Rakovina - prsa...
... mít či nemít ?
Krásný den všem.
Začínám článek opět obrovským poděkováním za to, že tu jste. Dáváte mi sílu všechno mnohem lépe zvládat. Děkuji, že se se mnou dělíte o svoje zkušenosti, a děkuji i za to, že mohu být pro někoho z vás inspirací.
Vy jste tou mojí.
Dnes bych chtěla napsat o svojí zkušenosti s dvojitou mastektomií, tedy odstranění obou prsů bez náhrady.
Vím, že pro každou ženu je tohle téma úplně jiné. Že při vyslovení těchto slov a při představě tohoto zákroku se každé vybaví jiné obrazy, jiné emoce, jiné pocity a jiné obavy.
Tohle je můj pohled, moje zkušenost a moje cesta.
Takže pokud jsem vás neodradila od čtení, udělejte si kafe. Bude to delší. 😊
Velikost prsou jsem začala řešit stejně jako moje vrstevnice kolem 12-13 roku, ale byla jsem vždycky hubené vyžle a tak když i v patnácti měly holky kolem co dát do podprsenky já se učila sžívat s myšlenkou - co je malý to je hezký. No a pak najednou si moje tělo řeklo, že teda jo. A já najednou měla na svém hubeném těle pěkné pevné trojky. S tím se sžívá snadno.
Pak došlo na období , kdy i moje hubené tělo dostalo ženštější tvary a já se občas přistihla jak trochu závidím těm méně obdařeným, protože věc jako obyčejné tričko s krátkým rukávem vám s velkýma prsama přidá pár kilo navíc, nebo šaty se zajímavými ramínky si bez podprsenky nejde vzít aniž budete vypadat jako lákadlo na oči všech kolem bez rozdílů věku a pohlaví.
Pravdou je, že občas se toho dalo využít a opravdu to fungovalo.
Ale stejně jsem si občas říkala, že by mi menší dvojky vlastně stačily. Celý život jsem měla prsa taky citlivá, každou periodu byla bolavá a čím jsem byla starší tím citlivější. Třeba ve smyslu když chytáte dítě v rozběhu a ono do vás vrazí a nebo vám skáče po hrudníku během hry na gauči a ono to bolí.
Výběr podprsenky byl s přibývajícím věkem taky náročnější, protože jsem začala upřednostňovat pohodlí a to v kombinaci s čím dál účinnější gravitací dalo práci 😊
Když jsem slyšela první diagnózu, napadlo mě bez váhání - prsa pryč. Ale lékaři mě vlastně přesvědčili, že je to škoda navíc jsem ještě neměla potvrzenou genetickou mutaci BRCA1 a tak bych na odstranění a náhradu obou prsů neměla nárok.
Po tom co jsem se tedy otřepala z náročné léčby a genetika už byla jasná přišla řeč s mojí onkoložkou na možnost preventivního odstranění.
A tady se sešlo několik věcí, tahle informace přišla v období mého psychického propadu, v období kdy jsem začala doufat, že si ještě někdy najdu partnera a v tu chvíli jsem si úplně vážně myslela, že to bude bez prsou náročnější. A taky s vědomím, že ani kompletní odstranění tvorbě nádoru úplně nezabrání, nějaké riziko tam stále je a v době kdy jsem se léčila já, na rakovinu zemřela známá se stejnou diagnózou a s odstraněnými prsy. A představa, náročné operace ve mě vyvolávala paniku.
Upřímně musím zmínit, že jsem téměř vždy žila s představou úplného odstranění bez náhrady, představa implantátů mi byla vždy nepříjemná. Nevím proč to tak je, ale prostě to tak je.
Tak jsme se domluvily že budu pokračovat v půlročních preventivních kontrolách.
Po zjištění druhé diagnózy jsem vůbec nezaváhala a oboustranné odstranění prsů bylo naprosto jasným rozhodnutím.
Nádor mám opět triple negativní a přesnou diagnózu zveřejním až po výsledcích histologie, protože ta se už před šesti ti lety docela dost lišila od biopsie a to v můj neprospěch.
Ve čtvrtek 2.července mě odvezl Adam do nemocnice. Cestou jsme na benzínce potkali moji ségru a stihli společné kafe. A jen taktak jsme to stihli i do nemocnice, kde jsem tedy hlásila že chci kompletní odstranění prsů a co nejhladší jizvou snad i na vrátnici :-).
Tam ne :-), ale na recepci mě hned sprdli, protože jsem se při nahlašování neschopenky ptala na to zda budu mít vycházky, tak jsem se slušně omluvila za dotaz a pak už na mě byli všude hodní:-).
Příjem proběhl v dobré náladě a i označení uzlin, ubytovala jsem se a šla si ještě dát kafíčko ven do areálu nemocnice na Karláku.
