Víkendové...

...střípky.

Krásný den přeji.

Tak první zářijový týden byl pro mě náročný. Brzké vstávání, nahromaděná práce a hledání vlastního režimu a nastavení doma mi dávaly zabrat.

Těšila jsem se na víkend a na možnost trochu se dospat.

To se tedy v sobotu nestalo, protože už v pátek ke mně přišla Andulka a v sobotu brzy ráno jsme musely být na hasičské soutěži.

Hned po soutěži jsme se převlékly a jely na malou rodinnou narozeninovou oslavu mojí praneteře (dcera mojí neteře je praneteř, že jo? :-)). Krásné tři roky.

Je to hrozně roztomilé, ale fakt jsem ráda, že už jsou děti samostatné a velké – i když se dojímám při každé příležitosti.

Taky to tak máte? :-)

A protože u mě Anička zůstala až do pondělí, využila nepřítomnost Maxe a v sobotu odpoledne jsme si vezly na přespávačku nejlepší kámošku.

Holky si nakoupily slušný arzenál věcí na tvoření. A než se setmělo, vyrazily do lesa. Tam za chvíli vytáhly i mě, protože našly kost!

No, podle všeho asi srnčí, ale člověk nikdy neví.

My jsme jako děti kdysi našly na staveništi mezi paneláky taky kost. Velkou. A taky obrovský zub. Dali jsme to do krabičky a vyrazili do muzea. Dostali jsme informaci, že zub bude zubří a kost lidská, a krabičku nám dali zpět i s kostí a zubem.

Nikdo neřekl, co s tím.

Tak jsme se jako děti střídaly a každý to měl chvíli doma na balkoně, protože jsme se bály. Kde nakonec kost skončila, vůbec nevím, ale bylo to pro nás děsně dobrodružné. :-)

Holky si tedy ze samotvrdnoucí hmoty hned vymodelovaly vlastní kost. :-)

No, pak tvořily ještě spoustu jiných věcí a do noci tančily a zpívaly u televize. A taky poslouchaly děsivé příběhy na YouTube – až jsem to musela zatrhnout, protože jsem se začínala bát.

Já byla ponořená do malování a užila jsem si večer po svém. Mám velkou radost, protože jsem dostala zakázku na malování.

Druhý den jsem si konečně dopřála pořádný spánek a pomalé víkendové ráno. K obědu jídlo z jednoho pekáče, ideální pro dny, kdy si potřebuju odpočinout.

A po odpolední kávě jsme odvezly kámošku a jely s Aničkou do lesa. Samozřejmě jsme měly připravenou svačinu a v lese je prostě pořád co dělat.

Zatímco Andulka si přeskakovala kameny a lezla po skalkách, já trénovala rovnováhu.

Božský klid a relax v lese. Povídání, na které není jinak čas. Cestou domů zmrzlina.

Užily jsme si to.

V noci na pondělí už se mi zase špatně spalo. Anička měla jet poprvé sama autobusem z nového domova. Tak jsem si vytiskla odjezdy autobusů a podtrhla jí, které zastávky a časy jsou ty její.

Ráno jsme se, stále ještě dost chaoticky, vypravily a první plánovaný autobus nám ujel před nosem. :-)

Na další jsme musely doběhnout na jinou zastávku a naštěstí tam už stála jedna paní. Potvrdila nám, že autobus jede, a taky nám vysvětlila, že z té druhé zastávky jezdí klidně o dvě minuty dřív, zatímco tady se na autobus třeba i pět minut čeká.

Tak příště už budeme vědět. :-)

Snad. :-)

A jaký jste měli víkend vy? Odpočinek, pohoda, nebo naopak nějaká akce?

Mějte krásný začátek září a užívejte poslední letní dny. ❤️

Děkuji, že tu jste. A pokud vám moje psaní dělá radost, můžete mě podpořit příspěvkem na kafíčko.