Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

První buřty...

 ...chutnají nejlíp! Přeji pěkný strat pracovního týdne. V předpovědi počasí nám slibují jarní teploty, tak se na ně už moc těším a odložila jsem zimní svrchníky s tím, že tento týden už opravdu proběhne obměna šatníků. Další známkou jara jsou pro mě první jarní buřty opečené venku. Já na ně mám vždycky po zimě obrovskou chuť. Je to vlastně takový milník  a znamení, že teplé dny už jsou nadohled. Opravdu už to teplo potřebuji, cítím jak tělo potřebuje načerpat tu energii a s každým teplejším dnem mám víc chuti do života, tím myslím třeba úklid a nebo právě to třídění šatníku. Letos už jsem se do toho málem pustila, ale bylo by to předčasné. Takže zatím mám jen uklizené čepice rukavice a šály a stejně jsem ještě hledala čepici pro Aničku na víkendový pobyt:-). Mě čeká pracovně nabitý týden a víkend s mýma nejkama. Na který se opravdu moc těším, ale zatím se nebudu rozepisovat, nechci nic zakřiknout :-) Je pondělí a já cítím, že si budu muset sednout a sepsat si plány, protože s...

Po dešti...

 

...v lese

Měkoučko - vlhko - dýchatelno.

 



O víkendu jsem si udělala čas jen pro sebe. Šla jsem sama – s foťákem a otevřenýma očima. Všude kolem mě probíhala doslova exploze zeleně.



Nové větvičky na jehličnanech byly tak čerstvé, až se člověk bál dotknout. Na listech se třpytila voda a les voněl jako za mého dětství.







Chyběly mi jen holínky, což jsem si uvědomila když jsem začala cítit mokro v teniskách:-)



Les doslova nabízel různé pocity.

 V místech, kde slunce dosáhlo až na lesní půdu, byl vzduch hřejivý a lehký. Jen o pár kroků dál se zchladil – jako když vkročíte do jiného příběhu.







Stromy šeptali listím, ptáci zpívali své ranní zprávy a já jsem jen šla. Pomalu. Bez cíle.

S díky jsem přijímala tu energii, co se nedá koupit.





V jednu chvíli jsem si uvědomila, že mě po dlouhé době přestal bolet palec na noze, 
který mě trápil celý týden. A přesně v ten moment jsem zakopla. Rozesmála jsem se.
„Jen si pomyslím, že něco nemám – a život mi to hned připomene , že to mít můžu.“

Tak jsem si z legrace řekla nahlas:
„Nemám žádné nové objednávky.“
A hádejte co? Doma na mě čekala. Už zaplacená.



Les mi dovolí vzít si kousek jeho klidu a na chvíli se zastavit v chaosu všedních dní a že já si ten chaos umím udělat :-).

A když pak doma otevřu počítač, šiji nebo tvořím nový vzor, nosím si ten klid s sebou. A třeba se mi povede přenést trochu té lesní atmosféry k vám  tímhle článkem.


Děkuji, že jste tu se mnou. A pokud i vás láká taková procházka, udělejte si na sebe chvíli.

Lucie

Komentáře

  1. Díky, moc ráda s vámi ( o vás) čtu.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám to stejně. A super že píšete .,🌲každý volný den jsem na naší lesní zahradě, klid a příroda 🍀 krásný den.

    OdpovědětVymazat
  3. Cítím to úplně stejně... Ať se Vám daří!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie