tentokrát jsem měla po aplikaci radioaktivní látky dvě hodiny času. Dřív bych je proseděla v čekárně, maximálně zašla do parku a v hlavě měla jen čekání. Tentokrát jsem se šla projít, obdivovala domy a jen tak vnímala lidi kolem sebe i atmosféru parného léta v hlavním městě. Nakonec mě ale nesnesitelné horko zahnalo na kávu do klimatizovaného obchodního centra.

Čekání na výsledky mě upřímně už tolik nedrtí. Daří se mi držet nastavení, že tím, co neovlivním, se zbytečně nestresuji. Situaci budu řešit, až budu znát výsledek.

No ale abych nebyla tak nad věcí, připravil mi nemilé překvapení Blogger, když mi v úterý večer zablokoval blog nejen pro čtenáře, ale i pro mě.

To byl šok. Chvilku možná až infarktový stav :-). Bylo by mi opravdu hrozně líto přijít o těch patnáct let, které jsou místy až deníkovými zápisky. Sama se na blog často vracím a hledám, co jsme kdy řešili nebo jak jsme něco dělali, třeba když se se ségrou přeme, jak to vlastně tehdy bylo. A moc bych si přála, aby se k blogu jednou mohly vrátit i moje děti a připomenout si, jak jsme žili, co jsme podnikali a co jsme spolu tvořili.

Někde nastala chyba. Buď blog někdo nahlásil jako závadný, nebo systém vyhodnotil něco jako problém a automaticky ho zablokoval. Naštěstí po odvolání blog do 24 hodin vrátili s tím, že proběhla podrobná kontrola a je zcela v pořádku. Hned jsem udělala zálohu a teď plánuji ještě jednu věc – pokud se mi to podaří, chtěla bych dětem vytvořit tištěnou kopii blogu. Jenže... blog má už přes 1 600 článků. No, ne že bych jinak neměla co dělat. 😅

Stěhováci mi už dovezli bedny, takže se snažím každé dopoledne třídit a balit a odpoledne beru vysavač, čisticí prostředky a jedu do bytu. Včera mi Adam s kamarády pomohl odstěhovat nábytek, který jsme dostali od ségry. Dnes mi dovezli televizi a lednici. Samozřejmě jsem si přečetla její rozměry, ale dokud ji člověk nevidí naživo, úplně si to neuvědomí. Ta velikost opravdu odpovídá ceně. Lednice s mrazákem je menší než já... 

No, aspoň mám jistotu, že neutratím majlant za zásoby potravin :-)

Snažila jsem se vyčistit parkety, ale tady by to chtělo odborný zásah. Na ten nemám ani povolení, ani finance. Vyčistila jsem tedy, co se dalo, a uvidím, co nakonec zakryje nábytek.

Objednala jsem si také na zkoušku samolepicí „jako dřevěné lamely“ a už mám vytipovaných pár míst, kam by se mi hodily. Myslím, že retro dlaždičky nějaká úprava nemine. Všechno ale musí být co nejlevnější, s co největším efektem a hlavně s možností vrátit byt kdykoli do původního stavu. To je holt realita nájemního bydlení.

V každém případě tahle vychytávka půjde na skla retro dveří do dětských pokojů. Přesněji na ta skla která dveře zdobí a která mě trochu děsí. Polepím je z obou stran. Kdyby náhodou děti předvedly svůj temperament, třeba to sklo aspoň udrží pohromadě. Už mi několik lidí vyprávělo, kolik dveří jako děti vysklili, a přitom to byly prý samé klidné a vzorné děti. Možná bych těm mým měla ty dveře rovnou vysadit a místo nich pověsit korále. :-D

Během dne se mi také podařilo spojit s mojí onkoložkou a vyslechnout si tu nejhezčí zprávu. Kosti mám naprosto v pořádku.

Hurááá! ❤️

 

A ještě jedna dobrá zpráva. Jizvy jsou zhojené a konečně mi dovolili chodit se koupat. Pravou stranu bude potřeba pořádně rozcvičit. Tkáně jsou tam hodně poškozené a přirostlé, ale věřím, že to postupně rozhýbu. Na druhou stranu je od operace teprve pět týdnů a bolest je pořád znát. Není nijak silná, ale na dotek je to stále citlivé a na boku vydržím spát jen chvíli a ještě s pečlivě vypodloženými polštáři zepředu i zezadu.

Tak tolik moje dnešní trochu chaotické povídání. Snad se mi podaří dát tomu plánovanému stěhování brzy trochu řád.

A ještě jednou děkuji za všechny zprávy, které mi přišly po zablokování blogu. Ani jsem netušila, kolik z vás by jeho zmizení opravdu mrzelo. Moc si vážím každé zprávy i vaší podpory. Doufám, že už se nic podobného opakovat nebude. ❤️

Opatrujte se, užívejte si léto a ochlazení na pouhých 30 °C! 😄

Lucie