Nemocnice je stará a spletitá a bohužel já už se tam začínám docela dobře orientovat. V mnoha směrech vypadá uvnitř stejně retro jako zvenku. Ale vlastně mi to tolik nevadí, protože o to víc se tam člověk nechce zdržovat.
Jestli vám moje články někdy zpříjemnily den, dodaly odvahu nebo vás prostě jen bavily, můžete mě symbolicky pozvat na kávu. Budu za to moc ráda. ❤️
Lucie











🍀
OdpovědětVymazatMOC DRŽÍM PALCE, POSÍLÁM HODNĚ SIL, HODNĚ ŠTĚSTÍ, AŤ JE ZASE FAJN
VymazatJsi krasna takova jaka jsi🤍 drzim pesti
OdpovědětVymazatLuci,jsi obdivuhodná.♥️🍀den za dnem bude líp.😉
OdpovědětVymazatSlušíííííí Luci ♥️Ať je dobře 🍀
OdpovědětVymazatMilá Lucie, úplně mě to dojalo❤️. Díky za tu sílu, kterou cítím z každého slova a příjemné a rychle zotavování přeji. Šárka
OdpovědětVymazat❤️❤️❤️❤️❤️🍀🍀🍀🍀🍀
OdpovědětVymazat❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatLucie, jsem upřímně ráda, že působíte relativně "pohodově"...jasně, chápu pochopitelně vážnost situace a operace. A také mě potěšila zmínka o příteli, který o vás pečuje...bála jsem se, že budete na vše sama...Tak se držte 🍀 Jana O.
OdpovědětVymazat❤️❤️❤️🙏
OdpovědětVymazatDrzim palce, jste silna zena!!!!
OdpovědětVymazatJste statečná a vyrovnaná žena,Lucie. Určitě jedna z mála, která vše, s čím se musí potýkat,bere tak rozumně. Jen tak dál a přeji, ať je líp a líp a brzy se můžete věnovat zařizování nového bytu.
OdpovědětVymazatJste tak skvělá...moc držím palce. Markéta
OdpovědětVymazat♥️♥️♥️🥰
OdpovědětVymazatLuci, prajem Ti skoré uzdravenie🤍🤍🤍
OdpovědětVymazat🤍🤍🤍Andrea z reve de vivre😊
OdpovědětVymazatMilá Lucinko,četla jsem další z Vašich příspěvků se zahájením dechem.Jste obrovská bojovnice a ja Vam dal budu držet pěsti a budu se dál těšit na přátelství přes písmenka, která ctu uz tolik let.
OdpovědětVymazatP.s.omlouvam se,ale jsem zdr.sestra a vím,ze onkolog.nemocní maji možnost si požádat o neomezene vycházky.A Vam dělají jenom moc dobře.
Lucko, držím prsty i palce, ať už je to dobré. Hodně zdraví v rámci možností přeje Iwka
OdpovědětVymazatJe to dojemné
OdpovědětVymazat❤️❤️už jenom krásné a zdravé dny přeju 🍀🍀
OdpovědětVymazatMilá Lucko, jste neuvěřitelně silná žena. Držím palce ať se vše dobře hojí a výsledky jsou v pořádku. 🍀
OdpovědětVymazatLucie, jste borec, opravdu, máte to v hlavě neuvěřitelně srovnané, moc moc Vám držím palce! A díky, že se podělíte o tak privátní životní zkušenosti. Lea
OdpovědětVymazatMilá Lucie, posílám hodně sil a energie, jste statečná 🤗
OdpovědětVymazatMáte můj veliký obdiv. Držte se, bude už jen dobře ❤️
OdpovědětVymazatLuci ,moc vám to sluší .Jste krásná a vypadáte i spokojená.Držím pěsti ,ať vám to vydrží 🍀
OdpovědětVymazatJste neuvěřitelně statečná, Lucie četla jsem Váš blog před lety postupně až k prvnímu příspěvku. Tak hezky se to četlo…. Moc mě mrzí, co Vás pak potkalo, tak teď už snad bude vše jen dobré 🍀🍀🍀
OdpovědětVymazatObdiv a prani hodne sil do dalsich dnu 🍀🌻
OdpovědětVymazatLucie, myslela jsem celou dobu na Vás. Držím pěsti, at je laborka negativní a vše je v pořádku. A vzhled? Jak si to kdo nastaví v hlavě, tak s tím se spokojen. Takže opatrně s aktivitami, nic neuteče, hlavně, ať jste zdravá.
OdpovědětVymazatZ Jizerek mává Olina
Luci přeji vám ať je vše v pořádku,brzké zotavení a hezky pomalu.Myslim na vás, jste úžasná.🍀♥️
OdpovědětVymazatVlasta
Vy jste úžasná a potřebujete konečně i úžasný život. Ať vše dobře dopadne a je Vám jenom lépe na těle i na duši .Jana
OdpovědětVymazat