Když se nákup...

...povede!

Krásný den přeji.

Opět usedám k psaní blogu. Beru to teď jako takový nucený čas na pauzu. Plním bedny a přitom pořád ještě třídím. U dětí mi to jde opravdu těžko. Přeskakuji od dětského pokoje ke kuchyni, k pracovně, k oblečení... Občas něco odnesu do auta, aby se to při stěhování nerozbilo, jindy zase odvážím věci na vyhození.

Musím ještě dokoupit pár drobností v JYSKu. Bohužel spíš praktických než dekoračních. Píšu si proto seznam, protože čím víc věcí potřebuji zařídit, tím víc zapomínám.

Jak tu tak pobíhám po domě sem a tam, nahoru a dolů, občas mi dochází dech. Opravdu na sobě cítím, že už toho nezvládnu tolik jako dřív. Tak si natočím velkou sklenici vody a jdu si na chvíli odpočinout právě sem - k blogu.

Včera mi kamarádka pomohla umýt okna a mezitím Adam skládal sedačku. Slíbila jsem mu za to večeři. Tak jsem do své nové minilednice a mrazáku koupila dvě mražené pizzy. Naštěstí se do prázdného mrazáku vešly – do největší přihrádky doslova na milimetr. 😅

V bytě jsem pustila televizi a Adam prohlásil, že vybere hudbu. Kamarádka jen rychle řekla: „Tohle ne!“ A já musela zasáhnout:

„Hele, já fakt potřebuju, aby mi tu sedačku složil. Tak to chvilku vydržíme, prosím.“ 🫣😂

Možná už jsem to zmiňovala, ale pokaždé když mi Adam pomáhá – a pomáhá opravdu často – vzpomenu si na jeden večer, kdy byl ještě krutě v pubertě. Jeho životní styl tehdy spočíval v tom, že seděl do jedné ráno u počítače a jen doplňoval zásoby koly, jídla a chipsy.

Jednou přišel do kuchyně a povídá:

„Hele mami, já si vezmu ten poslední balíček chipsů.“

Podívala jsem se na něj výrazem „to asi ne“.

A místo omluvy nebo prosby jen dodal:

„Mami, třeba budu jednou užitečnej.“

A měl pravdu. 😉

Práce mu šla od ruky.

A tak za chvíli byl gauč na svém místě.

Mám z něj největší radost. Finální cena gauče byla 10800,- a když porovnám kvalitu provedení s jinými kousky tak jsem maximálně spokojená. 

Po rozložení vznikne krásné lůžko o velikosti 140 × 200 cm a vrchní matrace se snad vejde do úložného prostoru lenošky.

Má přesně takovou barvu, jakou jsem chtěla. Je béžový, ale zároveň ne tak světlý, aby na něm bylo vidět úplně všechno.

Materiál je kvalitní na pohled i na omak.

A skvěle mi pasuje pod okno. Zakryje radiátor, ale nepřijdu ani o výhled z okna, ani o parapet.

Jenže Adam už je prostě chlap. A tak si samozřejmě neodpustil debatu o tom, jestli by gauč nebyl praktičtější jinde, kudy se bude chodit, kam se vejde stůl, jestli nebude lepší jiná stěna... prostě klasika. Naštěstí jsem mu na chvíli zavřela pusu pizzou. 🍕😄

Ale jak se znám... nakonec stejně vyzkouším všechny možné varianty rozmístění nábytku. 😅

Tak já jdu zase balit... a vy se mějte co nejkrásněji. 😊

Lucie