Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Další kousek...

...do mého šatníku v barvě čokolády! Krásný den přeji! Nejprve díky za tip u minulého příspěvku na Mapy.cz, opravdu tam jsou dohledatelné ty zastávky, což mi hodně pomohlo. Andulce naopak hodně pomohl ten trénink a tak už se toho cestování nebojí. Nicméně v pondělí ten autobus nejel vůbec. 😂 Teď jsou děti u táty, takže update našeho cestování busem bude zase za týden. 😅 A teď k tomu šatníku. Myslím, že můžu napsat, že oblečení nakupuji málo. Určitě mnohem méně než ženy kolem mě.  Až si právě občas říkám, že bych si něco měla koupit. Ale je pravda, že po nových džínách už jsem pokukovala dlouho. Jenže tím, jak nakupuji zřídka, nemám vůbec přehled o své velikosti a už vůbec ne přehled o značení velikostí v různých obchodech. Což třeba kolegyně v kanclu mají v malíku. Většinou to vypadá tak, že vezmu v obchodě tři kousky, jdu do kabinky, abych zjistila, že mi nic nesedí a že se mi vlastně nic nakupovat nechce. Ale tentokrát jsem měla i chuť opravdu něco koupit, a tak jsem se ro...

Sbohem ...

...náš parťáku ❤️


Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami.





Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil.










Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu.




Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle. Nezůstaly jen fotografie. Zůstaly všechny ty chvíle, které nám dělaly radost, vytvářely úsměv na tváři. 

Děkujeme Artíku, že jsi byl součástí našich životů.



Opatrujte se .

Lucie


Komentáře

  1. Lezarts
    Už třikrát jsem se musela smířit s odchodem psího miláčka. Sice poslední dva se dožili úctyhodného věku 18 a 15 let. O to horší že ten poslední následoval půl roku po smrti manžela.
    Každý odchod blízkého člověka či zvířecího přítele naše duše potřebuje zpracovat. Jeprýma moci si o tom

    OdpovědětVymazat
  2. P.S.
    Oprava nějak jsem se překlepla
    Je báječné se s někým podělit o hezké suvenýry!

    OdpovědětVymazat
  3. To je mi líto...každého, kdo přijde o milovaného parťáka. Už jsem to zažila a ještě jednou mě to čeká, jen doufám, že až zadlouho.

    OdpovědětVymazat
  4. Je mi to moc líto🥲

    OdpovědětVymazat
  5. Náš parťák odešel po skoro 17 letech a dalšího už nemáme. Ta bolest je velká. Držte se všichni.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný a šťastný pejsek 🐶🌈☀️

    OdpovědětVymazat
  7. To je mi moc líto. Taky máme pejska, tento týden vyla na operaci, tak to byly strašné nervy. Jsou to opravdu členové rodiny a milujeme je. Šárka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie