Sbohem ...

...náš parťáku ❤️

Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami.

Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil.

Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu.

Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle. Nezůstaly jen fotografie. Zůstaly všechny ty chvíle, které nám dělaly radost, vytvářely úsměv na tváři. 

Děkujeme Artíku, že jsi byl součástí našich životů.

Opatrujte se .

Lucie