Ach ten život...

...umí s člověkem zamávat!

Krásný den přeji.

Neozývám se, protože už zase řeším svůj komplikovaný život.

Nechci zabřednout do detailů, ale upřímně nevím jakým směrem povedou moje kroky. V mém věku a situaci  nejsou vztahy jednoduché a už vůbec ne jenom o tom jestli se máme rádi.

Do vztahu dvou lidí zasahuje spousta dalších aspektů, jako děti z našich předchozích vztahů, čas, koníčky,  finance.

Já jsem se letos rozhodla, že se postavím na vlastní nohy a tím nemám na mysli rozjet podnikání, vydělat balík peněz, měnit práci, bydlení a  nebo změnit vztahy, ale konečně si začít vážit sama sebe a být na své straně v jakékoli životní situaci.

A není to snadný. 

Jsem zvyklá se přizpůsobit, pochopit všechny kolem, zachovat se podle toho jak to potřebují ostatní aby byl klid a pohoda. Někdy to klapne atmosféra se zlepší a pro mě je to náplast na to, že jsem se nezachovala podle svých pocitů, ale někdy ani takový krok nevede k lepší atmosféře a to pak  bolí dvakrát, podvolím se a žádná náplast nepřijde. Dřív jsem si tohle ani nedovedla uvědomit.

Teď to dělám jinak, rozhodně to není snazší, ale pocit mám lepší.

Fakt se musím někdy pousmát, že se tohle učím skoro v padesáti.

 Mnohem líp se mi píše, když jsem v pohodě, když se děje něco pěkného. Ale tohle je taky život a patří to k němu.

Trochu moc se mi rozvírají nůžky v atmosféře která panuje v týdnu kdy nemám děti a v týdnu kdy je mám. A v tom mi není dobře. 

Stejně jako neumím žít v nejistotě, neumím ani moc psát na blog v nejistotě a tak většinou nepíšu nic. Což mě pak mrzí, ale napsat článek jakoby nic mi prostě nejde.

Tak to jen malé shrnutí :-)

„Odvaha nastavit hranice znamená mít dostatek odvahy milovat sebe, i když riskujeme zklamání ostatních.“

                                                                                          Brené Brown

Díky za návštěvy a držte mi palce :-).